IV. ÚS 2639/09
IV.ÚS 2639/09 ze dne 23. 11. 2009


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové,soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Kaskády s.r.o., se sídlem v Brně, Tůmova 2245/13, zastoupené Mgr. Martinem Bauerem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Brně, Lipová 22, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 8 Cmo 149/2009-460 ze dne 2. července 2009 a proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 35/33 Cm 322/2004-427 ze dne 25. března 2009 takto:
Ústavní stížnost a návrh sní spojený se odmítají.
Odůvodnění:

Podáními doručenými Ústavnímu soudu dne 12. října 2009 a splňujícími podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka, s odkazem na porušení jejího práva na ochranu vlastnictví zakotveného v čl. 11 odst. 1 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva podnikat garantovaného v čl. 26 odst. 1 Listiny, domáhala odložení vykonatelnosti a zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti, z přiložených příloh a ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 35/33 Cm 322/2004 (dále jen "spis") Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Brně v řízení o stěžovatelkou podané žalobě o zaplacení částky 17.194.649,10 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované ZLS služby a.s. (dále jen "žalovaná") na zaplacení částky 21.250.053,-Kč rozhodl v záhlaví citovaným rozhodnutím o návrhu žalované na nařízení předběžného opatření tak, že stěžovatelce se zakazuje převést na jiného, zcizovat, zřídit zástavní právo, zřídit předkupní právo, zřídit právo odpovídající věcnému břemeni nebo jakýmkoli jiným způsobem právně zatížit její vlastnické právo k blíže specifikovaným osmi bytům a jednomu nebytovému prostoru včetně příslušných podílů na společných částech domu a pozemku a uložil žalované zaplatit České republice soudní poplatek z návrhu na nařízení předběžného opatření ve výši 500,-Kč s tím, že o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Olomouci svým v záhlaví citovaným rozhodnutím v záhlaví citované rozhodnutí Krajského soudu v Brně potvrdil.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že dle jejího názoru nebyly splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření. Stěžovatelka předně zpochybňuje osvědčenost existence tvrzené pohledávky žalované vůči stěžovatelce, stejně jako její eventuelní výši, která má být záležitostí mimořádně spornou. Stěžovatelka dále uvádí, že pouze ze skutečnosti, že její vztahy se žalovanou po odstoupení od smlouvy o dílo mezi nimi sjednané jsou komplikované, nelze bez dalšího presumovat stěžovatelčino jednání spočívající v nerespektování budoucího rozhodnutí soudu, tedy dovozovat důvodné obavy z ohrožení budoucího výkonu rozhodnutí. Obecné soudy se podle názoru stěžovatelky navíc dostatečným způsobem nevypořádaly s otázkou přiměřenosti navrhovaného předběžného opatření nejen ve vztahu výše tvrzené pohledávky žalované k hodnotě majetku, který předběžným opatřením zatížily, ale i k újmě způsobené stěžovatelce, jejíž jediné hospodářské aktivity spočívají v tom, že provede stavbu, kterou následně se ziskem zpeněží a utržené peníze dále investuje, přičemž v záhlaví citovaná rozhodnutí jí v tomto brání. Ačkoli tato zásada přiměřenosti v právní úpravě předběžného opatření v rámci občanského soudního řádu výslovně obsažena není, vyplývá podle stěžovatelky z komunitárního práva a ústavního pořádku ČR a soudy jsou povinny ji při svém rozhodování ctít.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutím, kterými bylo vyhověno návrhu na nařízení předběžného opatření. Jde tedy o rozhodnutí, která mají charakter předběžných a dočasných opatření, jež mají do doby konečného rozhodnutí ve věci zatímně zajistit poměry účastníků tak, aby nebyl ohrožen výkon vlastního soudního rozhodnutí. Ústavní soud je oprávněn se jen přesvědčit, zda jsou tyto vůbec dány, a zda obecné soudy při rozhodování o předběžném opatření postupovaly ve shodě s čl. 36 odst. 1 Listiny, tj. stanoveným zákonným postupem (viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 189/01; Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 24, č. 178 a usnesení sp. zn. III. ÚS 394/01; Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 25, č. 10). K přezkumu reálné existence těchto podmínek není Ústavní soud oprávněn. Zákonná úprava postupu při vydávání předběžných opatření vyžaduje, aby navrhovatel soudu osvědčil základní skutečnosti, tedy nárok sám, a u tohoto typu předběžného opatření osvědčil také pravděpodobnost možného výkonu rozhodnutí. Tyto okolnosti je soud v rámci řízení o předběžném opatření povinen zvážit. Za porušení práv na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a v důsledku případně též dalších základních práv je třeba považovat postup obecných soudů, které se návrhem na vydání předběžného opatření, navrhovaného z obavy ohrožení výkonu rozhodnutí, dostatečně nezabývaly nebo v odůvodnění rozhodnutí nevypořádaly z hlediska zákonných důvodů opravňujících jeho nařízení, popřípadě, kdy by důvody uváděné obecnými soudy pro rozhodnutí o nařízení předběžného opatření nebyly ze spisového materiálu zřejmé.

Vycházeje z těchto úvah Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě postupu obecných soudů při vydání v záhlaví citovaných rozhodnutí. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého jednotlivého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručeného ústavním pořádkem České republiky (srov. již nález sp. zn. I. ÚS 68/93, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 1, str. 123 a konstantní judikatura). Z odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy se návrhem na vydání předběžného opatření náležitě zabývaly a svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž skutečnosti odůvodňující podle obecných soudů nařízení předběžného patření jsou ze spisu zcela zřejmé. Za dané procesní situace a podstatě napadených rozhodnutí tak nelze mít za to, že by mohlo být porušeno jakékoliv základní právo stěžovatelky.

K namítané nepřiměřenosti předběžného opatření nejen ve vztahu výše tvrzené pohledávky žalované a hodnoty majetku, který je předběžným opatřením zatížen, ale i k újmě způsobené stěžovatelce zamezením v její jediné hospodářské aktivitě, Ústavní soud konstatuje, že ani tato námitka není důvodná. Ze znaleckých posudků založených ve spise vyplývá, že celková hodnota majetku stěžovatelky dotčeného předmětným předběžným opatřením činí necelých 18 mil. Kč, navíc je tento majetek zatížen zástavním právem Finančního úřadu Brno IV. pro pohledávku ve výši přesahující 5 mil. Kč, a výše pohledávky žalované v předmětném řízení osvědčené a uplatněné protinávrhem činí více než 21 mil. Kč. Již z těchto skutečností je zřejmé, že hodnota majetku stěžovatelky, který je předběžným opatřením dotčen, není nepřiměřená výši tvrzené pohledávky žalované. Nařízené předběžné opatření není podle náhledu Ústavního soudu nepřiměřené ani přes to, že je v jeho důsledku zabráněno jediné hospodářské aktivitě stěžovatelky, neboť ze spisu je zřejmé, že stěžovatelka nevlastní žádný jiný majetek, který by bylo možno předběžným opatření postihnout, a stěžovatelka ani jeho existenci netvrdí a jiný způsob zajištění budoucího výkonu rozhodnutí v řízení posléze vydaného, kterým by byla eventuelně žalované pohledávka uplatněná protinávrhem přiznána, nenabízela a nenabízí.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítnout.

K návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadenýchrozhodnutí Ústavní soud konstatuje, že užití tohoto institutu přichází v úvahu za situace, lze-li očekávat delší čas do vydání konečného rozhodnutí. V daném případě taková situace nenastala a návrh na odklad vykonatelnosti sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. listopadu 2009

Vlasta Formánková předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.