IV. ÚS 2571/09
IV.ÚS 2571/09 ze dne 23. 11. 2009


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 23. listopadu 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatelky JUDr. M. Ch., LL.M., zastoupené Mgr. Kamilou Petrusovou, advokátkou se sídlem Rumunská 1/1798, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti vyrozumění Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti ze dne 27. dubna 2009 č. j. 1 ZN 56/2009-27, sdělení Krajského státního zastupitelství v Brně-pobočka Zlín ze dne 28. července 2009 č. j. 7 KZN 2362/2008-72 a vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 21. září 2009 sp. zn. 1 VZN 724/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Ústavní stížností navrhovatelka napadla v záhlaví označené přípisy orgánů veřejné moci, jimiž bylo reagováno na její trestní oznámení, resp. na podněty s ním spjaté. Poté, co nastínila rekapitulaci předmětné záležitosti, tvrdila, že jimi byla dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1, čl. 13, čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Stěžovatelka se domáhala kasace napadených přípisů.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Dle § 72 odst. 1 písm. a) téhož zákona jsou oprávněni podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem.

Jak bylo opakovaně konstatováno v ustálené judikatuře Ústavního soudu (srov. kupř. nálezy sp. zn. II. ÚS 303/05, I. ÚS 1587/07), právo domáhat se trestního stíhání fyzické či právnické osoby coby ústavně zaručené subjektivní veřejné právo platný právní řád nezná a nezakládá (k tomuto srov. kupř. již usnesení sp. zn. I. ÚS 84/99, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 14, str. 291). Řečeno poněkud jinými slovy, "z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho trestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh ,satisfakce' v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá" (takto již usnesení sp. zn. II. ÚS 361/96, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, str. 345).

Rámec uvedeného dopadá i na stěžovatelkou k posouzení předloženou věc, v důsledku čehož Ústavní soud její návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. listopadu 2009

Miloslav Výborný předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.