IV. ÚS 255/17
IV.ÚS 255/17 ze dne 21. 3. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila ve věci ústavní stížnosti Ing. Miroslava Trávníčka, t. č. ve Vazební věznici v Hradci Králové, zastoupeného Mgr. Ing. Václavem Staňkovským, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 1357/1, směřující proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. listopadu 2016, č. j. 11 To 345/2016-52, Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. října 2016, č. j. 0 Nt 1824/2016-27, a sp. zn. 0 Nt 2020/2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení napadených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 5 odst. 4, v čl. 6 odst. 1, 2 a 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Shora citovaným usnesením Okresní soud v Hradci Králové ponechal stěžovatele ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) trestního řádu, zamítl jeho žádost o propuštění, nepřijal nabídnutou záruku ani slib obviněného, nenahradil vazbu dohledem probačního úředníka ani uložením předběžného opatření spočívajícího v zákazu výkonu podnikatelské činnosti prostřednictvím jiných osob včetně zákazu převzetí a výkonu funkce statutárního orgánu společnosti. Následnou stížnost Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením zamítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že je vazebně stíhán již od 21. července 2016. Při rozhodování o dalším trvání vazby má podle stěžovatele být pečlivě posuzováno, zda je tento institut nezbytným nástrojem pro dosažení účelu nebo je možné nahradit jej nástrojem jiným. Stěžovatel zpochybňuje naplnění zákonných požadavků na předstižnou vazbu a má za to, že soudy napadená rozhodnutí nedostatečně odůvodnily; v jeho případě nebyla dodržena presumpce neviny, ponecháním ve vazbě je jeho vina deklarována a důkazy získané operativními pátracími prostředky nebyly dosud pro svůj rozsah stěžovateli předestřeny. Podle stěžovatele nebylo prokázáno, že obchody s řepkovým olejem organizoval právě on, že vytvářel karuselové obchody a tímto svým jednáním zkrátil stát na dani. Soudy nezohlednily ani fakt, že stěžovatel ukončil své jednatelství ve společnosti, jejímž prostřednictvím podnikal a zajištoval své příjmy. Ústavní soud by měl proto napadená rozhodnutí zrušit.
Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti, spisy Okresního soudu v Hradci Králové, především sp. zn. 0 Nt 1824/2016, sp. zn. 0 Nt 1804/2017, i napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Při rozhodování o vazebních důvodech posuzují obecné soudy konkrétní situaci, která je jim předestřena, a na nich je, aby posoudily, zda existují okolnosti pro uvalení či prodloužení vazby, a tedy k vydání příslušného rozhodnutí; pracují přitom s aktuálními individuálními fakty každého jednotlivého případu bez zobecňujících závěrů. Ústavní soud se pak zabývá jen posouzením, zda orgán veřejné moci při rozhodování nepochybil způsobem zkracujícím účastníky v jejich zaručených právech, respektive, zda k vydání rozhodnutí měl pravomoc, hodnověrné a přezkoumatelné důvody.

Stěžovatel je trestně stíhán pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve formě spolupachatelství podle § 240 odst. 1 a 2 písm. c) trestního zákoníku k § 23 trestního zákoníku a pokusu trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve formě spolupachatelství podle § 240 odst. 1 a 3 k § 21 odst. 1 a k § 23 trestního zákoníku; do vazby byl vzat dne 19. července 2016. Stíhaná trestná činnost má mezinárodní přesah a k věci probíhají výslechy i cestou právní pomoci z Polské republiky, ze Slovenské republiky a z Ukrajiny. U vazebního zasedání dne 24. října 2016 byl stěžovatel vyslechnut, popřel však, že by se trestné činnosti dopustil. Soud přitom nenašel důvody, pro které by stěžovatele z vazby propustil, nebo ji nahradil jiným nástrojem. Nalézací soud přitom konstatoval, že stěžovatel je přesvědčen, že jeho jednání, pro které je stíhán, je v souladu se zákonem a své rozhodnutí řádně odůvodnil. Již u vazebního zasedání stěžovatel podal stížnost, v níž tvrdí, že soud své rozhodnutí neodůvodnil dostatečně - z ničeho není patrné, že by se měl trestné činnosti dopustit. Odvolací soud neshledal v postupu soudu prvního stupně pochybení a stížnost v neveřejném zasedání zamítl, konstatoval přitom, že podle jeho přesvědčení nenastala změna, která by zásadně ovlivňovala podezření ze spáchání trestného činu; dodávky řepkového oleje byly stěžovatelem realizovány přes daňově nečinné firmy. Pokud přitom odůvodnění usnesení Okresního soudu v Hradci Králové mohlo postrádat některé důležité důvody pro rozhodnutí, pak byly, byť dodatečně, uvedeny v odůvodnění Krajského soudu v Hradci Králové.

Podle čl. 4 Ústavy ČR jsou základní práva pod ochranou soudní moci. Podle čl. 8 odst. 2 Listiny nikdo nesmí být zbaven svobody jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který zákon předvídá. Podle odstavce 5 téhož článku Listiny nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou v zákoně a na základě rozhodnutí soudu. Obecné soudy, jak je z napadených rozhodnutí patrné, při rozhodování o ponechání ve vazbě, respektive o následné stížnosti, zjevně dbaly ústavních limitů.

Stěžovatel má za to, že v jeho případě soudy svá rozhodnutí o vazbě nedostatečně odůvodnily. Ústavní soud však odůvodnění rozhodnutí považuje za dostatečná; o vazbě rozhodl oprávněný orgán na základě zákonných důvodů a v zákonných lhůtách. K porušení práva na osobní svobodu přitom nemůže dojít tím, že orgán nadaný pravomocí rozhodovat o trvání vazby vyhodnotí okolnosti tak, že stěžovatele ponechá ve vazbě. Je pochopitelné, že stěžovatel s takovým rozhodnutím nesouhlasí, avšak samotný nesouhlas není způsobilý založit protiústavnost postupu soudů, které v žádném případě nepřekročily meze stanovené ústavním pořádkem. S ohledem na to neshledal Ústavní soud opodstatněnost žádného z tvrzení stěžovatele.

Jak Ústavní soud dále zjistil, Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 27. ledna 2017, č. j. 0 Nt 1804/2017-13, rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě a následnou stížnost vzal stěžovatel dne 16. února 2017 zpět. Podle úředního záznamu měla být dne 22. února 2017 podána stěžovatelem nová žádost o propuštění z vazby. Je tak zjevné, že stěžovateli je nadále zachována možnost namítat konkrétní okolnosti, které mohou vést k nahrazení jeho vazby.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. března 2017

Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.