IV. ÚS 2054/13
IV.ÚS 2054/13 ze dne 26. 8. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 26. srpna 2013 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti L. K., t. č. ve Věznici Valdice, zastoupeného JUDr. Kateřinou Součkovou, advokátkou se sídlem v Jičíně, Šafaříkova 161, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. března 2013 č. j. 4 Ads 103/2012-41 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. července 2012 č. j. 20 Ad 23/2011-77, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Včas podanou, jakož i po doplnění jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta kasační stížnost proti výše označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, jakož i tohoto rozsudku. Stěžovatel tvrdí, že uvedenými rozhodnutími soudů ve správním soudnictví došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu, garantovaného čl. 2 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Konkrétně stěžovatel namítá porušení práva na právní pomoc spočívající v neustanovení zástupce z řad advokátů Krajským soudem v Ostravě, dále porušení zásady rovnosti, když zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob pro účely soudního přezkumu ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále "ministerstvo"), resp. jeho posudkové komise, a konečně nepřezkoumatelnost rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Jak v úvodu své ústavní stížnosti připomíná sám stěžovatel, Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, když je primárně povolán ochranou ústavnosti. Výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů tímto soudem je možný tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Stěžovatel má za to, že intenzita, se kterou byly v řízení před Krajským soudem v Ostravě i v řízení před Nejvyšším správním soudem porušeny principy spravedlivého procesu, má ústavní rozměr.

Porušení práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal. Když Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. února 2012 č. j. 20 Ad 23/2011-50 rozhodl, že se stěžovateli neustanovuje zástupce z řad advokátů, odůvodnil toto rozhodnutí skutečností, že z obsahu stěžovatelových podání je zřejmé, že tento je schopen svá práva hájit sám. Toto rozhodnutí přezkoumal ke kasační stížnosti Nejvyšší správní soud a kasační stížnost zamítl. V tomto postupu soudů v projednávané věci nelze spatřovat porušení práva na právní pomoc, o čemž ostatně svědčí i další průběh řízení. Z něj je zřejmé, že stěžovatel neutrpěl v důsledku neustanovení zástupce z řad advokátů újmu na svém právu na soudní a jinou právní ochranu. Řízení před krajským soudem proběhlo bez jednání a ani v následném řízení před Nejvyšším správním soudem, kde byl stěžovateli zástupce z řad advokátů ustanoven, nebyly vzneseny žádné nové návrhy, důkazy ani právní argumentace, které by předtím stěžovatel pro nedostatek právní pomoci nevznesl sám.

Nelze přisvědčit ani námitce stěžovatele na porušení práva na rovné postavení v důsledku posuzování zdravotního stavu a pracovního potenciálu odbornou lékařskou komisí ministerstva. Ministerstvo, natož jeho posudkový orgán nejsou účastníky řízení, předmětem posudku je ryze odborné zdravotní hodnocení a především správní soudy kladou mimořádné požadavky na jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost posudku. Tak se stalo i v projednávané věci: zejména z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že se tento zevrubně zabýval všemi hledisky posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti stěžovatele posudkovou komisí se zvláštním důrazem na stěžovatelem rozporované aspekty. Z těchto důvodů Ústavní soud nemůže dát stěžovateli za pravdu ani v jeho námitce na nepřezkoumatelnost rozsudku Nejvyššího správního soudu.

V důsledku uvedených zjištění Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2013

JUDr. Michaela Židlická předsedkyně senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.