IV. ÚS 275/04
IV.ÚS 275/04 ze dne 8. 9. 2004


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


IV. ÚS 275/04







Ústavní soud rozhodl dne 8. září 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Pavla Rychetského a JUDr. Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti M. B. zastoupeného JUDr. M. J. advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 6. 2004, čj. 19 Co 152/2004-99, a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 29. 11. 2002, čj. 12 C 189/2003-76, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 5. 3. 2004, čj. 12 C 189/2003-84, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 13. 8. 2004 a doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 8. 2004 domáhá se stěžovatel kasace rozhodnutí obecných soudů tak, jak jsou shora uvedena.

Ústavní soud po zjištění, že ústavní stížnosti byla podána včas, nevykazuje formálních vad, je podána řádně zastoupeným a k podání ústavní stížnosti oprávněným stěžovatelem, přičemž jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný, a nejsou založeny žádné důvody jeho nepřípustnosti, vyžádal k posouzení podané ústavní stížnosti spis nalézacího soudu, který spolu se zasláním svého spisu se k podanému návrhu vyjádřil tak, že jej nepovažuje za důvodný, neboť - dle tohoto soudu - v řízení k porušení ústavních práv žalovaného nedošlo.

Z podané ústavní stížnosti a vyžádaného spisu lze dospět k následujícím zjištěním a závěrům:

Žalobou doručenou nalézacímu soudu 27. 6. 2003 domáhal se žalobce - Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí, a. s., proti žalovanému (v řízení před Ústavním soudem stěžovateli) zaplacení ceny za odebranou vodu v domě žalovaného v období let 2000 - 2002 ve výši 5 026,90 Kč s přísl. a zaplacení částky za přezkoušení vodoměru ve výši 630,- Kč. Nalézací soud po provedeném řízení rozsudkem ze dne 11. 2. 2004 žalobě vyhověl, přičemž svá skutková zjištění a právní závěry z nich vyvozené podrobně vysvětlil v písemném vyhotovení rozsudku. Stěžovatel napadl rozsudek soudu prvého stupně odvoláním, které však bylo shledáno Krajským soudem v Hradci Králové nedůvodným, pročež tento soud svým rozsudkem ze dne 1. 6. 2004 rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil. Také odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, proč rozhodl způsobem, který nyní stěžovatel ústavní stížností napadá.

V podané ústavní stížnosti stěžovatel namítá porušení čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, jakož i čl. 36 odst. 1 Listiny. Kromě tohoto tvrzení stěžovatel ústavně právní argumentaci nepředkládá; ústavní stížnost omezuje se na pouhou polemiku se skutkovými zjištěními a právními závěry obecných soudů. Stěžovatel opakovaně v ústavní stížnosti zdůrazňuje, že dle jeho přesvědčení nebyl v posuzované věci pasivně legitimován, což dovozuje ze svého právního názoru, že nemůže být odpovědný za případný dluh na odběru vody v nemovitosti, kterou v době rozhodování obecných soudů i v době podání žaloby již nevlastnil.

Ústavní soud konstatuje, že podaná ústavní stížnost je zcela neopodstatněná, a to z důvodů dále uvedených.

Podstatou tvrzení stěžovatele o údajné nespravedlnosti občanskoprávního řízení, které vedl v pozici žalovaného, je jeho nesouhlas s právními názory obecných soudů. Při výkonu dohledu Ústavního soudu na dodržování ústavních principů spravedlivého procesu není však jeho úkolem, aby rozhodoval o tom, zda právní závěry obecných soudů učiněné ze skutkových zjištění byly zákonné či nikoli. Úkolem Ústavního soudu je posoudit, zda řízení nazírané jako celek, včetně způsobu provádění důkazů a odůvodnění učiněných rozhodnutí, bylo spravedlivé. V tomto směru však z vyžádaného spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí nelze vyvodit jakýkoli náznak porušení ústavních principů spravedlivého procesu, který by odůvodňoval zásah Ústavního soudu. Nalézací soud po provedení celé řady důkazů rozhodl rozsudkem, který řádně odůvodnil, a také odvolacímu soudu nelze v jeho činnosti ničeho vytknout. Právo na spravedlivý proces v žádném případě nezaručuje právo na to, aby věc byla posouzena obecnými soudy v souladu s právním názorem stěžovatele; podstatou tohoto ústavního práva a základním principem spravedlivého řízení je z hlediska ústavního především dodržení principu rovnosti zbraní, podle něhož soud - k zachování fair procesu - je povinen dbát na rovné postavení účastníků a zajistit jim rovnocenné možnosti k uplatnění jejich práva. Dle přesvědčení Ústavního soudu v řízení, jež bylo završeno stěžovanými rozsudky, byla zákonem odpovídajícím způsobem dána oběma stranám, tedy i stěžovateli, možnost hájit svá práva. Naplněním zmíněného principu přirozeně není (jak se pravděpodobně stěžovatel mylně domnívá), že by soudy byly povinny přisvědčit právě stěžovatelovu mínění, hodnotit důkazy tak, jak si on představuje, a dospět k právním názorům, které má on za správné. To, že odvolací soud nepřisvědčil stěžovatelovým námitkám v odvolacím řízení předneseným a rozsudek nalézacího soudu potvrdil, rovněž nelze označit za postup, který by byl s právem na spravedlivý soudní proces v rozporu.

Z vyloženého plyne, že ústavní stížnosti je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud proto podle ustanovení § 43 odst. 2 pism. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 8. září 2004

JUDr. Miloslav Výborný předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.