IV. ÚS 2793/12
IV.ÚS 2793/12 ze dne 9. 10. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele S. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Davidem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Dlážděná 4, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 19 Co 225/2008-168 ze dne 22. února 2011 a proti usnesení Městského soudu v Brně č. j. 75 E 318/2007-151 ze dne 8. prosince 2009 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení principů a práv zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 2 odst. 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 75 E 318/2007 Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Brně usnesením č. j. 75 E 318/2007-151 ze dne 8. prosince 2009 zastavil podle ust. § 268 odst. 2 výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky nařízený proti povinné Vodárenské akciové společnosti, a.s. (dále jen "povinná") k návrhu stěžovatele usnesením Městského soudu v Brně č. j. 75 E 318/2007-99 ze dne 23. května 2007 ve spojení s opravným usnesením Městského soudu v Brně č. j. 75 E 318/2007-123 ze dne 27. července 2007 (výrok I.), zrušil výrok II. usnesení Městského soudu v Brně č. j. 75 E 318/2007-99 ze dne 23. května 2007, kterým byla uložena povinné povinnost zaplatit stěžovateli náklady spojené s nařízením výkonu rozhodnutí v částce 23.702,- Kč a 20.810,- Kč (výrok II.) a uložil stěžovateli zaplatit povinné náklady výkonu rozhodnutí ve výši 9.163,50 Kč. K odvolání stěžovatele a povinné Krajský soud v Brně usnesením č. j. 19 Co 225/2008-168 ze dne 22. února 2011 usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (výrok I.), ve výroku II. změnil tak, že uložil stěžovateli povinnost zaplatit povinné na nákladech řízení částku 9.600,- Kč (výrok II.) a uložil stěžovateli zaplatit povinné na nákladech odvolacího řízení částku 5.520,- Kč (výrok III.). K dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením č. j. 20 Cdo 2006/2011-181ze dne 24. dubna 2012 řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Brně č. j. 75 E 318/2007-151 ze dne 8. prosince 2009 zastavil (výrok I.), dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 19 Co 225/2008-168 ze dne 22. února 2011 odmítl (výrok II.) a uložil stěžovateli zaplatit povinné na nákladech dovolacího řízení částku 1.560,- Kč (výrok III.)
Podstatou ústavní stížnosti je námitka stěžovatele, že úroky z prodlení z dlužné mzdy, které byly stěžovateli přiznány exekučním titulem, neměly být povinnou zdaněny a že výpočet těchto úroků neměl být proveden z čisté mzdy, když podle názoru stěžovatele měl být proveden ze mzdy hrubé.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení včetně interpretace a aplikace právních předpisů je záležitostí obecných soudů.

V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Podle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy svými v záhlaví citovaným rozhodnutími (stejně jako Nejvyšší soud svým výše uvedeným rozhodnutím, které však stěžovatel ústavní stížností nenapadl) rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. Svá rozhodnutí přehledně, logicky a srozumitelně odůvodnily (přičemž drobné pochybení soudu prvního stupně stran rozhodnutí o nákladech řízení napravil odvolací soud), a Ústavní soud nemá závěrům v nich učiněným co vytknout. Protože pokládá za zcela zbytečné znovu opakovat argumentaci obecných soudů, pouze na ni, s jednou výhradou, odkazuje s tím, že žádné porušení práv stěžovatele neshledal.

Uvedená výhrada se váže k části odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, v němž odvolací soud uvádí, že rozhodnutím Finančního úřadu ve Znojmě v řízení, kterým byl prověřen postup povinné stran zdanění úroků z prodlení a jímž byla stížnost stěžovatele na postup povinné zamítnuta, je soud vázán. Toto konstatování zpochybňuje též stěžovatel a Ústavní soud dospěl k závěru, že není správné, když ve smyslu ust. § 135 občanského soudního řádu soud tímto rozhodnutím vázán nebyl, nýbrž z něho měl pouze vycházet. Toto pochybení odvolacího soudu však nemá žádného vlivu na správnost ani ústavnost jeho rozhodnutí, neboť odvolací neopřel své závěry toliko o uvedené rozhodnutí, nýbrž je blíže rozvedl a odůvodnil a je zřejmé, že ačkoli použil formulaci o vázanosti tímto rozhodnutím, ve skutečnosti z něj jenom vycházel, resp. toto rozhodnutí použil jako pouze jeden z (více) argumentů svědčících o správnosti postupu povinné.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2012

Vlasta Formánková v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.