IV. ÚS 2751/09
IV.ÚS 2751/09 ze dne 4. 1. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. J. H., právně zastoupeného Mgr. Radkem Matoulkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Hradec Králové, Velké náměstí 147, směřující proti rozsudkům Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. listopadu 2008, č.j. 11 T 162/2007-449, a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. března 2009, č.j. 10 To 34/2009-545, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2009, č.j. 8 Tdo 807/2009-621, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že došlo k porušení zásady řádného zákonného procesu vyjádřeného v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a rovněž principu řádného, nestranného spravedlivého procesu dle čl. 36 Listiny, jakož i dle čl. 1 Ústavy ČR a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 25. března 2008, č.j. 11 T 162/2007-399 byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 a 3 trestního zákona formou organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) trestního zákona a trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 2 trestního zákona formou organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání desíti měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu tří let. Současně byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši 80.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Dále mu byla uložena, společně s dalšími odsouzenými povinnost zaplatit poškozené společně a nerozdílně částku 475.727,11 Kč s příslušenstvím. K odvolání stěžovatele a druhého spoluobžalovaného zrušil Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10. července 2008, č.j. 10 To 226/2008-430, rozsudek nalézacího soudu v celém rozsahu a věc mu vrátil.

Následně byl výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 a 3 trestního zákona účastenstvím formou organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu tří let. Současně byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši 80.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Dále mu byla uložena, společně s dalším odsouzeným povinnost zaplatit poškozené částku 400.000,- Kč s příslušenstvím. Poškozená byla podle § 229 odst. 1 a 2 trestního řádu, ve vztahu ke stěžovateli a druhému spoluodsouzenému, se zbytkem svého nároku odkázána na občanskoprávní řízení. K odvolání stěžovatele zrušil citovaným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové výrok o odkazu poškozené na náhradu škody na řízení občanskoprávní podle ustanovení § 229 odst. odst. 1 a 2 trestního řádu a nově odkázal poškozenou na náhradu škody podle ustanovení § 229 odst. 2 trestního řádu. V ostatním zůstal výrok nalézacího soudu nezměněn. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud ČR napadeném usnesením odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že byl napadenými rozhodnutími poškozen, neboť soudy rozhodovaly v rozporu se základními zásadami trestního řízení. Napadené rozsudky jsou nepřezkoumatelné a nevypořádaly se se všemi okolnostmi případu při porušení zásady in dubio pro reo. V řízení pak nebylo jednoznačně prokázáno, že se stěžovatel trestného činu dopustil. Závěry soudů byly založeny na výpovědi spoluodsouzeného, ačkoliv jejich jednotlivé verze byly v rozporu. Soudy postupovaly v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, jakož i s principem dle § 2 odst. 5 trestního řádu. Podle ní soud postupuje tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti,v rozsahu nezbytném pro vydání rozhodnutí. S ohledem na uvedené skutečnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a spisu Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 11 T 162/2007, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je téměř doslovným zopakováním argumentace dovolání, s níž se Nejvyšší soud ČR ve svém napadeném rozhodnutí vypořádal.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.

V projednávané věci však obecné soudy zohlednily veškeré provedené důkazy dostatečným způsobem. Pokud případně vycházely z důkazů, které stěžovatel považoval za nedostatečné, konstatuje Ústavní soud, že jsou to právě obecné soudy, které se znalostí konkrétních okolností případu rozhodují. Pokud soudce zhodnotí veškeré relevantní důkazy, naplňuje tím Ústavou ČR konstituovaný výkon soudní moci. Ze spisu nalézacího soudu není patrné, že by soudy při provádění a hodnocení důkazů vybočily z mezí stanovených zákonem. Pokud přitom dospěly k závěru, s nímž není stěžovatel spokojen, není možné tuto nespokojenost považovat za zásah do základních práv.

Stěžovatel přitom neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že postupem obecných soudů v jeho věci došlo k naříkaným zásahům do jeho zaručených práv. Jak je z napadených rozhodnutí a spisu nalézacího soudu patrné, obecné soudy se věcí řádně a plně zabývaly a na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu. Soudy v řízení postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnily. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. ledna 2010

Miloslav Výborný předseda IV. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.