IV. ÚS 2636/16
IV.ÚS 2636/16 ze dne 9. 3. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 9. března 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Kožejové, zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě-Slezské Ostravě, Jaklovecká 1249/18, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2016 č. j. 4 Ads 82/2016-60, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a za účasti 1) Krajského soudu v Ostravě, 2) Ministerstva práce a sociálních věcí a 3) Úřadu práce - krajská pobočka v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

I.

V ústavní stížnosti ze dne 8. 8. 2016 se Marie Kožejová (dále jen "žalobkyně" nebo "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí (jež v petitu nesprávně označila jako "usnesení") vydané ve věci nepřiznané dávky pomoci v hmotné nouzi - příspěvku na živobytí, resp. ve věci návrhu na povolení obnovy řízení.

II.

Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen "správní soud") ze dne 17. 7. 2014 čj. 38 Ad 14/2012-126, vyplývají následující skutečnosti.

Dne 17. 7. 2014 rozsudkem čj. 38 Ad 14/2012-126 správní soud zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 11. 6. 2012 sp. zn. SZ/482/2012/9S-MSK, čj. MPSV-UM/4981/12/9S-MSK, kterým jí (ve spojení s předcházejícím rozhodnutím Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Ostravě ze dne 15. 3. 2012 čj. MPSV-UP/1292226/12/HMN) nebyla přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi - příspěvek na živobytí.

Návrhem ze dne 11. 2. 2016 se žalobkyně domáhala povolení obnovy řízení ve věci poskytnutí dávky pomoci v hmotné nouzi - příspěvku na živobytí, ukončeného shora uvedeným rozsudkem správního soudu ze dne 17. 7. 2014 čj. 38 Ad 14/2012-126.

Dne 8. 3. 2016 usnesením čj. 38 Ad 14/2012-153 správní soud návrh žalobkyně na obnovu řízení podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl, žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl její návrh, aby jí byl ustanoven zástupce z řad advokátů. Správní soud s poukazem na ustanovení § 114 s. ř. s. návrh žalobkyně na obnovu řízení posoudil jako nepřípustný.

Dne 24. 5. 2016 rozsudkem čj. 4 Ads 82/2016-60 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") kasační stížnost žalobkyně proti usnesení správního soudu ze dne 8. 3. 2016 čj. 38 Ad 14/2012-153 zamítl. Kasační soud se ztotožnil se závěrem správního soudu o nepřípustnosti obnovy řízení a kasační stížnost posoudil jako nedůvodnou. Toto rozhodnutí kasačního soudu je předmětem ústavní stížnosti.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, že "postupem soudu" došlo k zásahu do jejích základních práv zaručených v čl. 30, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), a uvedla znění citovaných článků. Vyjádřila přesvědčení, že "neexistuje rozumný důvod, aby také v případech správních nebyla možnost obnovy řízení obecně připuštěna, zvláště jedná-li se o tak zásadní otázku, jako v případě stěžovatelky, kde se rozhoduje o poskytnutí dávky v hmotné nouzi." Stěžovatelka považuje ustanovení § 114 odst. 1 s. ř. s., zužující možnost obnovy řízení na taxativně vymezené případy, za protiústavní.
IV.

Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost podanou včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpala zákonné prostředky k ochraně svého práva.

V.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka, bez jakékoliv podrobnější ústavněprávní argumentace, tvrdila porušení základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 a násl. Listiny z hlediska práva na soudní ochranu tím, že v její věci zákon nepřipouští obnovu řízení.

Správní soud poukázal na zákonnou úpravu v ustanovení § 114 odst. 1 s. ř. s., dle něhož obnova řízení je přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení a) o ochraně před zásahem správního orgánu a b) ve věcech politických stran a politických hnutí, což ve věci stěžovatelky nebylo splněno.

Kasační soud poukázal na svoji relevantní judikaturu, z níž plyne, že návrh na obnovu řízení proti rozsudku vydanému v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je nepřípustný (§ 114 odst. 1 s. ř. s. a contrario).

Ústavní soud po posouzení námitek uplatněných stěžovatelkou dospěl k závěru, že pokud kdokoliv namítá, že soudy ve správním soudnictví porušily základní právo na spravedlivý proces tím, že odmítly návrhu na povolení obnovy řízení vyhovět, dovolává se práva nezaručeného ústavním pořádkem, a již z toho důvodu musí být tyto jeho námitky posouzeny jako zjevně neopodstatněné.

Navíc požadavky právní jistoty předpokládají respektování principu res iudicata, t. j. principu konečnosti rozsudků, který vyžaduje, aby žádná ze stran neměla právo na nový přezkum konečného a závazného rozhodnutí toliko za účelem umožnit nové řízení a nové rozhodnutí věci. Přezkumná pravomoc vyšších soudů je určena k nápravě soudních omylů a špatného výkonu spravedlnosti, ale nikoliv pro vedení nového řízení. Obnova řízení by neměla být považována za zastřené odvolání, a samotná možnost dvou názorů na posouzení věci není základem pro opětovné posouzení věci.

Z výše uvedeného plyne, že stávající právní úprava přípustnosti návrhu na obnovu řízení obsažená v ustanoveních § 114 a násl. s. ř. s. je ústavně konformní, stejně jako v souladu s ní vydané a ústavní stížností napadené rozhodnutí.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. března 2017

Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.