IV. ÚS 2807/09
IV.ÚS 2807/09 ze dne 6. 1. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti J. B., právně zastoupeného JUDr. Petrem Matějkou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Brno, Lidická 23b, směřující proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. března 2009, č.j. 12 T 274/2008-134, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. července 2009, č.j. 3 To 291/2009-156, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 30. prosince 2008, č.j. 12 T 274/2008-107, byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 trestního zákona a trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona, a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu osmnácti měsíců. Poté, co stěžovatel podal odpor, byl výše uvedeným rozsudkem Městského soudu v Brně shledán vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 trestního zákona a trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona, a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu dvou a půl roku. Odvolání proti rozsudku citovaným usnesením Krajský soud v Brně zamítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že postupem nalézacího soudu byl zkrácen v právu na spravedlivý proces tím, že soud sám neprovedl veškerá dokazování a tím vznikly pochybnosti o úplnosti skutkových zjištění. Tyto své námitky uvedl již v odvolání. U veřejného zasedání odvolacího soudu zaujala stejný postoj i státní zástupkyně a navrhla vrácení věci soudu prvého stupně a provedení dalších důkazů. Odvolací soud však její návrh ignoroval a odvolání zamítl. Tím zkrátil stěžovatele v jeho naříkaných právech. Proto stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí a spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 12 T 274/2008, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatele se zúžila na pouhé konstatování zkrácení v tvrzených právech, s odkazem na vyjádření státní zástupkyně.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.

Jak je z předloženého soudního spisu patrné, stěžovatel důkazy, jejichž provedení se domáhal, v průběhu řízení ani v odvolání nenavrhoval. Teprve v ústavní stížnosti se připojil k postoji státní zástupkyně, která jejich provedení navrhla při jednání odvolacího soudu. Jak je však z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu patrné, výrok státní zástupkyně krajský soud neignoroval a s jejím návrhem se vypořádal. Možná stručně, ale jasně uvedl, že dle jeho přesvědčení provedl soud prvého stupně dokazování v dostatečném rozsahu, aby mohlo být rozhodnuto o vině stěžovatele, a proto soud odvolací nepovažuje za potřebné dokazování dále doplňovat.

Pokud se tedy týká provádění důkazů a jejich hodnocení, konstatuje Ústavní soud, že v postupu obecných soudů neshledal pochybení. Tento projev soudní moci, svěřený právě obecným soudům k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, při dané nezávislosti a nestrannosti soudce, byl v projednávaném řízení naplněn. Fakt, že jak soud nalézací, tak i soud odvolací dospěly k jinému závěru než stěžovatel, případně z části i státní zástupkyně, není sám o sobě zásahem do jeho zaručených práv.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. ledna 2010

Miloslav Výborný předseda IV. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.