IV. ÚS 2169/17
IV.ÚS 2169/17 ze dne 25. 7. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 25. července 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti V. B., zastoupeného Mgr. Alicí Benešovou, advokátkou se sídlem ul. Míru 17, 337 01 Rokycany, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. května 2017 č. j. 6 Co 487/2017-408, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení a za účasti 1) Okresního soudu ve Strakonicích, 2) města Strakonice a 3) J. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 13. 7. 2017, napadá V. B. (dále rovněž "stěžovatel", resp. "otec") v záhlaví usnesení označené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále též "odvolací soud"), které podle jeho názoru porušilo jeho základní právo ve smyslu čl. 32 odst. 1, odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zaručující, že rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona, péče a výchova dětí je právem jejich rodičů, děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči, práva rodičů mohou být omezena jen rozhodnutím soudu na základě zákona. Porušen měl být rovněž čl. 36 odst. 1 Listiny (každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu).

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu napadeného rozhodnutí se zjišťuje:

U Okresního soudu ve Strakonicích (dále rovněž "soud prvního stupně") probíhalo pod sp. zn. 1 P 157/2015 řízení ve věci péče o nezletilou E. B. Otcem dítěte je stěžovatel, matkou je J. K.

V řízení se otec nezletilé návrhem ze dne 29. 11. 2016 domáhal změny péče o nezletilou tak, že nezletilá bude svěřena do jeho péče, matce bude upraven styk a stanoveno výživné.

Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že od poslední úpravy, provedené Okresním soudem v Rokycanech dne 12. 1. 2015, následně Krajským soudem v Plzni dne 22. 4. 2015 a dohodou rodičů dítěte, schválenou Okresním soudem v Rokycanech rozsudkem ze dne 29. 6. 2016, se poměry nezletilé do podání nového návrhu prakticky nezměnily. Podstatná změna poměrů nevyplynula ani z návrhu otce a jeho tvrzení ohledně údajného porušování schválené dohody o styku s nezletilou se prokázalo jako nepravdivé.

Rozsudkem ze dne 25. 1. 2017 č. j. 1 P 157/2015-397 rozhodl Okresní soud ve Strakonicích tak, že návrh otce, aby nezletilá byla svěřena do jeho péče, a aby matce byl upraven styk s dítětem a stanoveno výživné, se zamítá (výroky I a II); otci dítěte byla uložena povinnost zaplatit matce na náhradu nákladů řízení částku 7.671,- Kč (výrok III). Okresní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení matce podle ustanovení § 23 věta druhá zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "z. ř. s."), neboť otec podává opakovaně bezdůvodné návrhy na svěření nezletilé do své péče, přičemž matka se jim musí bránit za pomoci advokáta.

Otec dítěte podal odvolání toliko proti výroku III rozsudku prvoinstančního soudu, t. j. toliko proti výroku o nákladech řízení.

Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. května 2017 č. j. 6 Co 487/2017-408 byl rozsudek soudu prvního stupně v odstavci III, tj. ve výroku o nákladech řízení, potvrzen (výrok I.) a otci byla uložena povinnost uhradit matce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.270,- Kč (výrok II). Odvolací soud konstatoval, že otec napadl odvoláním pouze výrok v odstavci III, kterým byla otci uložena povinnost uhradit matce náklady řízení, a dospěl k závěru, že výrok v uvedeném odstavci je věcně správný, neboť otec v návrhu neprokázal svá tvrzení o změně poměrů, jeho tvrzení o údajném neplnění dohody ohledně styku nezletilé s otcem se ukázaly nepravdivými. Matka sama ve svém vyjádření k návrhu požádala o přiznání náhrady nákladů řízení, neboť opakované a nedůvodné návrhy otce ji finančně velmi zatěžují, protože je musí řešit ve spolupráci s advokátem, a za situace, kdy žije sama s nezletilou, jsou její finanční možnosti velmi omezené.

III.

Argumentace stěžovatele.

Po rekapitulaci obsahu napadeného rozhodnutí a dosavadního průběhu a výsledku opatrovnického řízení stěžovatel namítá, že návrh podával jako reakci na přání nezletilé E., která (opakovaně) projevila přání trávit více času s otcem, jeho přítelkyní a širší rodinou ze strany otce. Takto se prý vyjádřila i při pohovoru s pracovnicí orgánu sociálně právní ochrany dítěte.

Stěžovatel tvrdí, že uložením povinnosti hradit matce nezletilé náhradu nákladů řízení, v daném případě náklady právního zastoupení, je prý soudy fakticky "sankcionován" za podávání návrhů, jimiž se snaží dosáhnout ochrany svých rodičovských práv a práv nezletilé na rodičovskou péči a výchovu. Stěžovatel od matky nezletilé očekával, že podle jejího slibu si bude moci nezletilou přebírat i mimo dobu vyhrazenou v uzavřené a soudem schválené dohodě, což však nebylo možné pro neochotu matky. Za této situace prý viděl jako jedinou možnost jak dosáhnout širšího styku s nezletilou, podání dalšího návrhu na změnu výchovných poměrů nezletilé.
IV.

Procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti.

Ústavní soud posoudil splnění předpokladů řízení a zjistil, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, z něhož vzešlo rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

V.

Po zvážení námitek stěžovatele a obsahu napadeného usnesení odvolacího soudu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že rozsah jeho přezkumu se musel omezit toliko na petit ústavní stížnosti, jímž se stěžovatel domáhá zrušení toliko usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. května 2017 č. j. 6 Co 487/2017-408. Tímto usnesením odvolacího soudu bylo rozhodováno toliko o nákladovém výroku III rozsudku prvoinstančního soudu.

Proto ani Ústavní soud se nemohl zabývat ostatními stěžovatelovými námitkami, uplatněnými v ústavní stížnosti, týkajícími se meritorního rozhodnutí soudu prvního stupně o výchově a výživě nezletilého dítěte, neboť těmito námitkami se nezabýval ani odvolací soud.

Podstatou projednatelné části ústavní stížnosti je polemika stěžovatele se závěrem obou soudů, že okolnosti projednávané věci jsou natolik výjimečné, aby při rozhodování o nákladech řízení byl odůvodněn postup podle ustanovení § 23 věta druhá z. ř. s.

Ústavní soud pokládá za potřebné připomenout, že podle své ustálené judikatury postupuje při posuzování problematiky náhrady nákladů řízení velmi zdrženlivě, a to i tehdy, jde-li o opatrovnické věci.

Ústavní soud ve své konstantní judikatuře opakovaně k otázce náhrady nákladů řízení konstatoval, že tato problematika zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod. Podrobnější argumentace je obsažena např. v usneseních sp. zn. IV. ÚS 10/98, II. ÚS 130/98, I. ÚS 30/02, IV. ÚS 303/02, III. ÚS 255/05, I. ÚS 457/05, III. ÚS 4612/12 a dalších, dostupných v internetové databázi NALUS na http://nalus.usoud.cz.

Ústavní soud je sice oprávněn podrobit přezkumu i nákladový výrok, avšak pouze z toho pohledu, zda není v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, resp. zda z hlediska intenzity zásahu do základního práva nepředstavuje závažný exces.

Takovou excesivní povahu však napadený nákladový výrok odvolacího soudu nemá.

Pro dané opatrovnické řízení platí základní pravidlo, podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, resp. neuplatní se princip úspěšnosti stran. Opatrovnické řízení může být zahájeno i bez návrhu a platí pro ně zásada vyhledávací (soud je i bez návrhů účastníků povinen zjistit okolnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci nezletilého). Pouze v případech výjimečných, s ohledem na okolnosti případu, lze rozhodnout o náhradě nákladů řízení odlišně.

Zákonodárce v ustanovení § 23 věta druhá z. ř .s. užil formulace "náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu" čímž poskytl soudům prostor pro individuální úvahu v každém jednotlivém případě s přihlédnutím ke specifickým okolnostem, věci. Takovou úvahu použily oba obecné soudy v nyní projednávané věci. Z napadeného usnesení odvolacího soud je zřejmé, že tento soud jasně a srozumitelně vyložil, jaké konkrétní okolnosti považuje v dané věci za natolik specifické, že odůvodňují přiznání náhrady nákladů řízení matce. Odvolací soud se argumentací stěžovatele podrobně zabýval, avšak v jeho tvrzeních neshledal žádnou relevantní okolnost, která by nákladový výrok byla schopna zvrátit ve prospěch stěžovatele. Tomuto závěru odvolacího soudu nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. července 2017

Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.