IV. ÚS 259/04
IV.ÚS 259/04 ze dne 26. 8. 2004


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


IV. ÚS 259/04







Ústavní soud rozhodl dne 26. 8. 2004 o ústavní stížnosti obce B.D. zastoupené JUDr. R. B. CSc., advokátem proti průtahům v řízení vedeném u Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 15 Cm 78/2002, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti ze dne 30. 7. 2004 stěžovatelka uvádí, že dne 19. 7. 2002 podala k Městskému soudu v Praze žalobu na ochranu pověsti právnické osoby proti žalované České televizi, s tvrzením, že v pořadu FAKTA odvysílaném dne 10. 6. 2002 byly uvedeny neúplné informace ohledně finanční situace obce. Městský soud v Praze provedl ve věci sp. zn. 15 Cm 78/2002, nezbytné úkony (vyzval k zaplacení soudního poplatku, požádal o stanovisko k vyjádření žalované a k předloženým listinným důkazům), avšak do doby podání ústavní stížnosti dosud nenařídil jednání. S ohledem na povahu předmětu žaloby má stěžovatelka zájem na zjednání nápravy neodkladně, bez zbytečných průtahů, aby veřejnost byla informována o protitvrzeních dotčeného subjektu v době, kdy lze podle obecných zkušeností usuzovat na to, že má ještě napadené sdělení v paměti. S tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 14 odst. 1 a čl. 17 Paktu o občanských a politických právech a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod stěžovatelka žádá, aby Ústavní soud nálezem Městskému soudu v Praze uložil nepokračovat v průtazích ve věci vedené pod sp. zn. 15 Cm 78/2002 a aby v této věci jednal a rozhodl.

Předtím než Ústavní soud přistoupí k meritornímu přezkumu, zkoumá, zda jsou splněny formální náležitosti ústavní stížnosti a podmínky její přípustnosti. V projednávaném případě ověřil, že ústavní stížnost byla podána řádně zastoupenou a k návrhu oprávněnou stěžovatelkou.

Co se týče ověření podmínek přípustnosti ústavní stížnosti, Ústavní soud vyzval stěžovatelku ke sdělení, zda využila všech procesních prostředků poskytnutých jí zákonem k ochraně práv a zda postupovala či postupuje podle ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, v platném znění (dále jen "zákon o soudech a soudcích"), jež nabylo účinnosti dnem 1. 7. 2004. Podáním ze dne 19. 8. 2004 stěžovatelka sdělila, že podle citovaného ustanovení zákona o soudech a soudcích nepostupovala, avšak není vyloučeno, že tak postupovat bude. Stěžovatelka vyjádřila domněnku, že stížnost podle ustanovení § 164 zákona o soudech a soudcích a následné podání návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích nelze svojí povahou považovat za procesní prostředky ve smyslu § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, neboť je otázkou, co je obsahem pojmu "jiné právní řízení" a zda pod tento pojem je možno výkladově zařadit i řízení o podané stížnosti na průtahy řízení, přičemž podání stížnosti je předpokladem pro podání návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ohledně splnění podmínky vyčerpání všech procesních prostředků poskytovaných zákonem k ochraně práv stěžovatelů Ústavní soud ve své dřívější rozhodovací praxi judikoval, že takovým prostředkem je i stížnost na průtahy v řízení předsedovi soudu a přípustnost ústavní stížnosti podmiňoval předchozím podáním takové stížnosti. V důsledku judikatury Evropského soudu pro lidská práva (viz např. Hartman proti České republice, RoESLP 2003:4, http://hudoc.echr.coe.int/, stížnost č. 53341/99 ze dne 10. 7. 2003) Ústavní soud svůj restriktivní přístup změnil a v řadě svých nálezů (viz např. I.ÚS 600/03 z 16. 1. 2004, II.ÚS 504/03 z 6. 4. 2004, IV.ÚS 36/04 z 20. 4. 2004; www.usoud.cz) vyhověl podaným ústavním stížnostem, byť jim podání hierarchické stížnosti nepředcházelo, s odůvodněním, že tuto nelze považovat za efektivní prostředek nápravy průtahů v řízení. Poté co zákonodárce reagoval na deficit účinné ochrany účastníků řízení před nečinností soudů a zákonem č. 192/2003 Sb., kterým se mimo jiné mění i zákon o soudech a soudcích, zakotvil s účinností od 1. 7. 2004 do právního řádu ČR zcela novou úpravu stížnosti na průtahy řízení, na níž navazuje institut návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§ 174a), dospěl Ústavní soud k závěru, že existence tohoto nového procesního prostředku s sebou přinesla kvalitativní změnu odstraňující dřívější bezzubost stížnosti na průtahy řízení a že do budoucna bude postup stěžovatelů podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích nezbytnou podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti z pohledu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. např. nález sp. zn. IV.ÚS 180/04 ze dne 17. 8. 2004, usnesení sp. zn. I.ÚS 506/04 ze dne 23. 8. 2004; dosud nepublikováno).

Ústavní soud neshledal důvod odchýlit se v projednávané věci od závěrů shora vyložených, a protože z vyjádření stěžovatelky vyplynulo, že procesní prostředek podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích k ochraně svých práv nevyužila, bylo třeba považovat podanou ústavní stížnost za nepřípustnou. Z tohoto důvodu Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, aniž by se mohl jakkoliv zabývat věcnou stránkou stížnosti.

Poučení: Proti tomuto snesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. 8. 2004

JUDr. Miloslav Výborný, v.r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.