IV. ÚS 2125/17
IV.ÚS 2125/17 ze dne 27. 7. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti P. S., zastoupeného JUDr. Ditou Vávrovou, advokátkou se sídlem v Náchodě, Nad Celnicí 388, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 4. 2017, č. j. 26 Co 93/2017-523, a rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 7. 12. 2016, č. j. 0P 385/2014-455, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Okresní soud v Náchodě rozhodl o návrhu vedlejší účastnice (matky) na úpravu péče a výživy pro dobu do rozvodu a po rozvodu manželství rodičů rozsudkem ze dne 7. 12. 2016, č. j. 0P 385/2014-455, tak, že svěřil nezletilou do střídavé péče rodičů, určil jim výživné, zamítl návrh matky na svěření nezletilé do její výlučné péče a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodnutí obecný soud odůvodnil tím, že oba rodiče mají k dítěti kladný vztah, jsou schopni zajistit péči na dobré úrovni, mají vyhovující bytové podmínky a o dceru projevují zájem. Nezletilá má pozitivní citový vztah k oběma rodičům, verbálně však preferuje otce. Střídavá péče umožňuje podle soudu ekvivalentní rozvoj vztahu dítěte k rodičům a stabilizaci psychiky nezletilé, která byla narušena vzájemnými spory mezi matkou a otcem.

Krajský soud v Hradci Králové potvrdil rozsudkem ze dne 25. 4. 2017, č. j. 26 Co 93/2017-523, rozsudek okresního soudu, změnil jen výroky o dlužném výživném a nákladech řízení. Pro účely řízení o ústavní stížnosti je však podstatné, že odvolací soud potvrdil výrok, kterým byla nezletilá svěřena do střídavé péče obou rodičů. Odvolací soud se ztotožnil se závěry okresního soudu; dále uvedl, že v řízení nebyla prokázána tvrzená matčina závislost na návykových látkách a verbální vyjádření ne vždy vyjadřuje skutečné vnitřní pocity dcery, která nijak matku neodmítá.

Proti výše označeným rozhodnutím se stěžovatel (otec) brání včasnou ústavní stížností. Namítá neoprávněný zásah do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2, do práva na péči o dítě podle čl. 32 odst. 4, na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a dále namítá porušení práva nebýt diskriminován na základě pohlaví podle čl. 3 odst. 1 Listiny. Obecné soudy podle něj staví svá rozhodnutí výhradně na závěrech revizního znaleckého posudku doc. Radka Ptáčka, aniž by zohlednily i další skutečnosti, např. názor nezletilé či opakované fyzické napadání stěžovatele matkou (v jednom případě za přítomnosti nezletilé). Znalec v uvedeném posudku řešil i právní otázky, což však přísluší pouze soudům (k tomu odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3470/15). Odvolací soud nevyslechl znalce, ačkoliv to stěžovatel navrhoval, nijak své rozhodnutí o nepředvolání znalce nezdůvodnil a s argumentací obsaženou v doplnění odvolání se nevypořádal. Dále stěžovatel namítá, že byl v řízení před obecnými soudy diskriminován na základě pohlaví, neboť pouze jemu byly kladeny otázky ohledně péče o nezletilou, nikoli již matce; odvolací soud zrušil první rozsudek okresního soudu ve věci na základě posudku znalkyně, který byl vydán po vyšetření nezletilé a matky, bez vědomí a přítomnosti otce. Navrhuje zrušení obou rozsudků obecných soudů.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud je dlouhodobě obezřetný při zasahování do řízení týkajících se péče soudu o nezletilé, především proto, že jde o specifické a citlivé případy vyžadující vysokou míru individualizace. V zásadě proto omezuje svůj přezkum na to, zda byla dodržena obecná ústavněprávní kritéria a požadavky pro rozhodnutí (mj.) o výchově nezletilých. V posuzovaném případě neshledal Ústavní soud důvod přehodnotit skutkový a právní závěr obecných soudů o vhodnosti či nevhodnosti střídavé péče. Jádro této činnosti leží na obecných soudech, které mají blíže k nezletilému dítěti, jehož se rozhodnutí týká (srovnej např. usnesení ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 2224/14).

Řízení jako celek proběhlo ústavně souladným způsobem, byl proveden dostatek důkazů, stěžovatel měl zachovanou možnost vyjádřit se a jeho námitky byly řádně vypořádány. Odůvodnění napadených rozhodnutí jsou jasná, srozumitelná a logická; soudy se přitom dostatečně zabývaly nejlepším zájmem dítěte. Obecné soudy precizně odůvodnily svůj závěr o vhodnosti střídavé péče, zabývaly se všemi podstatnými předpoklady pro její nařízení a předvídatelným způsobem dospěly k závěru, že ji lze stanovit.

Revizní znalecký posudek doc. Radka Ptáčka, soudního znalce v oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, byl podán fundovaně, závěry znalce jsou výstižné a srozumitelné. Znalec vycházel z obsáhlé dokumentace, psychologického vyšetření obou rodičů i nezletilé, a na základě těchto podkladů vyhověl zadání soudu. Vedle znaleckého posudku a výpovědi rodičů obecné soudy zohlednily další početné listinné důkazy, zejména zprávy opatrovníka, psycholožky Mgr. Ivy Brzobohaté, nezletilou navštěvované základní školy, jakož i doklady o příjmech a majetkových poměrech rodičů. Soudy rovněž zohlednily názor nezletilé, ke kterému se vyjádřil i revizní znalecký posudek. Provedené důkazy dostatečně vypovídají o okolnostech věci, zejména o poměrech rodičů i nezletilé, vztahu dítěte k matce a otci, i jejich stanovisku ke svěření do péče, resp. rozsahu styku s rodiči.

Přezkoumávaná rozhodnutí jsou v souladu s judikaturou Ústavního soudu, neboť obecné soudy celou situaci posuzovaly komplexně a zároveň s ohledem na specifika případu, což je hlavním požadavkem zmiňované judikatury. Stěžovatelem odkazované usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3470/15, kritizovalo postup obecných soudů, jež se dotazovaly soudního znalce na právní hodnocení věci, což však přísluší výhradně soudům, a že nevyslechly znalce. Ústavní soud však nedovodil přesto v citovaném rozhodnutí, že by zmíněné pochybení dosahovalo ústavněprávní relevance.

V nyní posuzované věci okresní soud zformuloval otázky znalci vhodně. Znalec se sice v posudku vyjadřuje částečně i k právní stránce věci, nicméně okresní soud, i následně krajský soud, své právní závěry vyčerpávajícím způsobem zdůvodnily; vycházely při tom z více podkladů či vyjádření nezletilé a nepřevzaly do svého rozhodnutí bez dalšího závěry znaleckého posudku, což je tradiční výtka Ústavního soudu směrem k obecným soudům. Stěžovatel nebyl diskriminován postupem obecných soudů, kterým přísluší klást otázky vyslýchaným osobám podle vlastního úsudku tak, aby dostatečně zjistily skutkový stav. Obecné soudy zohlednily názor nezletilé, který však korigovaly s ohledem na závěry revizního znaleckého posudku, podle kterého je stěžovatel na nezletilou mírnější, a je tak logické, že nezletilá má dále k matce, která je na ni přísnější. Zjištěný názor dítěte ve smyslu § 100 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, soud hodnotí v souvislosti s ostatními důkazy a není jeho povinností (stejně jako závěry znalce) přebírat jej bez dalšího do výroku rozhodnutí. Rovněž nebylo nutné, aby odvolací soud vyslýchal soudního znalce doc. Ptáčka, neboť z jeho znaleckého posudku nečinil žádná nová skutková zjištění; znalec byl dostatečně vyslechnut již soudem nalézacím.

Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů pochybení dosahujících ústavněprávních mezí. Z podkladů napadených rozhodnutí i z rozhodnutí samotných vyplývá, že střídavá péče prospěje řádnému psychickému i fyzickému rozvoji nezletilé. Proto Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2017

Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.