IV. ÚS 2718/13
IV.ÚS 2718/13 ze dne 16. 12. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. Františka Pivody, právně zastoupeného Mgr. Zdeňkem Machem, advokátem se sídlem Advokátní kanceláře Čejna, Kliment, Mach, Přerov, Dr. Skaláka 10, směřující proti příkazům k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaných Okresním soudem v Přerově dne 1. července 2013, č.j. 2 Nt 804/2013-3, a dne 11. července 2013, č.j. 5 Nt 804/2013-3, a proti prohlídkám, následně na základě uvedených příkazů, provedeným Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Olomouckého kraje, Územní odbor Přerov, Oddělení hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví napadených příkazů, a dále aby Ústavní soud zakázal pokračovat Policii v porušování jeho základních práv zakotvených v čl. 12 odstavci 1 a v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"); a současně aby Ústavní soud přikázal Policii ČR obnovit stav před porušením, vydáním zabavených věcí.

Na základě příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 1. července 2013, doručeném stěžovateli dne 3. července t.r. provedl týž a následující den policejní orgán prohlídku, zdokumentovanou v protokolu o provedení jiných prostor a pozemků, č.j. KRPM-12189-354/TČ-2011-140881. Na základě příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 11. července 2013, doručeném stěžovateli dne 12. července t.r. provedl téhož dne policejní orgán prohlídku, zdokumentovanou v protokolu o provedení jiných prostor a pozemků, č.j. KRPM-12189-374/TČ-2011-140881.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti popsal své námitky směřující jednak proti příkazům k prohlídce, kterým vytkl, že se týkaly trestního řízení ve věci jiné osoby, přičemž podle informací stěžovatele trvalo řízení neúměrně dlouho, a to s ohledem na pasivitu orgánů činných v trestním řízení. V řízení navíc došlo, bez potřebných záznamů k prověřování další, nespecifikované trestné činnosti. Prohlídky byly provedeny i v prostorách nemajících s prověřovanou trestnou činností žádnou vazbu. Druhý příkaz je založen na výsledcích první prohlídky a soud při jeho vydání převzal, bez dalšího, do svého odůvodnění návrh státního zástupce. V rámci prohlídek pak orgány činné v trestním řízení hledaly "něco, co se hodí". Prohlídkám přitom nepředcházel výslech dle § 84 trestního řádu, ale jen jakési "vytěžení" osoby. Z protokolů není patrné, co bylo toliko prohlédnuto a co bylo zajištěno jako věc důležitá pro trestní řízení. Dotčené věci jsou popsány nedokonale a ledabyle. Při neexistenci legitimního důvodu k provedení prohlídek neexistuje ani legitimní důvod k zajištění věcí. V tom stěžovatel shledal zásah do svých zaručených práv.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených příkazů i s protokoly o provedených prohlídkách ze dne 3., 4. a 12. července 2013 dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Ústavní soud především konstatuje, že shora popsané příkazy k prohlídkám, jakož i provedení prohlídek, bylo napadeno i dalšími právnickými osobami, s nimiž je stěžovatel personálně propojen, ať jako předseda představenstva či jako předseda dozorčí rady. Jednotlivá řízení jsou vedena pod sp. zn. IV. ÚS 2647/13; sp. zn. III. ÚS 2667/13; sp. zn. IV. ÚS 2736/13. Další věc, vedená pod sp. zn. IV. ÚS 2530/13, byla ukončena usnesením, jímž byla ústavní stížnost dne 21. listopadu 2013 odmítnuta jako zjevně neopodstatněná; uvedené řízení se týkalo příkazů k prohlídkám jiných prostor a pozemků, napadených i v právě projednávané ústavní stížnosti.

Podle ustanovení §§ 82 odstavců 1 a 2, 83 odstavce 1 a 83a odstavce 1 trestního řádu nařídí soud prohlídku, je-li důvodné podezření, že v dotčených prostorách se nachází věc důležitá pro trestní řízení. Takový příkaz musí výt vydán písemně a musí být odůvodněn. Podle § 160 odstavce 4 trestního řádu je neodkladným úkonem takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Příkazy k prohlídce specifikovaných prostor uvedené zákonné požadavky splňovaly, a proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah. I v právě projednávané ústavní stížnosti shledal senát Ústavního soudu příkazy k prohlídkám jako dostatečně odůvodněné, splňující zákonem požadované náležitosti. Z odůvodnění je patrné, proč byly nařízeny prohlídky v prostorách užívaných stěžovatelem, respektive vlastněných společnostmi, v nichž má majetkovou účast. Je odůvodněno, proč je postup považován za úkon neodkladný. Soud řádně odůvodnil, v čem shledal naplnění důvodů k nařízení prohlídky.

Pokud se týká provedení prohlídek, ani zde neshledal Ústavní soud tvrzené porušení zaručených práv stěžovatele a překročení limitů, které zákon orgánům činným v trestním řízení ukládá. Prohlídka jiných prostor a pozemků byla provedena v nemovitostech ve vlastnictví právnické osoby. Na místě byl v té době stěžovatelem zmocněný spolupracovník stěžovatele. Tomu byly předány příkazy k prohlídkám a tento i poskytl orgánům činným v trestním řízení součinnost i výpověď v rozsahu svého zmocnění. Pokud podle stěžovatele nedošlo k výslechu toho, u koho má být úkon vykonán (§ 84 trestního řádu), je zjevné, že taková osoba přítomna nebyla, nadto prohlídka byla vykonána v prostorách právnické osoby. Formálně se tedy skutečně nemohlo jednat o výslech dotčené osoby. Poznatky získané "vytěžením" přítomné osoby však byly řádně zaznamenány do protokolů o provedení prohlídek a následné provedení prohlídek bylo založeno na jejich výsledku.

Zákonné záruky, plynoucí z čl. 12 Listiny byly v daném případě dodrženy. Přestože standard ochrany pracoviště (sídla společnosti) je odlišný od ochrany místa bydliště, byl tento dostatečně zachován. Ústavní soud neshledává v postupu orgánů činných v trestním řízení pochybení, která stěžovatel v ústavní stížnosti namítal.

Stěžovatel neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že postupem obecných soudů v jeho věci došlo k naříkaným zásahům do jeho základních práv. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. prosince 2013

Michaela Židlická v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.