IV. ÚS 2595/09
IV.ÚS 2595/09 ze dne 20. 10. 2009


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného ve věci stěžovatele Ing. J. R., zastoupeného JUDr. Milanem Kittelem, advokátem AK P1zeň , 28. října 29, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě, č.j. 10 D 189/2004-25 ze dne 21. 4. 2004, proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 8 C 9/2001 ze dne 19. 2. 2001, proti usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. 18 Co 58/2005-52 ze dne 20. 2. 2006, usnesení Nejvyššího soudu, č.j. 21 Cdo 9/2008-117 ze dne 24. 6. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Dne 6. 10. 2009 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní subjektivní práva (svobody), jež jsou mu garantována zejména čl. 1, čl. 6, čl. 13 a čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i čl. 1 Dodatkového protokolu k této Úmluvě. Ústavní stížností stěžovatel napadá zejména usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo pro nepřípustnost odmítnuto dovolání stěžovatele proti usnesení krajského soudu (jako soudu odvolacího), kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně zamítající jeho návrh na obnovu řízení. Vedle toho ústavní stížností napadá i usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 19. 2. 2001 sp. zn. 8 C 9/2001, jímž bylo stěžovatelem vyvolané řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku.
Ústavní soud ústavní stížnost posoudil a dospěl k závěru, že předmětná ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná, zčásti je podána opožděně a z části je nepřípustná

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná v té části, v níž brojí proti citovanému usnesení Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud v právě projednávané věci postupoval zcela v souladu s procesními normami občanského soudního řízení - žádné základní subjektivní právo (svobodu) stěžovatele neporušil.

Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti napadá výše citovaná rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě č. j. 10 D 189/2004-25 ze dne 21. 4. 2004 a Krajského soudu v Brně č. j. 18 Co 58/2005-52 ze dne 20. 2. 2006, pak je nutno konstatovat, že ústavní stížnost je v této části podána opožděně (srov. § 73 zákona o Ústavním soudu).

Konečně, co se týká rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 8 C 9/2001 ze dne 19. 2. 2001, pak zde si Ústavní soud ověřil, že toto stěžovatel nenapadl odvoláním. Rozhodnutí přitom nabylo právní moci 31. 3. 2001. Ústavní stížnost je proto v této části nepřípustná [srov. k tomu § 75 zákona o Ústavním soudu; důvody pro aplikaci § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu přitom Ústavní soud v právě projednávané věci neshledal].

Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti dále navrhuje, aby mu byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení, pak Ústavní soud ani tomuto návrhu nemohl vyhovět. To proto, že sama ústavní stížnost byla odmítnuta, takže zákonné podmínky ustanovení § 83 zákona o Ústavním soudu nejsou splněny.

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako návrh podaný zčásti opožděně, zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) a e) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 20. října 2009

Vlasta Formánková předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.