IV. ÚS 2608/13
IV.ÚS 2608/13 ze dne 5. 11. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti JUDr. Vladimíra Bartoše, zastoupeného JUDr. Vladislavem Švrčulou, advokátem se sídlem Vitice, Dobré Pole 30, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2013 č. j. 39 Co 184/2013-608, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. prosince 2012 č. j. 13 C 208/2005-587, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl stěžovatelovu žádost o osvobození od soudních poplatků za odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. října 2011 č. j. 13 C 208/2005-438. Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces "dle čl. 6 a čl. 36 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod" (z odůvodnění ústavní stížnosti vyplývá, že má stěžovatel ve skutečnosti na mysli čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

Důvodem zamítnutí žádosti obvodním soudem a potvrzujícího usnesení Městského soudu v Praze byl závěr, že stěžovatel věrohodným způsobem neprokázal své majetkové poměry.
Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), shledá-li senát návrh zjevně neopodstatněným, odmítne jej usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků. Toto usnesení musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno s uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud opakovaně připomíná, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů tímto soudem je možný tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod, nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.

Podle ustálené rozhodovací činnosti Ústavního soudu rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů (srov. usnesení ze dne 17. 8. 2000 sp. zn. IV. ÚS 271/2000). Ústavní soud je povolán k přezkumu pouze v případech, kdy v důsledku nesprávné aplikace podústavního práva obecnými soudy může dojít k porušení základních práv a svobod, zejména pokud jde o svévolný výklad nebo o interpretaci, která je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (srov. nález ze dne 15. 2. 2005 sp. zn. IV. ÚS 454/04).

Porušení ústavně garantovaných práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal.

Podle § 138 občanského soudního řádu může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

Citované ustanovení, jehož cílem je zajistit účastníku přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v případě nepříznivé materiální a sociální situace, však účastníku nepřiznává (právní) nárok na osvobození od soudních poplatků, poskytuje mu pouze právo o ně požádat. Zhodnocení oprávněnosti žádosti a tedy i naplnění uvedených předpokladů je na obecných soudech, kterým je tak ponechán prostor k uvážení, zda osvobození v konkrétním případě přiznat.

Napadané závěry Obvodního soudu pro Prahu 1, potažmo Městského soudu v Praze proto nelze považovat za svévoli, příčící se principům právního státu a spravedlivého procesu, jestliže oba soudy náležitě odůvodnily, proč mají za nenaplněnou podmínku pro osvobození od soudních poplatků v podobě prokázání tíživých sociálních poměrů, a vypořádaly se tak s námitkami stěžovatele. Nejde přitom o porušení ústavně garantovaných práv stěžovatele, jestliže soudy sice zmínily skutečnost, že stěžovatel je podnikatelem (srovnej rozhodnutí ve věci sp. zn. II. ÚS 1619/08), svá rozhodnutí však odůvodnily dalšími věcnými argumenty.

K tvrzenému porušení stěžovatelových práv v řízení před Městským soudem v Praze v důsledku nepoučení o možnosti vyjádřit se k osobám soudců z hlediska jejich případné podjatosti Ústavní soud přihlédl i ke skutečnosti, že přes výše uvedenou výtku stěžovatel nemá k (mezitím mu známým) osobám soudců žádné konkrétní výhrady v uvedeném smyslu.

V důsledku uvedených zjištění Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Pro úplnost je třeba uvést, že dne 24. října 2013 Ústavní soud obdržel žádost právního zástupce Čepro, a. s. (účastníka civilního řízení ve věci stěžovatele) jako vedlejšího účastníka řízení o "poskytnutí možnosti nahlédnout do spisu, event. přibrání společnosti Čepro jako dalšího účastníka řízení". Ústavní soud k žádnému z navrhovaných postupů neshledal důvod. K tomu je třeba na vysvětlenou uvést následující. Ustanovení § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu stanoví, že soudce zpravodaj zajistí, aby byl návrh (v daném případě ústavní stížnost) neprodleně doručen ostatním účastníkům, případně vedlejším účastníkům s výzvou, aby se k němu vyjádřili ve lhůtě, kterou určí nebo kterou stanoví zákon. Uvedený postup však připadá v úvahu v zásadě pouze v případech, kdy má dojít k meritornímu projednání návrhu. Pokud soudce zpravodaj, resp. senát Ústavního soudu dojde k závěru, že je dán některý z důvodů pro odmítnutí návrhu podle § 43 zákona o Ústavním soudu (rozhodování a limine), není účelné ani hospodárné vyžadovat vyjádření, příp. jinou formu součinnosti účastníků řízení a tím spíše ani vedlejších účastníků řízení (srov. též slovo "případně").

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. listopadu 2013

JUDr. Michaela Židlická předsedkyně senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.