IV. ÚS 244/04
IV.ÚS 244/04 ze dne 9. 9. 2004


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelky JUDr. M. K., zastoupené JUDr. V. P., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2004, sp. zn. 13 Co 72/2004, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 9 C 186/97, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 13 Co 205/2003, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 7. 1. 2002, sp. zn. 9 C 186/97, a proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 6. 2001, sp. zn. 9 C 186/97, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 22. 7. 2004 doručen návrh na zahájení řízení, podaný stěžovatelkou, z jehož označení bylo zřejmé, že se jedná o ústavní stížnost ve smyslu § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Z obsahu ústavní stížnosti a k ní přiložených rozhodnutí Ústavní soud naznal, že Okresní soud v Klatovech svým rozhodnutím ze dne 26. 6. 2001, sp. zn. 9 C 186/97, zamítl žalobu stěžovatelky o zaplacení částky 7.350 Kč s příslušenstvím a uložil jí nahradit žalovanému náklady řízení. Stěžovatelka proti tomuto rozhodnutí podala dne 10. 9. 2001 odvolání spolu s návrhem na prominutí zmeškání lhůty, neboť tato marně uplynula dne 23. 8. 2001. Okresní soud v Klatovech návrh na prominutí zmeškání lhůty zamítl usnesením ze dne 7. 1. 2002, sp. zn. 9 C 186/97, jež bylo následně potvrzeno usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 13 Co 205/2003. V návaznosti na toto rozhodnutí bylo usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 9 C 186/97, odvolání stěžovatelky odmítnuto jako opožděné, což svým usnesením ze dne 27. 2. 2004, sp. zn. 13 Co 72/2004, potvrdil opět i Krajský soud v Plzni.

Stěžovatelka se ve své ústavní stížnosti dožadovala zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi bylo dle jejího názoru neoprávněně zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv a svobod, a to konkrétně do práva vlastnit majetek vyplývajícího z čl. 11 Listiny základních práv a svobod a do práva na spravedlivý proces obsaženého v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud poznamenává, že z petitu ústavní stížnosti nebylo zcela zřejmé, proti kterým rozhodnutím Okresního soudu v Klatovech ústavní stížnost směřuje. Ústavní soud tedy vyšel z označení věci na titulním listu ústavní stížnosti a rovněž z jejího odůvodnění, když dovodil, že stěžovatelka napadá ústavní stížností všechna výše uvedená rozhodnutí.

Ústavní soud shledal, že stěžovatelka již dříve žádala Ústavní soud o přezkoumání ústavnosti totožných rozhodnutí obecných soudů, a to v ústavní stížnosti evidované pod sp. zn. I ÚS 311/04, jež byla Ústavním soudem usnesením ze dne 12. 7. 2004 odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatelka neodstranila vady podání ve stanovené lhůtě, ač k tomu byla Ústavním soudem vyzvána. Ústavní soud tak nahlížel na podání stěžovatelky odeslané dne 20. 7. 2004 a Ústavnímu soudu doručené dne 22. 7. 2004 jako na nový návrh na zahájení řízení se všemi důsledky z toho vyplývajícími.

Ústavní soud zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda jsou splněny i další formální náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu a naznal, že ústavní stížnost je částečně podaná po lhůtě a částečně nepřípustná.

Ústavní stížnost je nepřípustná ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 6. 2001, sp. zn. 9 C 186/97, a dále ve vztahu k usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 9 C 186/97, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2004, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatelka nevyužila možnosti podat proti usnesení, jímž se odmítá odvolání jako opožděně podané, žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, přičemž tento nedostatek nelze zhojit postupem podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, když nelze mít za to, že ústavní stížnost svým významem značně překračuje zájmy stěžovatelky, neboť se jedná o běžný spor o placení nájemného za užívání pozemků, jenž se dotýká pouze osoby stěžovatelky.

Ústavnímu soudu tedy nezbývá než ústavní stížnost v této části odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Ve vztahu k usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 7. 1. 2002, sp. zn. 9 C 186/97, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2003., sp. zn. 13 Co 205/2003, jímž byla zamítnuta žádost o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě. Rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 13 Co 205/2003, bylo stěžovatelce doručeno dne 13. 5. 2003, přičemž ta podala návrh na zahájení řízení až dne 20. 7. 2004, tedy více než rok poté, co obdržela rozhodnutí o posledním procesním prostředku, jenž jí zákon k ochraně práva poskytoval. Jelikož zákon o Ústavním soudu stanoví pro podání ústavní stížnosti lhůtu šedesátidenní, Ústavní soud odmítá v této zbývající části ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem již Ústavní soud nevyzýval stěžovatelku k odstranění vad podání spočívajících v absenci plné moci a absenci podpisu právního zástupce na ústavní stížnosti, jež vyplynuly zřejmě z toho, že návrh stěžovatelky byl koncipován jako doplnění dříve podané stížnosti.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. 9. 2004

Doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr. soudkyně Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.