IV. ÚS 253/09
IV.ÚS 253/09 ze dne 22. 3. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 22. března 2010 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele P. T., zastoupeného Mgr. Michalem Gruberem, advokátem se sídlem Novobranská 14, Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1158/2008 ze dne 29. 10. 2008, usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 189/2008 ze dne 6. 5. 2008 a rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 91 T 228/2007-131 ze dne 28. 2. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 3. 2. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.

V úvodu ústavní stížnosti právní zástupce stěžovatele uvedl, že byl opatřením Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") sp. zn. 70 Nt 695/2007 ze dne 29. 6. 2007 ustanoven obhájcem stěžovatele v trestní věci vedené Policií ČR, OOP Brno, OOP Brno-Komárov pod sp. zn. MRBM-50/TČ-16-2004, a to z důvodu uvedeného v § 36 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), tzn. jednalo se o řízení proti uprchlému. Stěžovatel byl posléze rozsudkem městského soudu č. j. 91 T 228/2007-131 ze dne 28. 2. 2008 uznán vinným trestným činem zpronevěry dle § 248 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon"), za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Současně byl z důvodu uvedeného v § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby pro skutek, popsaný v obžalobě městského státního zástupce v Brně sp. zn. 1 Zt 337/2007 ze dne 4. 9. 2007, pod bodem 1, v němž byl spatřován trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, 2 trestního zákona. Odvolání stěžovatele proti rozsudku městského soudu, směřující vůči odsuzujícímu výroku, bylo usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") sp. zn. 8 To 189/2008 ze dne 6. 5. 2008 zamítnuto. Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1158/2008 ze dne 29. 10. 2008 odmítnuto jako zjevně neopodstatněné dle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu. Všechna výše uvedená rozhodnutí byla vydána v řízení proti uprchlému a dosud nebyla stěžovateli doručena.

Podstatu ústavní stížnosti tvořila námitka, že trestní řízení od samého počátku trpělo závažnou procesní vadou, spočívající v nenaplnění podmínek § 302 trestního řádu, tzn. proti stěžovateli nemělo být vedeno řízení proti uprchlému. Ve spise neexistoval žádný důkaz, že by se stěžovatel skrýval nebo že by se pobytem v zahraničí vyhýbal trestnímu stíhání; o jeho zahájení ostatně ani nevěděl. Orgány činnými v trestním řízení nebylo postaveno najisto, zda se stěžovatel zdržoval v zahraničí, a i kdyby tomu tak skutečně bylo, měly být cestou právní pomoci justičních orgánů učiněny úkony vedoucí k zahájení trestního stíhání a teprve tehdy, jestliže by na ně nebylo reagováno, by bylo možno na straně stěžovatele dovodit úmysl vyhnout se trestnímu stíhání. Tím, že proti stěžovateli bylo vedeno trestní řízení proti uprchlému, aniž by pro takový postup byly splněny zákonné podmínky, došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1158/2008 ze dne 29. 10. 2008, usnesení krajského soudu sp. zn. 8 To 189/2008 ze dne 6. 5. 2008 a rozsudek městského soudu č. j. 91 T 228/2007-131 ze dne 28. 2. 2008 svým nálezem zrušil. Právní zástupce stěžovatele rovněž navrhl, aby náklady právního zastoupení hradil v souladu s § 83 zákona o Ústavním soudu stát.
II.

Dříve, než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh splňoval veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost byla nepřípustná.

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

Na řízení proti uprchlému je třeba hledět jako na řízení, které do značné míry omezuje ústavní principy spravedlivého procesu, z tohoto důvodu novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. reagovala na požadavek Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Evropského soudu pro lidská práva a v novém ustanovení § 306a odst. 2 trestního řádu zakotvila možnost na návrh uprchlého zrušit pravomocný odsuzující rozsudek v jeho trestní věci. Dle § 306 odst. 2 trestního řádu tedy platí, že skončilo-li řízení proti uprchlému pravomocným odsuzujícím rozsudkem a poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému vedlo, na návrh odsouzeného podaný do osmi dnů od doručení rozsudku soud prvního stupně takový rozsudek zruší a v rozsahu stanoveném v odstavci 1 se hlavní líčení provede znovu. O právu navrhnout zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku musí být při doručení rozsudku odsouzený poučen.

Z výše uvedeného je zřejmé, že doposud nebyly vyčerpány veškeré prostředky, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytoval, neboť tento bude moci poté, kdy mu budou napadená rozhodnutí doručena, navrhnout jejich zrušení a uplatnit své právo na obhajobu v opakovaném hlavním líčení. Ústavní stížnost tedy byla podána předčasně a Ústavnímu soudu nezbylo, než ji odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (shodně např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 288/09, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, nebylo možno dle dikce § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přiznat stěžovateli náhradu nákladů právního zastoupení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2010

Michaela Židlická, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.