IV. ÚS 2761/13
IV.ÚS 2761/13 ze dne 16. 10. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatele PIKLIO s. r. o., se sídlem Křížová 2598, Praha 5, zastoupené JUDr. Martinem Křížem, advokátem se sídlem Jáchymova 26/2, Praha, o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 9. 2012 č. j. 6 C 75/2012-50 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2013 č. j. 69 Co 146/2013-80, spojené s "návrhem na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 7/2009 Sb.", takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:

Dne 9. 9. 2013 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, jež Ústavní soud posoudil jako ústavní stížnost ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku obvodního soudu i na něj navazujícího usnesení městského soudu, kterým bylo odvolání žalovaného (stěžovatelky) odmítnuto podle § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád" nebo "o. s. ř."). Dále ve smyslu § 74 zákona o Ústavním soudu stěžovatelka žádá zrušit "[u]stanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 7/2009 Sb., (...) dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů". Stěžovatelka má totiž za to, že v řízení, z něhož vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, bylo porušeno zejména její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Konečně se stěžovatelka domnívá, že aplikací § 202 odst. 2 o. s. ř. v jejím případě bylo nepřiměřeně a protiústavně vyloučeno její právo dožadovat se spravedlivého posouzení věci odvolacím soudem.
Dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).

Za procesní prostředek k ochraně práva tak zákon považuje řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, to znamená návrh způsobilý odstranit namítané vady řízení či vady rozhodnutí.

Mimo jiné pak platí, že pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, může účastník podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. napadnout žalobou pro zmatečnost. Pokud tedy stěžovatelka nesouhlasila s právním názorem odvolacího soudu, byla v její věci právě žaloba pro zmatečnost prostředkem přímé ochrany ústavně jí zaručených práv, na jehož vyčerpání před podáním ústavní stížnosti Ústavní soud trvá. Ježto stěžovatelka žalobu pro zmatečnost nepodala, je její ústavní stížnost nepřípustná.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a návrh s ní spojený jako akcesorický odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2013

Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.