IV. ÚS 2763/09
IV.ÚS 2763/09 ze dne 9. 11. 2009


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátěsloženém z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného ve věci stěžovatelky Z. Č., zastoupené Mgr. Petrem Vlachem, advokátem, advokátní kancelář se sídlem Plzeň, náměstí Republiky 2, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 24. 7. 2009 č. j. 6 C 301/2009-57, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Dne 27. 10. 2009 byla Ústavním soudu doručena ústavní stížnost splňující všechny základní formální náležitosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku, neboť má za to, že tímto rozsudkem bylo porušeno její právo na spravedlivý proces [stěžovatelka konkrétně odkazuje na čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")] a právo vlastnit majetek garantované v čl. 11 odst. 1 Listiny. Tímto rozsudkem přitom byla stěžovatelce stanovena povinnost zaplatit žalobci [Správě veřejného statku města Plzně - v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastník (dále jen "vedlejší účastník")] částku 1.280,-Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů nalézacího řízení ve výši 600,-Kč. Vedlejší účastník se zaplacení částky 1.280,-Kč s příslušenstvím domáhal jako náhrady nákladů za odtah vozidla stěžovatelky a jeho střežení poté, co odtah nařídila Městská policie v Plzni, když vozidlo stěžovatelky tvořilo překážku silničního provozu (stěžovatelka přitom cenu za odtah a střežení vozidla odmítala zaplatit s tím, že odtah jejího vozidla byl neoprávněný, neboť vozidlo podle jejího názoru netvořilo překážku silničního provozu). Okresní soud Plzeň - jih odůvodnění ústavní stížností napadeného rozsudku podložil zejména odkazem na nález

Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 150/03 ze dne 6. 11. 2003 a také odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2008 sp. zn. 25 Cdo 813/2007. Samotnou ústavní stížnost pak stěžovatelka založila na polemice s jednotlivými právními závěry, z nichž okresní soud vycházel (stěžovatelka například namítala, že rozhodnutí strážníka o odtažení vozidla nemá povahu správního rozhodnutí, ale je toliko faktickým pokynem - stěžovatelka proto očekávala, že otázka, zda vozidlo bylo nebo nebylo překážkou silničního provozu, bude předmětem správního řízení o přestupcích - správní řízení však nebylo zahájeno; stěžovatelka dále mj. nesouhlasí s právní konstrukcí předestřenou okresním soudem týkající se odpovědnostního vztahu mezi ní a vedlejším účastníkem).
Ústavní soud ústavní stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.

Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 34, usnesení č. 43, str. 421). V případě těchto bagatelních částek je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele brojícího proti rozsudku vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kdy se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacityÚstavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod [nad rámec výše uvedenéhobudiž navíc konstatováno, že podle názoru Ústavního soudu by k porušení základních práv (svobod) stěžovatelky nedošlo ani v případě, kdyby žalovaná částka částkou bagatelní nebyla; okresní soud totiž svoje rozhodnutí řádně odůvodnil, se všemi námitkami stěžovatelky se vypořádal a ústavní stížnost stěžovatelky je tak vlastně v podstatě jen jejím nesouhlasem se závěry okresního soudu].

Na základě všech výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím obecného soudu nebyla porušena základní práva (svobody) stěžovatelky, daná jí ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a)zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněnou, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 9. listopadu 2009

Vlasta Formánková předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.