IV. ÚS 2668/09
IV.ÚS 2668/09 ze dne 9. 11. 2009


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti Ing. M. Š., zastoupeného Mgr. Jiřím Kasalem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Třešti, Tovární 337, směřující proti vyrozumění Ministerstva spravedlnosti ČR, odboru stížností a sekretariátu náměstka, č. j. 1471/2009-SNI-PP/2 ze dne 13. srpna 2009, resp. proti způsobu vyřízení stížnosti stěžovatele Ministerstvem spravedlnosti ČR takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 13. října 2009 stěžovatel s odkazem na porušení jeho práva obracet se na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnosti podle čl. 18 Listiny základních práv a svobod a základního práva na nedotknutelnost osoby podle 7 Listiny základních práv a svobod brojí proti v záhlaví citovanému vyrozumění, resp. proti způsobu vyřízení stížnosti stěžovatele Ministerstvem spravedlnosti ČR.
Před tím, než Ústavní soud přikročí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny materiální a formální podmínky jejího projednání.

Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že může uplatňovat státní moc jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Pravomoc Ústavního soudu je dána čl. 87 Ústavy ČR (dále jen "Ústava") a v jeho rámcizákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen"zákon o Ústavním soudu"). Podle čl. 87 odst. 1 písmeno d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Podle § 72 odst. 1 písmeno a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písmeno d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V daném případě směřuje ústavní stížnost proti vyrozumění Ministerstva spravedlnosti ČR, odboru stížností a sekretariátu náměstka, č. j. 1471/2009-SNI-PP/2 ze dne 13. srpna 2009, jímž je stěžovatel informován o skutečnosti, že Ministerstvo spravedlnosti ČR není oprávněno zasahovat do činnosti orgánů činných v trestním řízením a není též oprávněno těmto orgánům uložit, aby jednání, jehož se proti stěžovateli dopustil pan F. D., vyhodnotily a prošetřovaly jako podezření ze spáchání několika trestných činů a aby věc byla postoupena k projednání soudu. Uvedené vyrozumění a postup Ministerstva spravedlnosti ČR však nemůže být posuzováno ani jako rozhodnutí a ani jako tzv. "jiný zásah" orgánu veřejné moci do základních práv stěžovatele.

Ústavní soud navíc připomíná, jak dal již dříve ve své judikatuře jasně najevo, že vztah trestní odpovědnosti je vztahem veřejnoprávním, v němž na jedné straně vystupuje stát zastoupený veřejnou obžalobou (státní zastupitelství) a na druhé straně stojí obžalovaný. Z uvedeného plyne, že ostatním osobám byť by se i cítily poškozenými, právní řád nepřiznává právo na trestní stíhání jiných osob, které by nad to snad mělo požívat ústavně právní ochrany. Ani poškozený v trestním řízení, byť by se ho jednání, za které by byl případný pachatel obžalován, citelně dotýkalo, nedisponuje právem na trestní stíhání a potrestání údajných pachatelů trestných činů. Trestní stíhání pachatelů, jakož i jejich potrestání po té, co proběhl řádný soudní proces, je monopolem státu (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 358/04, sp. zn. II. ÚS 3094/07, sp. zn. II. ÚS 1303/08 a další).

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavní soud ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 1 písmeno d) zákona o Ústavním soudu, jako návrh, k jehož projednánínení Ústavní soud příslušný, odmítl.

S ohledem na nepříslušnost k projednání návrhu nepovažoval Ústavní soud za účelné vyzývat stěžovatele k odstranění vady návrhu spočívající v absenci výslovného uvedení skutečnosti, že plná moc je určena k zastupování před Ústavním soudem, neboť ani její odstranění by na rozhodnutí Ústavního soudu nemohlo nic změnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. listopadu 2009

Vlasta Formánková soudkyně zpravodajka



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.