IV. ÚS 2481/09
IV.ÚS 2481/09 ze dne 23. 11. 2009


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud ČR rozhodl dne 23. listopadu 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické, ve věci ústavní stížnosti M. S., zastoupeného Mgr. Bc. Michaelem Kisem, advokátem, AK se sídlem v Chomutově, Riegrova 229, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009 sp. zn. 4 Tz 42/2009, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2007 sp. zn. 6 To 23/2007 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2007 sp. zn. Nt 228/2006 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 18. 9. 2009 se M. S. (dále též "obviněný", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci vedené u Městského soudu v Praze (dále jen "nalézací soud") pod sp. zn. Nt 228/2006.

Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009 vyplývají následující skutečnosti.

Dne 13. 8. 2004 nalézací soud obviněného uznal pro skutky v rozsudku popsané vinným pomocí k pokusu trestného činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c), § 8 odst. 1 a § 250 odst. 1, 4 tr. zákona a odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 3,5 roku, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.

Dne 8. 11. 2004 Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud", případně "stížnostní soud") odvolání obviněného zamítl.

Obviněný podal návrh na povolení obnovy řízení, při jehož projednávání nalézacím soudem ve veřejném zasedání dne 15. 2. 2007 jednak vznesl námitku podjatosti předsedkyně senátu, jednak učinil návrh podle § 25 tr. ř., aby byla věc odňata nalézacímu soudu z důvodu neobjektivnosti a pro možnost dotčení zájmů celého tohoto soudu jinou jeho trestnou činností. Současně požádal o odročení jednání do rozhodnutí o návrhu na odnětí a přikázání věci. Nalézací soud téhož dne rozhodl, že předsedkyně senátu není vyloučena z vykonávání úkonů tohoto trestního řízení, a návrh na povolení obnovy řízení zamítl; na požadavek na odnětí a přikázání věci nereflektoval.

Dne 31. 5. 2007 stížnostní soud stížnosti obviněného proti předcházejícím rozhodnutím nalézacího soudu ze dne 15. 2. 2007 zamítl. Návrh obviněného na odnětí a přikázání věci zachycený v protokolu o veřejném zasedání zřejmě přehlédl.

Dne 29. 7. 2009 Nejvyšší soud zamítl jako nedůvodnou stížnost pro porušení zákona, kterou proti rozhodnutí stížnostního soudu ze dne 31. 5. 2007 podala ve prospěch obviněného ministryně spravedlnosti dne 20. 5. 2009.

Poslední tři uvedená soudní rozhodnutí byla předmětem ústavní stížnosti.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že Nejvyšší soud svým jednáním a rozhodnutím ze dne 29. 7. 2009 porušil čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Byl přesvědčen, že "Soudy obecné zásadním způsobem porušily ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, kdy o návrhu na odnětí a přikázání věci nerozhodly." Vyjádřil také názor, "že jeho případ je naprosto slučitelný s nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 441/2004" a jeho "věc je plně shodná i s nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 16. 1. 2003, sp. zn. III. ÚS 561/2002". Nesouhlasil s názorem Nejvyššího soudu na str. 5 jeho usnesení ze dne 29. 7. 2009 o nezbytnosti vyloučení všech soudců Městského soudu v Praze.
Ústavní soud ústavní stížnost odmítl z následujících důvodů.

Před vlastním meritorním posouzením věci Ústavní soud zkoumal splnění podmínek řízení o ústavní stížnosti, přičemž dospěl k závěru, že v části směřující proti rozhodnutí ze dne 15. 2. 2007, jímž nalézací soud rozhodl, že předsedkyně senátu není vyloučena z vykonávání úkonů tohoto trestního řízení a návrh na povolení obnovy řízení zamítl, a proti rozhodnutí stížnostního soudu ze dne 31. 5. 2007, jímž byla stížnost stěžovatele proti předcházejícímu rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 15. 2. 2007 zamítnuta, je ústavní stížnost předaná k poštovní přepravě dne 18. 9. 2009 návrhem podaným opožděně. Podání stížnosti pro porušení zákona ministryní spravedlnosti proti uvedeným rozhodnutím dne 20. 5. 2009 totiž nemohlo zachovat či prodloužit lhůtu 60 dnů pro podání ústavní stížnosti stanovenou v ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

V části směřující proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009 je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Názor Nejvyššího soudu v tomto rozhodnutí obsažený (dle něhož stížností pro porušení zákona vytýkaný nedostatek, totiž že nebylo rozhodnuto o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř., měl v konkrétním případě výhradně formální povahu a svojí podstatou nebyl způsobilý zpochybnit zákonný charakter vydaného meritorního rozhodnutí), Ústavní soud považuje za ústavně konformní a nezakládající jakoukoliv pochybnost o celkové spravedlivosti řízení.

V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že Úmluva v čl. 2 Protokolu č. 7 sice zaručuje právo na odvolání v trestních věcech, nikoliv ovšem právo na další mimořádné opravné prostředky. Nicméně pokud je zákon připouští, není důvod neaplikovat - přiměřeně povaze a významu opravného prostředku - obecné principy spravedlivého procesu.

Důvody, pro které Nejvyšší soud zamítl stížnost pro porušení zákona, jsou přehledně a zcela srozumitelně v jeho rozhodnutí vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto odkazuje, nemaje potřebu cokoli k nim dodávat. Žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhým nesouhlasem s právními závěry Nejvyššího soudu, takže stěžovatelovy vývody důvod ke kasaci stěžovaného rozhodnutí založit nemohly.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost dílem podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu a dílem podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) citovaného zákona odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

Brně dne 23. listopadu 2009

Vlasta Formánková předsedkyně senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.