IV. ÚS 2593/09
IV.ÚS 2593/09 ze dne 8. 12. 2009


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 8. prosince 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti města Ústí nad Orlicí, se sídlem v Ústí nad Orlicí, Sychrova 16, zastoupeného JUDr. Jiřím Lukášem, advokátem, AK se sídlem v Ústí nad Orlicí, Komenského 160, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2009 čj. 1 As 31/2009-81 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 1. 2009 čj. 30 Ca 52/2008-42 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 2. 10. 2009 se město Ústí nad Orlicí (dále jen "žalobce", případně "stěžovatel") domáhalo, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o přezkumu správního rozhodnutí.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 5. 2. 2008 Policie České republiky, Správa Východočeského kraje, Inspektorát pro zbraně, střelivo, výbušniny a drogy (dále jen "žalovaná") zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí Policie ČR, Okresního ředitelství Ústí nad Orlicí ze dne 19. 11. 2007 o uložení pokuty 10 000,- Kč za přestupek podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních), v platném znění (dále jen "zákon o zbraních"), a povinnosti uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000,- Kč, a toto rozhodnutí potvrdila.

Dne 27. 1. 2009 Krajský soud v Hradci Králové žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 2. 2008 zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Dne 16. 7. 2009 Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti (výroky II. a III.).

III.

V části II/ ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že obecné soudy porušily jeho základní práva dle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen Ústava"), čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 95 odst. 1 ve spojení s čl. 90 věty prvé a čl. 96 odst. 1 Ústavy. Poukázal na zásadu vázanosti soudců zákonem, "v zájmu předvídatelnosti výsledku soudního rozhodování a legitimnosti očekávání účastníků právních vztahů, v tom i zejména účastníků správněprávních vztahů, v nichž stát vykonává svoji moc nad adresáty norem správního práva jako práva veřejného."

Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že obecné soudy porušily zásadu vázanosti soudce zákonem tím, že nerespektovaly kogentní ustanovení § 38 odst. 8 zákona o zbraních, a polemizoval s jejich výkladem citovaného ustanovení.

V části II/ 2. stěžovatel předestřel vlastní interpretační metody výkladu předmětného ustanovení zákona o zbraních; v části II/ 4. pak shrnul, že obecné soudy se svým výkladem rozhodly "nahradit špatné zákonodárství tím správným", čímž nepřípustně zasáhly do výlučných pravomocí zákonodárce, porušily ústavní systém dělby moci ve prospěch moci soudní na úkor moci zákonodárné a porušily tím základní zásadu vázanosti soudu zákonem.
IV.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

K tvrzení o porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 95 odst. 1 ve spojení s čl. 90 věty prvé Ústavy Ústavní soud uvádí, že tyto články samostatná základní práva či svobody nezakládají; jedná se o rámcová ustanovení, která nemohou být porušena samostatně.

Tvrzení o porušení základního práva dle čl. 96 odst. 1 Ústavy zaručujícího rovnost účastníků v řízení před soudem a nacházejících se v různých, proti sobě stojících, procesních postaveních (obvykle označovaného jako "rovnost zbraní" - srov. např. odst. 60. nálezu ze dne 26. 4. 2006 Pl. ÚS 37/07, uveřejněného pod č. 419/2006 Sb.) Ústavní soud považuje za zjevně neopodstatněné, neboť nebylo stěžovatelem doplněno jakoukoliv relevantní ústavněprávní argumentací. Ústavní soud mnohokráte již judikoval, že není jeho povinností, aby absenci tvrzení stěžovatele, v čem spočíval ten či onen zásah do základního práva, nahrazoval svým vlastním pátráním. Ostatně v projednávané věci nelze v napadených rozhodnutích žádné porušení čl. 96 odst. 1 Ústavy shledat.

Podstatou ústavní stížnosti tak byl dle názoru Ústavního soudu pouhý nesouhlas stěžovatele s právním posouzením jeho věci obecnými soudy, konkrétně s jejich výkladem aplikovaného zákonného ustanovení, tj. § 38 odst. 8 zákona o zbraních, ve znění platném v době vydání správní žalobou napadeného správního rozhodnutí.

Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že právo na spravedlivý proces zakotvené v hlavě páté Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), garantující mj. spravedlivé a veřejné projednání věci nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě, při zachování principu rovnosti účastníků, je procesní povahy a nezaručuje jakékoliv materiální subjektivní právo. Z toho plyne, že ani případná nesprávná, resp. Ústavním soudem nesdílená, interpretace hmotného práva obecnými soudy (k čemuž dle přesvědčení Ústavního soudu v projednávaném případě nedošlo) tak sama o sobě nemohla založit porušení základního práva na spravedlivý proces zakotveného v citovaných ustanoveních Listiny a Úmluvy. Taková interpretace by mohla být důvodem pro kasaci rozhodnutí obecných soudů pouze tehdy, pokud by zasáhla některé z ústavních hmotných subjektivních práv; je však evidentní, že k takovému zásahu v projednávaném případě nedošlo, jak zřetelně vyplývá mj. z podrobného odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, s nímž se Ústavní soud ztotožňuje [srov. např. nález ze dne 29. 5. 1997 III. ÚS 31/97, Sb. n. u., sv. 8, str. 149 (161)]; maje toto odůvodnění za přehledné, dostatečně široké a srozumitelné konstatuje, že jest souladné s kautelami ústavnosti. Neshledávaje důvodů toto odůvodnění dále doplňovat považuje za dostačující na něj odkázat.

Z uvedených důvodů Ústavní soud návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2009

Vlasta Formánková předsedkyně senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.