IV. ÚS 2153/12
IV.ÚS 2153/12 ze dne 9. 7. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudkyně zpravodajky Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO, s r. o., se sídlem v Mariánských Lázních, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou Advokátní kanceláře se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábř. 39/51, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. března 2012 č. j. 133 EC 610/2010-33 v části výroku o nákladech řízení, v řízení o zaplacení částky 1 008,- Kč s příslušenstvím, za účasti Okresního soudu v Ostravě jako účastníka řízení a M. B. jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I. 1. Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na soudní ochranu, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces a práva na soudní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny a čl. 90 Ústavy České republiky zrušení shora označeného rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě v části výroku o nákladech řízení.

2. Jak se podává z ústavní stížnosti a připojených příloh, stěžovatelka se žalobou domáhala po vedlejším účastníku zaplacení částky 1 008,- Kč s příslušenstvím představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu. Přestože byla stěžovatelka ve věci zcela úspěšná, Okresní soud v Ostravě jí rozsudkem ze dne 29. března 2012 č. j. 133 EC 610/2010-33 přiznal nárok na náhradu nákladů řízení pouze v rozsahu 300,- Kč reprezentujících uhrazený soudní poplatek. K nákladovému výroku okresní soud uvedl, že na straně procesně úspěšného účastníka nejde v případě nákladů právního zastoupení o účelně vynaložené náklady řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a proto nebyla stěžovatelce ze strany soudu jejich náhrada přiznána. Okresní soud vyšel přitom ze zjištění, že u zdejšího soudu bylo podáno celkem šest žalob směřujících proti uvedenému vedlejšímu účastníku, jejichž předmětem byly nároky z jízd bez platného jízdního dokladu a k nimž došlo ve stejném časovém období. Stěžovatelka, zastoupená právním zástupcem, tak měla veškeré podmínky pro to, aby tyto nároky uplatnila v jedné žalobě, v rámci které by zaplatila jeden soudní poplatek a rovněž by jí vznikl nárok na úhradu nákladů za právní zastoupení. V rámci dalších řízení vůči vedlejšímu účastníku již bylo soudem rozhodnuto a stěžovatelce byla v těchto řízeních přiznána náhrada nákladů řízení představující soudní poplatek a náklady právního zastoupení v plné výši.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti závěrům soudu obsáhle oponuje. Uvádí, že měla ve věci plný úspěch a důvodně očekávala přiznání přiměřené a právními předpisy stanovené náhrady nákladů řízení. Skutečnost, že jí byla přiznána v jiném řízení proti vedlejšímu účastníku náhrada nákladů řízení, nemůže podle jejího názoru odůvodňovat uvedené nepřiznání náhrady nákladů řízení, neboť při vymáhání pohledávek vynaložila pouze náklady, které byly nezbytné a jistě účelné. Namítá, že soud své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil, neodkázal na žádné zákonné ustanovení a nepostupoval ani dle svého diskrečního oprávnění ve smyslu § 150 či § 151 odst. 2 o. s. ř. Uvedený postup okresního soudu, který podle jejího názoru není podepřen právním řádem, považuje stěžovatelka za svévolný a navíc není na soudu, aby hodnotil, zda vynaložení nákladů na právní pomoc bylo pro stěžovatelku účelné či nikoliv. Na podporu své argumentace stěžovatelka odkazuje rovněž na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1236/07, I. ÚS 257/05, I. ÚS 191/06 a I. ÚS 3923/11. S ohledem na shora uvedené stěžovatelka v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě v části výroku o nákladech řízení zrušil.
II. 4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Čtvrtý senát Ústavního soudu se již v minulosti po skutkové i právní stránce obdobnou argumentací stěžovatelky zabýval, a to v usneseních sp. zn. IV. ÚS 1101/12 ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1505/12 ze dne 16. 5. 2012 a dalších (všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž shledal, že závěr okresního soudu vedoucí k nepřiznání uplatněných nákladů řízení, jakož i postup, jímž okresní soud k tomuto závěru dospěl, je z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný. Od tohoto hodnocení neměl Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci, proto na citovaná rozhodnutí pro stručnost v plném rozsahu odkazuje.

6. Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. července 2012

Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.