IV. ÚS 2134/11
IV.ÚS 2134/11 ze dne 20. 8. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické, ve věci stěžovatelky MATRIX, a. s., Třebešov 1, Rychnov nad Kněžnou, právně zastoupené advokátem JUDr. Milanem Jelínkem, Resslova 1253, Hradec Králové, proti rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 29. 4. 2011 č.j. 101691/11/178913507251 a návrhu na zrušení ustanovení § 7a a násl. zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 21. 7. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení výše citovaného rozhodnutí finančního úřadu a zrušení části zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie.

Stěžovatelka ve svém návrhu uvádí, že si je vědoma toho, že nevyčerpala všechny opravné prostředky a tedy není splněna podmínka subsidiarity ústavní stížnosti, nicméně se domnívá, že v jejím případě nastaly podmínky pro aplikaci ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Podstatný přesah zájmů spatřuje stěžovatelka v tom, že porušení ústavně zaručených základních práv je založeno přímo protiústavními ustanoveními zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (dále jen "zákon č. 180/2005). Rozhodnutí Ústavního soudu může podle stěžovatelky předejít celé řadě soudních sporů, které by v opačném případě musely dotčené osoby vyvolat. Dále stěžovatelka uvádí, že v identické situaci se nachází celá řada dalších subjektů. Nelze též přehlížet, že zásahy do individuálních základních práv svou intenzitou ohrožují samotný základ existence celé řady dotčených osob, takže je třeba okamžitá reakce. V neposlední řadě mělo ústavní stížností napadenými ustanoveními dojít též k zasažení podstatných náležitostí demokratického právního státu.
II. Ústavní soud v předmětné věci považuje předně za podstatné posouzení aplikace ustanovení § 75 odst. 2 písm. a), jenž umožňuje přezkoumat i takové rozhodnutí orgánu státní moci, vůči němuž nebyly využity dostupné opravné prostředky. Jinými slovy je třeba posoudit, zda jsou naplněny podmínky pro porušení zásady subsidiarity ústavní stížnosti. Podle výše uvedeného ustanovení "Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo".

Ústavní soud konstatuje, že prolomení zásady subsidiarity ústavní stížnosti je možné provést ve zcela výjimečných a ojedinělých případech. V případě, že se tak nestane, není tím stěžovatelce současně odepřen přístup ke spravedlnosti, neboť je jí ponechána procesní cesta, jíž se může dobrat řádného přezkoumání rozporovaného rozhodnutí orgánu státní moci. V případě, že by ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) nebylo vykládáno restriktivně, stal by se Ústavní soud běžnou odvolací instancí (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 1996 sp. zn. II. ÚS 193/94, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 5, nález č. 19, str. 159 a násl.). Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že k aplikaci ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je možno přistoupit zejména tehdy, jestliže nelze od dalšího postupu ve věci, a to ani před obecnými soudy, očekávat efektivní ochranu ústavně zaručených práv. Naplnění této podmínky Ústavní soud spatřuje především v případech, kdy je podstatný přesah odůvodněn potřebou zrušení neústavního právního předpisu (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 16/96, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 7, usnesení č. 1, str. 325, a nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/98, publikovaný pod č. 281/1998 Sb.), nebo kdy právní předpis v praxi pravidelně vyvolává potíže či nejednotnost a vyžaduje novelizaci předpisů (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 89/94, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 2, nález č. 58, str. 151 a násl.), případně kdy se jedná o věc, jež se svou povahou týká tisíců případů a její řešení by odstranilo větší množství soudních sporů (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 38/95, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 5, nález č. 35, str. 283 a násl.), nebo je pociťována potřeba zajištění ústavně konformního výkladu právního předpisu či dodržení mezinárodní smlouvy (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 322/96, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 9, nález č. 127, str. 161) či potřeba zajistit respektování nálezů Ústavního soudu (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 467/98, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 13, nález č. 31, str. 221 a násl.). O takový případ se však v projednávané věci nejednalo.

Přezkum ústavnosti sporných ustanovení zákona č. 180/2005 Sb. byl proveden v souvislosti se senátorským návrhem na zrušení právního předpisu, evidovaným pod sp. zn. Pl. 17/11, přičemž plénum Ústavního soudu dospělo k závěru, že zákonná ustanovení napadená předmětnou ústavní stížností nejsou protiústavní. Z výše uvedených důvodů tak dle náhledu Ústavního soudu nelze dovodit přesah vlastních zájmů stěžovatelky (k tomu srov. též IV. ÚS 2168/11 dostupném na http://nalus.usoud.cz).

Návrh na zrušení právního předpisu má akcesorickou povahu a sdílí osud ústavní stížnosti.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo než ústavní stížnost postupem podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) odmítnout jako nepřípustnou dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejich práv poskytoval, a ustanovení § 75 odst. 2 písm. a), b) téhož předpisu nebylo možno v jeho věci aplikovat.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. srpna 2012

Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.