IV. ÚS 2752/12
IV.ÚS 2752/12 ze dne 16. 8. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Miloslavem Výborným o ústavní stížnosti por. Bc. V. H., zastoupeného JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou, AK se sídlem Dělnická 434/1a, 736 01 Havířov - město, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2012 č. j. 5 To 32/2012-449 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení shora označeného usnesení, jímž Krajský soud v Ostravě z podnětu státního zástupce zrušil usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 7. 12. 2011 č. j. 10 T 144/2011-431 a okresnímu soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Stěžovatel uvedl, že byl stíhán pro skutek kvalifikovaný jednak jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku, jednak jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) a přečin nadržování podle § 366 odst. 1 téhož zákona, o kterém Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově usoudil, že nejde o trestné činy, avšak zažalovaný skutek by mohl být posouzen jako kárné provinění, a proto věc postoupil k rozhodnutí řediteli Krajského ředitelství Policie ČR pro Moravskoslezský kraj. Toto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě ústavní stížností napadeným usnesením zrušil a věc vrátil zpět okresnímu soudu, s čímž stěžovatel nesouhlasil a poukázal na to, že krajský soud při svém rozhodování zcela nepochopil fungování systému databáze evidence trestního řízení, k dostupným faktům přistoupil nedůsledně, bez jakéhokoliv odůvodnění nevyhodnotil fakta svědčící ve prospěch stěžovatele a ostatní důkazy hodnotil ryze účelově.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zjišťuje, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda je ústavní stížnost přípustná.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne též tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle § 75 odst. 1 je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (srov. nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995, N 78/4 SbNU 243). Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je, v souladu s čl. 4 Ústavy, úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto smyslu zejména obecných soudů; Ústavní soud tak představuje institucionální mechanismus, nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů.

Jinak řečeno, ústavní stížností napadené soudní rozhodnutí ve věci samé musí zasahovat do práv a svobod stěžovatele způsobem již nezhojitelným v rámci soustavy obecných soudů.

Podanou ústavní stížností stěžovatel brojí proti kasačnímu rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, v jehož důsledku byla věc vrácena soudu I. stupně, aby v ní znovu jednal a rozhodl. Nejedná se tedy o konečné rozhodnutí (jímž by bylo rozhodnuto o vině a trestu stěžovatele), ale o procesní usnesení, jež navrací věc do kontradiktorního soudního rozhodovacího procesu, ve kterém může stěžovatel uplatňovat všechna svá obhajovací práva, včetně námitek vztahujících se k dokazování. Již proto nelze považovat napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě za rozhodnutí [dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], jež by bylo způsobilé samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele, a jako nezpůsobilý předmět ústavně právního přezkumu zakládá nepřípustnost ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (k tomu srov. např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 290/03 ze dne 4. 3. 2004, N 34/32 SbNU 321, či sp. zn. IV. ÚS 158/04 ze dne 4. 4. 2005, N 72/37 SbNU 23, 31).

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 16. srpna 2012

Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.