IV. ÚS 2074/09
IV.ÚS 2074/09 ze dne 1. 3. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 1. března 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti společnosti PROSPER TRADING, a. s., se sídlem Umělecká 305/ 1, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, zastoupené Mgr. Michalem Vojáčkem, advokátem, AK se sídlem Americká 17, 120 00 Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2009 č. j. 7 Cmo 172/2009-36 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Stěžovatelka se ve své ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení obecného soudu s tím, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Návrhem podaným u Krajského soudu v Ostravě žádala stěžovatelka vydání opravného usnesení ke směnečnému platebnímu rozkazu vydanému tímto soudem dne 27. 6. 2008 č. j. 17 Sm 165/2008-18, jímž bylo žalovanému G. M., bytem D. D., uloženo zaplatit stěžovatelce ve výroku specifikovanou částku. Stěžovatelka uvedla, že skutečné křestní jméno žalovaného je G. a nikoli G., což bylo zjištěno teprve v průběhu exekuce exekutorem, který ji vyzval k podání tohoto návrhu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 3. 2009 č. j. 17 Sm 165/2008-28 návrh zamítl. Vysvětlil, že opravné usnesení dle ustanovení § 164 o. s. ř. slouží k opravě chyb, ke kterým došlo při vyhlášení nebo písemném vyhotovení rozhodnutí soudem, a nikoli pochybení, která vznikla již při vyplňování směnky a následném vyhotovení žaloby. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. 4. 2009 č. j. 7 Cmo 172/2009-36 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Stěžovatelka namítá, že její pravomocně přiznané právo je kvůli nesprávnému označení žalovaného nevymahatelné, a to i proto, že o identitě žalovaného není pochyb, v důsledku čehož nemůže pro překážku věci rozsouzené podat ve věci žalobu podruhé. Nesprávné označení žalovaného je třeba v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1383/98 napravit opravným usnesením dle ustanovení § 164 o. s. ř., neboť v opačném případě by se věc stala neřešitelnou a vykazovala by znaky přepjatého formalismu.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložila včas k podání ústavní stížnosti oprávněná a advokátem zastoupená stěžovatelka; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud pravidelně připomíná, že jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 Ústavy), není "superrevizní" instancí v systému všeobecného soudnictví a jeho úkolem není přezkum zákonnosti (či věcné správnosti) vydaných rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

Výklad ustanovení § 164 o. s. ř. podaný obecnými soudy odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení sp. zn. 2 Cdon 1571/96, Sb. NS, sv. 4/98, s. 205) i soudu Ústavního (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 2132/07 a II. ÚS 165/02, dostupná http://nalus.usoud.cz), tedy nelze mít za to, že by se jednalo o interpretaci překvapivou, odporující ustálenému nazírání na tento právní institut či jinak zasahující do ústavně zaručených práv stěžovatelky. Závěry vyslovené v rozhodnutí 20 Cdo 1388/98, na které stěžovatelka odkazuje, na její věc aplikovatelné nejsou, neboť tam zjevná nesprávnost spočívala v tom, že označení žalované v záhlaví se lišilo od označení ve výroku rozhodnutí a nebylo proto jasno, komu byla tímto rozhodnutím uložena povinnost.

Přesto však stěžovatelčiny obavy stran vykonatelnosti směnečného platebního rozkazu nejsou důvodné, neboť vady v označení účastníků řízení v exekučním titulu nejsou na újmu jeho vykonatelnosti, je-li možné z něj bez pochybností dovodit, komu bylo přiznáno právo nebo uložena povinnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1020/99, Sb. NS, sv. 4/2002, s. 236, a sp. zn. 20 Cdo 1735/2008, dostupné na http://nsoud.cz). Nesrovnalost spočívající v přebytečnosti jedné hlásky v křestním jménu žalovaného nemá za následek nedostatečnou identifikovatelnost či zaměnitelnost žalovaného s jinou osobou, a proto může být v exekučním řízení pokračováno bez nutnosti jakékoli ingerence soudu za účelem opravy jména povinného.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, podanou ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. března 2010

Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.