IV. ÚS 2239/16
IV.ÚS 2239/16 ze dne 16. 5. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vladimíra Sládečka, soudce Jana Musila a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti G. Č., zastoupené JUDr. Ing. Ivanou Spoustovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 1, Křemencova 185/1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2016 č. j. 39 Co 363/2015-1165, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. srpna 2015 č. j. 50 P 284/2014-1119, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2016 č. j. 39 Co 161/2016-1169 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. července 2015 č. j. 50 P 284/2014-1090, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5 jako účastníků řízení a Ľ. Č., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 11. července 2016, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv a svobod podle čl. 12, čl. 32 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").

2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále též "obvodní soud") ze dne 12. června 2015 č. j. 50 P 284/2014-1042, jež bylo následně potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze (dále též "městský soud") ze dne 20. července 2015 č. j. 39 Co 244/2015-1064, bylo nařízeno předběžné opatření, jímž byla stěžovatelce uložena povinnost vydat vedlejšímu účastníkovi cestovní pas znějící na jméno jejich nezletilé dcery do 3 dnů od vykonatelnosti tohoto rozhodnutí. Vedlejší účastník byl zároveň povinen ve lhůtě 1 měsíce od vykonatelnosti tohoto usnesení podat návrh ve věci samé. Oba soudy měly za osvědčené, že bez vratné kauce, případně bez kooperace kolizního opatrovníka, není matka ochotna předat otci jeden ze dvou cestovních pasů, které byly vydány na jméno nezletilé. Bylo přitom možno předpokládat, že otec nezletilé bude chtít v době letních prázdnin odcestovat s nezletilou na dovolenou, případně i do zahraničí.

3. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nesplnila uloženou povinnost, nařídil obvodní soud usnesením ze dne 29. července 2015 č. j. 50 P 284/2014-1090 výkon výše uvedeného rozhodnutí odebráním cestovního pasu nezletilé. K jeho provedení došlo dne 31. července 2015, kdy soudní vykonatel poté, co v bytě stěžovatelky nikdo nereagoval na zvonění a klepání, za pomoci přizvaného zámečníka přistoupil ke zpřístupnění bytu. Pas zde nicméně nebyl nalezen, načež byl byt zabezpečen. Do bytu vstoupil soudní vykonatel ještě jednou dne 5. srpna 2015 za účelem zajištění pitné vody a potravy pro dvě živá zvířata. Usnesením obvodního soudu ze dne 17. srpna 2015 č. j. 50 P 284/2014-1119 bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatelky zaplatit státu náklady výkonu rozhodnutí ve výši 12 983 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení. Šlo o náklady spojené s otevřením dveří a výměnou zámku.

4. K odvolání stěžovatelky bylo usnesením městského soudu ze dne 25. dubna 2016 č. j. 39 Co 161/2016-1169 potvrzeno usnesení obvodního soudu o nařízení výkonu rozhodnutí. Změněn byl pouze výrok o její povinnosti uhradit vedlejšímu účastníku náhradu nákladů vykonávacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o nařízení výkonu rozhodnutí. Usnesení o povinnosti zaplatit státu náklady výkonu rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením městského soudu ze dne 25. dubna 2016 č. j. 39 Co 363/2015-1165.

II. Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka zdůrazňuje, že nikdy nezmařila žádnou povinnost, která jí byla uložena vykonatelnými soudními rozhodnutími. Cestovní doklad předala vedlejšímu účastníku dne 10. srpna 2015 při opakovaném výkonu rozhodnutí, který proběhl souběžně s předáváním nezletilé k soudem stanovenému prázdninovému kontaktu. To, že tak učiní, avizovala již dne 31. července 2015, přičemž i obvodnímu soudu bylo známo, že se v předmětné době nacházela s dcerou v zahraničí.

6. Výkon rozhodnutí vniknutím do obydlí byl podle stěžovatelky nezákonný a nepřiměřený. Podle § 501 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, na který odkazuje i obvodní soud, se po doručení výzvy k plnění na prvním místě předpokládá výkon rozhodnutí ukládáním pokut před dalšími silnějšími opatřeními. Obecné soudy však v dané věci dospěly k nepřezkoumatelnému závěru, podle něhož by bylo uložení pokuty neúčinné "s ohledem na dosavadní průběh veškerých řešení a záležitostí kolem nezletilé". Podle jejich názoru stěžovatelka "disponovala dvěma pasy, se kterými nezletilá vycestovat nemusela". Vedlejší účastník jí přitom nepředložil jediný písemný návrh, kdy by se pro cestovní doklad v souladu s podkladovým rozhodnutím mohl dostavit. Dále stěžovatelka uvedla, že jestliže měla být věc podle městského soudu řešena v civilním vykonávacím řízení, pak byla u obvodního soudu rozhodována nezákonným soudcem. Správně měla být podle rozvrhu práce přidělena jinému soudci.

7. Pokud jde o konkrétní způsob provedení výkonu rozhodnutí, došlo k němu výměnou zámků v bytě stěžovatelky, kterou provedl na příkaz soudního vykonavatele zámečník, a následným vstupem cizích osob, včetně vedlejšího účastníka, do domácnosti stěžovatelky, jejího přítele a nezletilé dcery. Výměna zámku měla za následek i to, že do bytu nemohla vstoupit osoba mající na starost péči o domácí zvířata, následkem čehož jedno z nich zemřelo. Podle stěžovatelky znamenal tento postup flagrantní pochybení soudu. Cestovní doklady nebývají volně položené a přístupné komukoli. Prohledávání všech skříněk, zásuvek, poliček, prádla, dalších osobních dokladů či dokumentů s pravděpodobností hraničící s jistotou nemohlo vést k dosažení cíle zásahu. Naopak jej bylo možné dosáhnout způsobem, který by - v souladu s principem proporcionality - mnohem méně omezoval základní práva stěžovatelky (například nařízením jednání, ukládáním pokut nebo výkonem rozhodnutí až při předávání nezletilé k prázdninovému kontaktu s otcem). Takovouto možností se ale obecné soudy nijak nezabývaly. Zásah do práva na nedotknutelnost obydlí je pouze výjimečnou možností, po které lze sáhnout jen v případě, že jsou veškeré jiné možnosti vyčerpány.

III. Průběh řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud si pro účely tohoto řízení vyžádal spis vedený před Obvodním soudem pro Prahu 5 sp. zn. 50 P 284/2014 a vyzval účastníky řízení a vedlejšího účastníka řízení k vyjádření se k ústavní stížnosti. Této možnosti nevyužil pouze vedlejší účastník.

9. Městský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 16. listopadu 2016 uvedl, že při nařízení výkonu rozhodnutí vycházel z tvrzení oprávněného, který v návrhu tvrdil, že mu stěžovatelka pas nezletilé dobrovolně nevydala, přestože jí tato povinnost byla uložena vykonatelným rozhodnutím soudu a vedlejší účastník navštívil její bydliště za asistence policie. Výkon postupem podle § 345 a násl. občanského soudního řádu byl na místě. To, že věc rozhodoval zákonný soudce soudu prvního stupně, vyplývá z rozvrhu práce obvodního soudu. Z ústavní stížnosti se nepodávají důvody, pro které tomu mělo být jinak. Vlastní provedení výkonu po jeho nařízení předmětem rozhodnutí odvolacího soudu nebylo. O nařízení výkonu se rozhoduje zpravidla bez slyšení povinného. Městský soud ve věci nenařizoval jednání, neboť neprováděl šetření ani dokazování. Porušen nakonec nebyl ani princip proporcionality. Vedlejší účastník jen využil zákonného práva k tomu, aby se domohl splnění povinnosti uložené stěžovatelce. Ústavní stížnost podle městského soudu není důvodná.

10. Obvodní soud pro Prahu 5 ve svém vyjádření ze dne 8. listopadu 2016 odkázal na odůvodnění jím vydaných usnesení o nařízení předběžného opatření, nařízení výkonu rozhodnutí a uložení povinnosti zaplatit státu náklady výkonu rozhodnutí. Nesouhlasí s tvrzením, že stěžovatelka nikdy nezmařila žádnou povinnost uloženou jí vykonatelným soudním rozhodnutím. Z obsahu příslušného spisu vyplývá, že vedlejší účastník podává opakovaně návrhy na výkon rozhodnutí ukládáním pokut matce pro neplnění povinnosti uložené jí rozhodnutím soudu o úpravě jeho styku s nezletilou.

11. Uvedená vyjádření byla zaslána stěžovatelce, která na ně reagovala podáním ze dne 30. března 2017. V něm opětovně zdůraznila, že nikdy nezmařila žádnou povinnost uloženou vykonatelnými soudními rozhodnutími, což nevyvrátil ani obvodní soud. Nikdy jí nebyly uloženy pokuty za nerespektování rozhodnutí, ani nebyla zatížena exekučním rozhodnutím. Měl to být naopak vedlejší účastník, kdo přes četné výzvy matky neplnil svou vyživovací povinnost vůči dceři a dlužné výživné uhradil až na základě exekučního příkazu. Návrhy na výkon rozhodnutí uložením pokuty matce za zmařené styky otce s nezletilou se týkají až období po nepřiměřeném zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky, k němuž mělo dojít v důsledku napadených rozhodnutí. Již v minulosti byl přitom jiný návrh vedlejšího účastníka na uložení opatření zamítnut. Pokud jde o rozhodnutí městského soudu, i ten podle stěžovatelky vycházel pouze z návrhů a vyjádření vedlejšího účastníka, aniž by věnoval pozornost její argumentaci, kterou označil za "účelovou a nepřípadnou". Způsob výkonu rozhodnutí v dané věci považuje nadále za zcela zjevně nepřiměřený, tedy nezpůsobilý realizace cíle zásahu.
IV. Předpoklady projednání ústavní stížnosti

12. Ústavní soud konstatuje, že je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná (ze strany stěžovatelky byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Bylo tedy možné přistoupit k jejímu věcnému posouzení.

V. Vlastní posouzení

13. Po seznámení se s argumentací stěžovatelky, vyjádřeními účastníků řízení a obsahem příslušného spisu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

14. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. To znamená, že jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Tento závěr se uplatní i ve vztahu k postupu a rozhodování obecných soudů. Ústavní soud totiž není v postavení jejich další instance, a tudíž jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se obecné soudy dopustily pochybení při aplikaci podústavního práva či jiné nesprávnosti.

15. V dané věci nemá Ústavní soud pochybnost, že byly splněny zákonné podmínky k nařízení výkonu rozhodnutí odebráním věci ve smyslu § 345 a násl. občanského soudního řádu, a to ke splnění povinnosti stěžovatelky vydat cestovní pas nezletilé vedlejšímu účastníkovi. Tato povinnost jí byla uložena na základě pravomocného a vykonatelného usnesení, v době nařízení výkonu rozhodnutí však nebyla splněna. Ústavní soud neshledal důvodnou ani námitku, podle níž o nařízení výkonu rozhodnutí nerozhodoval zákonný soudce. Předmětná námitka nebyla ze strany stěžovatelky nijak konkretizována.

16. Pokud jde o náklady výkonu rozhodnutí, stěžovatelka namítá nezákonnost způsobu provedení výkonu rozhodnutí, při němž došlo k otevření dveří a vstupu cizích osob do jejího bytu. Ústavní soud uznává, že takto provedený výkon rozhodnutí představoval zásah do nedotknutelnosti obydlí, jež je ústavně zaručena v čl. 12 odst. 1 Listiny. Šlo nicméně o zásah přípustný a přiměřený, k němuž byly splněny podmínky vyplývající z čl. 4 odst. 1 a čl. 12 odst. 3 Listiny. K prohlídce bytu došlo na základě § 345 odst. 4 občanského soudního řádu za účelem ochrany práva vedlejšího účastníka. Soudní vykonavatel sice nemohl s jistotou vědět, zda se cestovní pas nezletilé nachází v bytě stěžovatelky, předpoklad, že tomu tak je, měl ovšem rozumný základ. Z povahy věci zde postačovala určitá míra pravděpodobnosti. Za těchto okolností tak nic nebránilo tomu, aby byla stěžovatelce uložena povinnost k náhradě nákladů výkonu rozhodnutí státu podle § 270 odst. 4 ve spojení s § 148 odst. 1 občanského soudního řádu; tyto náklady nevznikly v souvislosti s nezákonným postupem, respektive postupem, jenž by sám o sobě představoval porušení ústavně zaručených práv povinné osoby.

17. Lze jen podotknout, že stěžovatelka měla možnost předejít výkonu rozhodnutí včasným splněním uložené povinnosti. Za situace, kdy tak neučinila, musela počítat s možností, že tato povinnost bude vymáhána některým ze zákonem stanovených způsobů. Tím není řečeno, že závěr o zákonnosti a přiměřenosti se nezbytně vztahuje na celou realizaci prohlídky bytu, tuto otázku však již nelze řešit v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů výkonu rozhodnutí, které měly vzniknout samotným otevřením dveří a výměnou zámku.

18. Protože napadenými usneseními zcela zjevně nedošlo k porušení ústavně zaručených práv a svobod, zejména práva na nedotknutelnosti obydlí podle čl. 12 odst. 1 Listiny a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněné.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. května 2017

Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.