IV. ÚS 2034/16
IV.ÚS 2034/16 ze dne 31. 5. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 31. května 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti 1. J. C., proti příkazu k domovní prohlídce, vydanému Okresním soudem v Ostravě dne 20. dubna 2016 sp. zn. 0 Nt 15066/2016, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v domovní prohlídce provedené dne 26. dubna 2016 Policií České republiky, Městským ředitelstvím policie Ostrava, Územním odborem Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělením hospodářské kriminality, proti výsledku přezkumu nezákonnosti domovní prohlídky státním zástupcem Okresního státního zastupitelství Ostravě, proti usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Ostrava, Územního odboru Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality ze dne 29. listopadu 2016 č. j. KRPT-256106-117/TČ-2015-070781-2020, a proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 24. ledna 2017 sp. zn. 4 ZT 186/2016, ve věci ústavní stížnosti 2. J. C., proti příkazu k domovní prohlídce vydanému Okresním soudem v Ostravě dne 20. dubna 2016 sp. zn. 0 Nt 15066/2016, a proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v domovní prohlídce provedené dne 26. dubna 2016 Policií České republiky, Městským ředitelstvím policie Ostrava, Územním odborem Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělením hospodářské kriminality, a ve věci společné ústavní stížnosti obchodních společností 3. PODPORA A SERVIS s. r. o., se sídlem Mickiewiczova 1030/1, 734 01 Karviná, IČ: 28640926 a 4. PODPORA SERVIS LÉKAŘŮM s. r. o., se sídlem tamtéž, IČ: 28564006, proti vyloučení možnosti přezkoumat postup Policie České republiky, Městského ředitelství policie Ostrava, Územního odboru Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Ostravě, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v domovní prohlídce provedené dne 26. dubna 2016 Policií České republiky, Městským ředitelstvím policie Ostrava, Územním odborem Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělením hospodářské kriminality, a proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v zadržování výpočetní techniky ve vlastnictví obchodních společností PODPORA A SERVIS s. r. o. a PODPORA A SERVIS LÉKAŘŮM s. r. o. Policií České republiky, Městským ředitelstvím policie Ostrava, Územním odborem Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělením hospodářské kriminality, všech čtyř stěžovatelů společně zastoupených JUDr. Luborem Ludmou, advokátem, se sídlem Hanáckého pluku 1153/6, 779 00 Olomouc, za účasti a) Krajského státního zastupitelství v Ostravě, b) Okresního státního zastupitelství v Ostravě a c) Policie České republiky, Městského ředitelství policie Ostrava, Územního odboru Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnosti se odmítají.
Odůvodnění:

I.

Ústavní soud obdržel dne 25. června 2016 celkem tři skutkově související návrhy ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Prvním návrhem se J. C. (dále jen "stěžovatel" nebo "obviněný"), domáhá zrušení příkazu k domovní prohlídce, vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 20. dubna 2016 sp. zn. 0 Nt 15066/2016 (dále také jen "příkaz k domovní prohlídce") a zrušení usnesení Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 24. ledna 2017 sp. zn. 4 ZT 186/2016. Stěžovatel má za to, že vydáním příkazu k domovní prohlídce a provedením domovní prohlídky dne 26. dubna 2016 došlo k zásahu do jeho ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost obydlí ve smyslu článku 12 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále se stěžovatel domnívá, že přezkumem zákonnosti domovní prohlídky státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Ostravě a absencí vymezení subjektivní stránky trestného činu v usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Ostrava, Územního odboru Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality ze dne 29. listopadu 2016 č. j. KRPT-256106-117/TČ-2015-070781-2020, došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny.

Druhým návrhem se J. C. (dále jen "stěžovatelka") domáhá zrušení příkazu k domovní prohlídce vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 20. dubna 2016 sp. zn. 0 Nt 15066/2016, neboť má za to, že vydáním příkazu k domovní prohlídce a provedením domovní prohlídky dne 26. dubna 2016 došlo k zásahu do jejího ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost obydlí ve smyslu článku 12 odst. 1 Listiny. Tato ústavní stížnost byla původně vedena pod sp. zn. IV. ÚS 2035/16.

Třetím návrhem se obchodní společnosti PODPORA A SERVIS s. r. o. a PODPORA SERVIS LÉKAŘŮM s. r. o. (dále jen "obchodní společnosti" nebo "stěžovatelky") společně domáhají, aby Ústavní soud konstatoval, že úplným vyloučením možnosti přezkoumat postup policejního orgánu z podnětu okruhu osob neuvedených v § 157a odst. 1 tr. řádu státním zástupcem došlo k porušení ústavně garantovaného základního práva stěžovatelek na právní ochranu ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny, a že provedením domovní prohlídky dne 26. dubna 2016 a postupem Policie České republiky, Městského ředitelství policie Ostrava, Územního odboru Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán"), spočívajícím v zadržování výpočetní techniky ve vlastnictví stěžovatelek, bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na ochranu vlastnického práva dle článku 11 odst. 1 Listiny. Tato společná ústavní stížnost byla původně vedena pod sp. zn. III. ÚS 2036/16.

Usnesením ze dne 9. srpna 2016 č. j. IV. ÚS 2034/16-11, Ústavní soud spojil ústavní stížnosti dosud vedené pod spisovými značkami IV. ÚS 2034/16, IV. ÚS 2035/16 a III. ÚS 2036/16 ke společnému řízení pod sp. zn. IV. ÚS 2034/16.

II.

Z obsahu ústavních stížností a z přiložených rozhodnutí orgánů veřejné moci Ústavní soud zjistil:

1. Dne 26. dubna 2016 provedl shora uvedený policejní orgán na základě příkazu k domovní prohlídce ze dne 20. dubna 2016 sp. zn. 0 Nt 15066/2016 vydaného Okresním soudem v Ostravě (dále jen "příkaz k domovní prohlídce"), domovní prohlídku rodinného domu manželů J. a J. C., nacházejícího se na pozemku parc. č. X1, a přilehlých pozemků parc. č. X2 a X3, vše zapsáno na listu vlastnictví č. X4 pro katastrální území Ráj, obec K.

2. Stěžovatel byl v dané době prověřován policejním orgánem pro podezření ze spáchání přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací dle § 230 odst. 1, tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem spáchaného ve stadiu pokusu dle § 21 tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se měl stěžovatel (stručně řečeno) dopustit tak, že po překonání bezpečnostního opatření opakovaně neoprávněně získal přístup k počítačovému systému obchodní společnosti EXPONO Steelforce, a. s., IČ: 26902401. Přinejmenším jednou se pak stěžovateli podařilo získat z tohoto systému i data týkající se mj. veškerých nákupů, včetně seznamu dodavatelů, seznamu odběratelů, soubory obsahující osobní data všech zaměstnanců a členů orgánů uvedené obchodní společnosti, údaje o know-how či podnikatelský záměr pro rok 2016. Policejní orgán šetřením zjistil, že dílčí útoky byly vedeny z IP adresy přidělené poskytovatelem internetového připojení stěžovateli na adresu K. Okresní soud v Ostravě (dále také jen "okresní soud") na základě návrhu k vydání příkazu k domovní prohlídce dospěl k závěru, že v rodinném domě na uvedené adrese se mohou nacházet data neoprávněně získaná z databáze obchodní společnosti EXPONO Steelforce, a. s. Za účelem jejich zajištění nařídil uvedenou domovní prohlídku.

3. Během domovní prohlídky stěžovatel vydal výpočetní techniku blíže specifikovanou na stranách 2-3 protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne 26. dubna 2016 č. j. KRPT-256106-45/TČ-2015-070781-2020 (dále jen "protokol").

4. Na základě podání stěžovatele ze dne 26. dubna a 28. dubna 2016 Okresní státní zastupitelství v Ostravě (dále jen "okresní státní zastupitelství") přezkoumalo dle § 157a odst. 1 tr. řádu postup policejního orgánu při provádění domovní prohlídky. Okresní státní zastupitelství dne 28. dubna a 4. května 2016 pod sp. zn. 4 ZN 4129/2016, vyrozumělo stěžovatele, že v postupu policejního orgánu neshledalo žádná pochybení.

5. Dne 11. května 2016 stěžovatel podal žádost o přezkum postupu okresního státního zastupitelství, již Krajské státní zastupitelství v Ostravě (dále jen "krajské státní zastupitelství") vyhodnotilo jako podnět k výkonu dohledu ve smyslu § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"). Krajské státní zastupitelství prověřilo postup okresního státního zastupitelství a dne 22. června 2016 pod č. j. 1 KZN 3227/2016-77 vyrozumělo stěžovatele o výsledku provedeného dohledu s tím, že jeho podnět neshledalo důvodným.

6. Dne 18. května 2016 podaly stěžovatelky (obchodní společnosti) podnět k přezkumu jednání por. Ing. Tomáše Nováčka. Stěžovatelky namítaly, že uvedený policista nesplnil údajný ústní příslib o urychleném pořízení kopií zajištěné výpočetní techniky a vrácení jedné ze zajištěných věcí již následující den po provedení domovní prohlídky. Okresní státní zastupitelství vyrozumělo stěžovatelky dne 23. května 2016 pod sp. zn. 4 ZN 4129/2016, že jejich podnět nelze vyhodnotit jako žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157a odst. 1 tr. řádu, neboť stěžovatelky nejsou osobami oprávněnými takovou žádost podat. Okresní státní zastupitelství podnět stěžovatelek vyhodnotilo jako stížnost na postup policisty při provádění úkonu a postoupilo ji k rukám příslušného vedoucího daného policisty.

7. Dne 29. dubna 2016 stěžovatelky bezúspěšně požádaly o vydání části zajištěné výpočetní techniky s tím, že uvedené věci jsou jejich majetkem. Podáními ze dne 27. července 2016, 15. srpna 2016 a 27. ledna 2017 opětovně stěžovatelky žádaly policejní orgán o vrácení části zajištěné výpočetní techniky ve smyslu § 80 odst. 1 tr. řádu.

8. Dne 28. července a 23. srpna 2016 policejní orgán vyrozuměl stěžovatelky, že v dané době nelze rozhodnout o vrácení vydané výpočetní techniky, neboť znalecké zkoumání nebylo dosud ukončeno. Dne 31. ledna 2017 policejní orgán stěžovatelky informoval, že o vydání výpočetní techniky nelze rozhodnout z důvodu možného rozhodnutí soudu o propadnutí věci dle ustanovení § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

9. Policejní orgán usnesením ze dne 29. listopadu 2016 č. j. KRPT-256106-117/TČ-2015-070781-2020, zahájil trestní stíhání stěžovatele pro přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací dle § 230 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem spáchaného ve stadiu pokusu dle § 21 tr. zákoníku.

10. Usnesením ze dne 24. ledna 2017 sp. zn. 4 ZT 186/2016 Okresní státní zastupitelství v Ostravě zamítlo stížnost obviněného (stěžovatele) proti usnesení o zahájení trestního stíhání.

III.

Stěžovatel předně namítá, že domovní prohlídka byla provedena v rozporu s článkem 12 odst. 2 Listiny, a v rozporu s trestním řádem. Odnětí výpočetní techniky v rámci domovní prohlídky ve smyslu § 78 tr. řádu totiž podle stěžovatele nepředcházela výzva policejního orgánu k jejímu dobrovolnému vydání. Samotné domovní prohlídce prý bez jakéhokoliv relevantního důvodu nepředcházel výslech stěžovatele dle § 84 tr. řádu a protokol postrádá jakékoliv odůvodnění, proč daný výslech nebyl proveden. Stěžovatel dále uvádí, že protokol v rozporu s § 160 odst. 4 tr. řádu neobsahuje žádné konkrétní skutečnosti, proč měla domovní prohlídka představovat tzv. neodkladný a neopakovatelný úkon. Stěžovatel rovněž tvrdí, že policista, který se dle sdělení okresního státního zastupitelství účastnil domovní prohlídky a dohlížel na to, aby nedošlo k jejímu zmaření, ve skutečnosti po celou její dobu spal v opodál stojícím vozidle.

Co se týče příkazu k domovní prohlídce, vydaného Okresním soudem v Ostravě (dále jen "okresní soud"), stěžovatel namítá, že údajná neodkladnost a neopakovatelnost domovní prohlídky nebyly podloženy žádnými skutkovými okolnostmi a okresní soud je nezákonně a v rozporu s judikaturou Ústavního soudu toliko konstatoval. V takovém postupu stěžovatel spatřuje porušení článku 12 odst. 1 Listiny.

Stran přezkumu postupu policejního orgánu během domovní prohlídky ze strany okresního státního zastupitelství stěžovatel namítá porušení článku 36 odst. 1 Listiny. K uvedenému mělo dojít tak, že okresní státní zastupitelství v rámci přezkumu vycházelo ze zjištění, jež byla zasahujícím policistou následně popřena (ten měl nejprve tvrdit, že se účastnil domovní prohlídky, avšak následně toto tvrzení popřel a uvedl, že se nacházel v opodál zaparkovaném vozidle).

Následně stěžovatel popsal samotný průběh domovní prohlídky, jež se uskutečnila za přítomnosti jeho nezletilého syna a stěžovatelky trpící roztroušenou sklerózou, přičemž osoby provádějící domovní prohlídku v jejím průběhu nebraly žádné ohledy na duševní stav nezletilého syna stěžovatele a celá rodina má dodnes z domovní prohlídky traumatický zážitek především z důvodu značně agresivního chování osob provádějících domovní prohlídku.

Dne 1. února 2017 stěžovatel ústavní stížnost doplnil "o další zásah v podobě zamítnutí stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání", neboť uvedené rozhodnutí prý neobsahuje vymezení subjektivní stránky trestného činu, jenž je stěžovateli kladen za vinu. Absence vymezení subjektivní stránky trestného činu přitom stěžovateli brání v tom, aby byl od počátku trestního řízení seznámen s důvody trestního stíhání, což vnímá jako zásah do svého základního práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti předně uvádí, že ochranu svých práv neuplatňovala přímo, ale prostřednictvím svého manžela (stěžovatele), a to podáními stěžovatele ze dne 26. dubna, 28. dubna a 11. května 2016. Ve zbytku stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí totožné stížnostní námitky jako stěžovatel (vyjma výhrad k přezkumu postupu policejního orgánu okresním státním zastupitelstvím a k řízení o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání), na jejichž základě dovozuje zásah do svého základního práva na nedotknutelnost obydlí dle článku 12 Listiny.

Obchodní společnosti (stěžovatelky) v rámci ústavní stížnosti napadají závěr okresního státního zastupitelství, které vyloučilo možnost přezkoumat na základě podnětu stěžovatelek postup policisty por. Ing Tomáše Nováčka podle § 157a odst. 1 tr. řádu. Stěžovatelky jsou přesvědčeny, že státní zastupitelství musí na základě podnětu osoby neuvedené v § 157a odst. 1 tr. řádu takový podnět vyřídit. Byť osoby neuvedené v § 157a odst. 1 tr. řádu nárok na přezkoumání postupu policejního orgánu jako takový nemají, svědčí jim přinejmenším nárok "na vyhodnocení, zda státní zástupce přezkum provede či nikoliv". Opačný postup okresního státního zastupitelství považují stěžovatelky za zásah do svého základního práva na právní ochranu dle článku 36 odst. 1 Listiny.

Dále stěžovatelky uvádějí, že jim nebyl předložen protokol o domovní prohlídce a nebyl splněn ani údajný ústní příslib por. Ing. Tomáše Nováčka, že budou urychleně pořízeny kopie zajištěné výpočetní techniky a jedna ze zajištěných věcí bude následující den po provedení domovní prohlídky připravena k vyzvednutí. Okresní státní zastupitelství prý poté, co uvedený policista svůj příslib popřel, dospělo k nesprávnému zjištění, že v průběhu domovní prohlídky vlastnictví stěžovatelek k zajištěné výpočetní technice netvrdil ani stěžovatel, ani stěžovatelka (jednatelka obou obchodních společností). V těchto tvrzených pochybeních stěžovatelky spatřují zásah do jejich ústavně zaručeného práva na ochranu vlastnického práva dle článku 11 odst. 1 Listiny.

Závěrem stěžovatelky namítají, že v průběhu trestního řízení proti stěžovateli je nadále nedůvodně zadržována výpočetní technika, jež je v jejich vlastnictví. O její vydání přitom stěžovatelky opakovaně (neúspěšně) požádaly. Orgány činné v trestním řízení zprvu odůvodnily nevydání výpočetní techniky tím, že v dané věci nadále probíhá znalecké zkoumání. Na základě znaleckého posudku Ing. Jiřího Bergera, znalce z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, ze dne 31. srpna 2016 (který je přílohou ústavní stížnosti stěžovatelek) demonstrují stěžovatelky, jak dlouho trvá vytvoření tzv. bitových kopií zajištěné výpočetní techniky, po jejichž vytvoření je další zadržování originálních zařízení již zbytečné. Následné tvrzení orgánů činných v trestním řízení o nemožnosti vydání výpočetní techniky s ohledem na možné uložení trestu propadnutí věci dle ustanovení § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku považují stěžovatelky za důkaz o nedůvodnosti pokračujícího zadržování jejich věcí, neboť takový trest lze uložit pouze obviněnému, nikoliv stěžovatelkám, proti nimž trestní řízení není vedeno.
V.

Dříve, než Ústavní soud může přistoupit k projednání ústavních stížností a rozhodnout ve věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní stížnost stěžovatele je zčásti podána osobou zjevně neoprávněnou; ústavní stížnosti stěžovatelky a stěžovatelek jsou zčásti nepřípustné. K jednotlivým formálním nedostatkům ústavních stížností se Ústavní soud vyjádří následně. V projednatelné části jsou ústavní stížnosti zjevně neopodstatněné.

V. 1. K ústavní stížnosti stěžovatele

Na úvod Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnosti byly podány v průběhu probíhajícího trestního řízení, v němž meritorní rozhodnutí nebylo dosud vydáno a nenabylo právní moci. Domovní prohlídka je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád. Její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního je především věcí orgánů činných v dalších stadiích trestního řízení, především pak nezávislých soudů (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 5. února 2015 sp. zn. I. ÚS 3156/14, jež je veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu na stránce http://nalus.usoud.cz). Přípustné opravné prostředky není přitom možno chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušného dílčího rozhodnutí či postupu, ale v souvislostech pokračujícího trestního (soudního) řízení, které samou svou existencí zaručuje, a to až do vydání meritorního rozhodnutí, průběžnou kontrolu danou trestním řádem, v němž účastníku přísluší celá řada konkrétních nástrojů, včetně (případného) následného řízení v rámci obecného soudnictví. Východiskem pro tyto závěry je článek 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), který uvádí, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 21. prosince 2010 sp. zn. II. ÚS 1179/10).

Stran samotného příkazu k domovní prohlídce stěžovatel namítá, že neodkladnost a neopakovatelnost daného úkonu okresní soud v odůvodnění příkazu k domovní prohlídce (v rozporu s judikaturou Ústavního soudu) toliko konstatoval.

Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti při přezkoumávání otázky neodkladnosti či neopakovatelnosti vyšetřovacích úkonů akcentuje zdrženlivý přístup. Důvodem je, že v řízení o ústavní stížnosti je uvedená otázka posuzována ex post, často s určitým časovým odstupem a zpravidla pouze ze spisového materiálu. Proto se Ústavní soud při svém hodnocení omezuje pouze na posouzení, zda označení daného úkonu za neodkladný či neopakovatelný nepředstavuje zjevné zneužití tohoto institutu. V tomto směru proto Ústavní soud hodnotí nejen samotné odůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti, ale také, zda pro provedení takového úkony nebyly dány ani věcné důvody (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. července 2013 sp. zn. I. ÚS 4183/12). Byť totiž nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti úkonu je vadou řízení, nejde zpravidla o takovou vadu, která dosahuje ústavněprávní roviny, a která by proto měla být důvodem pro rušení příslušných rozhodnutí (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. března 2006 sp. zn. III. ÚS 231/05). Nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů nejčastěji přikračuje (v dané věci již ve fázi prověřování), a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů pro neodkladnost či neopakovatelnost postupu by totiž neúměrně komplikovaly počáteční fázi vyšetřování a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle trestního řízení (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. března 2009 sp. zn. I. ÚS 3108/08).

Ústavní soud tak za důvod ke svému zásahu ustáleně nepovažuje situaci, kdy jde pouze o nižší míru pečlivosti, s jakou byl příkaz vypracován, totiž neobsahuje-li sice předmětné odůvodnění pasáž, která by se výslovně věnovala neodkladnosti (či neopakovatelnosti) dané prohlídky, nicméně tato neodkladnost (či neopakovatelnost) je ze spisového materiálu a z okolností případu dostatečně zřejmá [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. března 2011 sp. zn. I. ÚS 2816/10, či ze dne 19. května 2015 sp. zn. I. ÚS 3655/14].

V posuzované věci okresní soud konstatoval, že provedení domovní prohlídky považuje za neodkladný a neopakovatelný úkon s ohledem na nebezpečí zmaření, zničení nebo ztráty jednotlivých důkazů a z hlediska účelu trestního řízení provedení domovní prohlídky nesnese odkladu do doby, než bude proti konkrétní osobě zahájeno trestní stíhání. Z obsahu odůvodnění příkazu k domovní prohlídce je však zjevné, že důkazní prostředky, jenž měly být v jejím rámci zajištěny (výpočetní technika, z níž by bylo možné extrahovat data, neoprávněně získaná z počítačového systému obchodní společnosti EXPONO Steelforce, a. s.) mohou být relativně snadno zničeny, ukryty anebo modifikovány. Ústavní soud proto danou námitku stěžovatele neshledal jako důvodnou, neboť neodkladnost a neopakovatelnost domovní prohlídky se podávají z konkrétních skutkových okolností projednávané věci a tyto jsou z příkazu k domovní prohlídce snadno seznatelné.

V této části je proto ústavní stížnost stěžovatele zjevně neopodstatněná.

Ve vztahu k samotnému průběhu domovní prohlídky (jinému zásahu orgánu veřejné moci) stěžovatel tvrdí, že před jejím započetím nebyl policejním orgánem vyslechnut dle § 84 tr. řádu a následně vyzván k dobrovolnému vydání věcí důležitých pro trestní řízení dle § 78 tr. řádu. Stěžovatel rovněž namítá, že protokol neobsahoval vylíčení okolností, na jejichž základě měla domovní prohlídka představovat neodkladný a neopakovatelný úkon.

Ústavní soud k tomuto uvádí, že postup policejního orgánu při provádění domovní prohlídky přezkoumalo dle § 157a odst. 1 tr. řádu okresní státní zastupitelství. Vyrozumění okresního státního zastupitelství o výsledku přezkumu následně přezkoumalo v rámci tzv. dohledu dle § 12d zákona o státním zastupitelství krajské státní zastupitelství. Obě státní zastupitelství se ke stěžejním námitkám stěžovatele obšírně vyjádřila, pročež Ústavní soud odkazuje na jejich vyrozumění, která považuje za logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodněná. K dílčím námitkám stěžovatele Ústavní soud dodává:

Ve svém usnesení ze dne 11. dubna 2017 sp. zn. II. ÚS 464/17, Ústavní soud vysvětlil, že smyslem předchozího výslechu podle ustanovení § 84 tr. řádu je především dosáhnout dobrovolného vydání hledané věci; cílem tohoto úkonu není získání výpovědi (k tomu slouží jiné procesní instituty). Zákon takto zohledňuje, že domovní prohlídka představuje relevantní zásah do osobnostní sféry jednotlivce, a proto poskytuje osobě, u níž má být prohlídka uskutečněna, možnost její konání odvrátit (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 5. dubna 2007 sp. zn. IV. ÚS 590/06).

Z obsahu protokolu (strana 1) je přitom zřejmé, že předchozí výslech stěžovatele fakticky proveden byl, byť je v protokolu výslovně uvedeno, že "předchozí výslech osoby podle § 84 tr. řádu nebyl proveden". Po citované větě totiž následuje výpověď stěžovatele stran vydání věci: "Po převzetí příkazu k domovní prohlídce uvádím, že pro potřeby trestního řízení jsem ochoten vydat mou výpočetní techniku i další věci, které budou považovány za důležité pro trestní řízení." I pokud by tomu tak nebylo, je na místě uvažovat o splnění podmínky dle § 84 tr. řádu in fine, tak jak učinilo krajské státní zastupitelství ve svém vyjádření (strana 2-3). Tvrzení stěžovatele, že před započetím domovní prohlídky nebyl proveden jeho výslech (jehož cílem je právě umožnit stěžovateli vyjádřit se k samotné domovní prohlídce a zvláště pak k vydání věcí, jež mají být v jejím průběhu zajištěny) tak Ústavní soud nemohl přisvědčit.

S tím úzce souvisí další stížností námitka ohledně neumožnění dobrovolného vydání výpočetní techniky stěžovatelem. Ústavní soud považuje provedení domovní prohlídky i přes vyjádření stěžovatele, že je ochoten policejnímu orgánu vydat svou výpočetní techniku, za důvodné. S ohledem na charakter trestné činnosti, pro niž byla domovní prohlídka provedena, je totiž zřejmé, že samotným dobrovolným vydáním určitých věcí stěžovatelem by nebyl dosažen účel domovní prohlídky. Z podstaty institutu domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků vyplývá, že orgány činné v trestním řízení musí mít možnost i po dobrovolném vydání určitých zájmových věcí vlastní prohlídkou ověřit, zda jde o všechny zájmové věci, neboť neučinily-li by tak, reálně by hrozilo následné zničení či ukrytí zbytku těchto věcí (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. ledna 2012 sp. zn. II. ÚS 2831/11, ze dne 11. října 2013 sp. zn. I. ÚS 1491/13, ze dne 11. října 2013 sp. zn. I. ÚS 1725/13, ze dne 11. února 2014 sp. zn. IV. ÚS 2736/13, či ze dne 23. září 2014 sp. zn. III. ÚS 3371/13).

Nadto je třeba říci, že v průběhu domovní prohlídky byla zajištěna nejen výpočetní technika stěžovatele, ale taktéž stěžovatelky, resp. obchodních společností (stěžovatelek). V době nařízení a provedení domovní prohlídky přitom policejní orgán nemohl disponovat poznatky o tom, zda ke spáchání trestné činnosti došlo prostřednictvím některého ze zařízení stěžovatele nebo stěžovatelky či obchodních společností.

Stěžovatel následně brojí proti obsahu protokolu, a tvrdí, že v rozporu s ustanovením § 160 odst. 4 tr. řádu neobsahuje vylíčení skutečností, na jejichž základě byla domovní prohlídka policejním orgánem považována právě za takový neodkladný úkon (protokol pouze obsahuje citaci ustanovení § 160 odst. 4 věty první tr. řádu). Ani této námitce stěžovatele však Ústavní soud ve světle své ustálené rozhodovací praxe nemohl přisvědčit, neboť v projednávané věci je již ze samotného příkazu k domovní prohlídce zjevné, z jakých důvodů byla provedena jako úkon neodkladný a zároveň i neopakovatelný [srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. května 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13; viz také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2013 sp. zn. 15 Tdo 510/2013, podle něhož v případě, že protokol odůvodnění určitého jako neodkladného či neopakovatelného neobsahuje, lze odstranit nedostatek formálních podmínek protokolu (tedy i o neodkladném úkonu) v dalším řízení, a to např. svědeckým výslechem osob, které se provedení úkonu zúčastnily, popř. jej provedly].

Stěžovatel dále uvádí, že okresní státní zastupitelství mělo při přezkoumání postupu policejního orgánu při provádění domovní prohlídky vycházet z tvrzení jednoho z policistů provádějících domovní prohlídku, který se však v místě provádění domovní prohlídky nenacházel. K tomu Ústavní soud toliko odkazuje na odůvodnění vyrozumění okresního státního zastupitelství ze dne 4. května 2016 sp. zn. 4 ZN 4129/2016, podle něhož se daný policista domovní prohlídky neúčastnil uvnitř rodinného domu stěžovatelů, ale nacházel se vně objektu. Počet policistů potřebných k provedení domovní prohlídky přitom není zákonem či jiným právním předpisem nijak upraven. Ústavní soud pouze doplňuje, že stěžovatel nijak blíže neuvádí, jakým způsobem nepřítomnost uvedeného policisty zasáhla do jeho základních práv, potažmo jaký vliv mělo původní tvrzení policisty o jeho přítomnosti v rodinném domě stěžovatelů na zákonnost domovní prohlídky, případně jak ovlivnilo následný přezkum postupu policejního orgánu okresním státním zastupitelstvím.

Nad rámec výše uvedeného lze poukázat na vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 22. června 2016 č. j. 1 KZN 3277/2016-77. V něm krajské státní zastupitelství uložilo okresnímu státnímu zastupitelství, aby podklady týkající se možných profesních pochybení policistů provádějících domovní prohlídku zaslalo Policii České republiky, Odboru vnitřní kontroly, Krajskému ředitelství policie Moravskoslezského kraje k dalšímu postupu.

Stran údajné absence poučení o procesních právech stěžovatele ze strany policejního orgánu, neumožnění uplatnění procesních práv stěžovatelem a nemožnosti vznášet námitky vůči obsahu protokolu je třeba přisvědčit stěžovateli v tom směru, že protokol v rozporu s § 55 odst. 1 písm. e) tr. řádu neobsahuje poučení. Uvedený nedostatek nicméně sám o sobě není způsobilý přivodit porušení ústavně zaručených práv stěžovatele (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. ledna 2006 sp. zn. III. ÚS 541/05). Ústavní soud nemohl taktéž přehlédnout, že poučení stěžovatele je součástí příkazu k domovní prohlídce (strana 5), s nímž byl stěžovatel seznámen ještě před započetím domovní prohlídky. Stran zbývajících námitek k obsahu formálním nedostatkům protokolu nezbývá než dodat, že těmito se budou zabývat obecné soudy při posuzování samotného protokolu a případné rozpory mohou odstranit postupem, který předjímá usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 510/2013.

V části, v níž stěžovatel brojí proti postupu policistů při provádění domovní prohlídky s tím, že tito nedbali práv nezletilého syna stěžovatelů a jeho manželky [stěžovatelky], čímž postupovali v rozporu s ustanovením § 2 odst. 4 tr. řádu, je ústavní stížnost podána osobou zjevně neoprávněnou.

Ústavní stížností lze totiž napadat pouze porušení konkrétního ústavně chráněného práva fyzické nebo právnické osoby, které se projevilo bezprostředně právě na právním postavení navrhovatele (stěžovatele). Nelze tudíž podat ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby, eventuálně v zájmu ochrany veřejných zájmů, neboť tzv. actio popularis není přípustná (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. května 1999 sp. zn. I. ÚS 74/99).

Stěžovatel dále napadá usnesení ze dne 24. ledna 2017 sp. zn. 4 ZT 186/2016, jímž Okresní státní zastupitelství v Ostravě zamítlo stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 29. listopadu 2016 č. j. KRPT-256106-117/TČ-2015-070781-2020. Ústavní soud, veden snahou vyhnout se přílišnému formalismu, posoudil doplnění ústavní stížnosti ze dne 1. února 2017 jako návrh na zrušení označených rozhodnutí, byť tak stěžovatel explicitně neuvádí a v tomto směru ani neformuluje petit ústavní stížnosti.

Jedinou námitkou, kterou stěžovatel vůči označeným rozhodnutím vznáší, je, že tato neobsahují vymezení subjektivní stránky trestného činu, jenž je stěžovateli kladen za vinu. Ústavní soud na tomto místě připomíná, že možnosti jeho ingerence do přípravného řízení jsou striktně omezeny jen na případy vybočení z hranic podústavního práva, jež mají extrémní povahu. Pokud Ústavní soud v minulosti přistoupil ke zrušení usnesení státního zástupce, týkající se zamítnutí stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, učinil tak zcela výjimečně z důvodu absence dostatečného odůvodnění; i za takové situace však zdůraznil, že mu z hlediska vytyčených pravomocí nepřísluší takové rozhodnutí jakkoli přezkoumávat po věcné (meritorní) stránce a vyjadřovat se k opodstatněnosti trestního stíhání [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2002 sp. zn. III. ÚS511/02].

Usnesení o zahájení trestního stíhání má ve své podstatě toliko předběžný charakter a jeho smysl ve vztahu k obviněnému spočívá v oznámení, že je stíhán pro určitý skutek, což představuje podmínku provedení dalších procesních úkonů v trestním řízení (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. prosince 2006 sp. zn. III. ÚS 693/06, či ze dne 6. června 2013 sp. zn. II. ÚS 1465/13). Smysl usnesení o zahájení trestního stíhání netkví ve vyřešení všech sporných skutkových a právních otázek, jeho vydáním není předjímán výsledek řízení ve věci samé. Důvodnost obvinění obsaženého v usnesení o zahájení trestního stíhání tvoří předmět celého trestního řízení, což se týká i právního posouzení stíhaného skutku. Ústavnímu soudu přísluší zabývat se otázkou ochrany základních práv a svobod zásadně po ukončení řízení a vyčerpání všech procesních prostředků podle trestního řádu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. května 1999 sp. zn. III. ÚS 539/98).

V projednávané věci je přitom s ohledem na charakter trestné činnosti, jenž je stěžovateli kladena za vinu, zřejmé, že závěr o naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací dle § 230 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku plyne z popisu samotného skutku. Ústavní soud odkazuje na usnesení Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 24. ledna 2017 sp. zn. 4 ZT 186/2016, v němž se okresní státní zastupitelství uvedenou otázkou podrobně zabývalo. Okresní státní zastupitelství uvedlo, že ač stěžovatel věděl, že již není zaměstnancem obchodní společnosti EXPONO Steelforce, a. s., a že přístupovými údaji k počítačovému systému nedisponuje oprávněně, přesto se k počítačovému systému uvedené obchodní společnosti opakovaně připojil (překonal bezpečnostní opatření) a v jednom případě z tohoto systému zkopíroval data blíže specifikovaná v usnesení o zahájení trestního stíhání. Ústavní soud považuje závěr okresního státního zastupitelství, které v uvedeném popisu skutku shledalo (byť ne výslovné) vymezení subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, za ústavně konformní. Tvrzení stěžovatele, že absence vymezení tohoto znaku skutkové podstaty trestného činu brání v řádném uplatňování jeho obhajoby, nepovažuje Ústavní soud za odůvodněné.

V. 2. K ústavní stížnosti stěžovatelky

Stěžovatelka prostřednictvím své ústavní stížnosti brojí proti příkazu k domovní prohlídce a proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu policejního orgánu při provádění domovní prohlídky. Z obsahu ústavní stížnosti je přitom zřejmé, že stěžovatelka proti provedení domovní prohlídky nijak nebrojila, a pouze uvádí, že ochranu svých práv uplatňovala nepřímo, prostřednictvím svého manžela (stěžovatele).

Ústavní soud již dříve dovodil aktivní legitimaci osob dotčených provedením domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků k podání ústavní stížnosti proti samotnému příkazu k provedení takových úkonů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. února 2015 sp. zn. I. ÚS 3156/14; viz také nález Ústavního soudu ze dne 11. září 2012 sp. zn. II. ÚS 1375/11).

Stěžovatelka vznáší stran příkazu k domovní prohlídce shodnou námitku jako stěžovatel (tedy napadá odůvodnění domovní prohlídky jako neodkladného a neopakovatelného úkonu). Ústavní soud v tomto směru odkazuje na svoji předchozí argumentaci k téže námitce stěžovatele, kterou se podrobně zabýval a již shledal nedůvodnou. V této části je proto ústavní stížnost stěžovatelky zjevně neopodstatněná.

Ve zbývajícím rozsahu je ústavní stížnost stěžovatelky nepřípustná.

Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícímu v domovní prohlídce, je přípustná pouze za předpokladu, že stěžovatel vyčerpá všechny procesní prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho práva poskytuje.

V případě, kdy je stěžovatel osobou, proti níž se trestní řízení vede, anebo poškozeným, jsou těmito procesními prostředky ochrany práva jednak žádost o přezkum postupu policejního orgánu dle ustanovení § 157a odst. 1 tr. řádu a následně případný podnět k výkonu dohledu v linii státního zastupitelství dle ustanovení § 12d zákona o státním zastupitelství. V ostatních případech (tedy kdy proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v provedení domovní prohlídky brojí jiná osoba, než ten, proti komu se trestní řízení vede nebo poškozený) může stěžovatel k ochraně svých práv využít ustanovení § 174 odst. 2 písm. b) trestního řádu, tedy formou podání ve smyslu § 16a zákona o státním zastupitelství, požádat dozorujícího státního zástupce o prošetření, zda policejní orgán řádně postupuje při vyšetřování trestné činnosti. Pokud by osoba dávající "podnět" ve smyslu § 174 odst. 2 písm. b) tr. řádu nebyla s provedeným dozorem spokojena, může dále vyzvat bezprostředně vyšší státní zastupitelství k výkonu dohledu dle § 12d zákona o státním zastupitelství.

Teprve po vyčerpání shora uvedených prostředků k ochraně svých práv může stěžovatel podat ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícímu v provedení domovní prohlídky (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. srpna 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14, ze dne 3. února 2015 sp. zn. II. ÚS 3195/15, ze dne 5. února 2015 sp. zn. I. ÚS 3156/14, ze dne 1. dubna 2016 sp. zn. III. ÚS 254/16 a ze dne 11. dubna 2017 sp. zn. I. ÚS 4038/16).

V projednávané věci stěžovatelka není osobou, proti níž se trestní řízení vede a není ani poškozenou. Proti provedení domovní prohlídky proto mohla brojit toliko prostřednictvím podnětu vůči okresnímu státnímu zástupci k výkonu dozoru nad zákonností přípravného řízení, resp. nad postupem policejního orgánu dle § 174 odst. 2 písm. b) tr. řádu, což však neučinila. Namítá-li stěžovatelka, že svá práva uplatňovala prostřednictvím jednotlivých podání svého manžela (stěžovatele) nepovažuje Ústavní soud uvedené tvrzení za relevantní. Trestní řád totiž nezná postup, jímž by se mohla osoba oprávněná ve smyslu § 157a odst. 1 tr. řádu (zde stěžovatel) domáhat jménem jiné [nota bene ve smyslu uvedeného ustanovení neoprávněné] osoby přezkoumání postupu policejního orgánu, případně činit jejím jménem podnět k výkonu dohledu v rámci soustavy státního zastupitelství.

Za situace, kdy stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), je její ústavní stížnost v této části nepřípustná, resp. předčasná.

V. 3. K ústavní stížnosti stěžovatelek (obchodních společností)

Stěžovatelky v prvé řadě brojí proti vyrozumění okresního státního zastupitelství ze dne 23. května 2016 o vyřízení podnětu na přezkum jednání policisty por. Ing. Tomáše Nováčka, resp. proti způsobu vyřízení označeného podnětu. Stěžovatelky jsou totiž přesvědčeny, že byť nejsou osobami uvedenými v § 157a odst. 1 tr. řádu (a nemohou se tedy domáhat přezkoumání postupu policejního orgánu státním zástupcem ve smyslu označeného ustanovení), mají nárok na to, aby státní zástupce jejich podnět vyřídil, resp. aby vyhodnotil, zda přezkum dle § 157a odst. 1 tr. řádu provede či nikoliv.

Ústavní soud považuje za nezbytné uvést, že státní zastupitelství je povinno přijatá podání posuzovat dle jejich obsahu (§ 16 odst. 1 věta první zákona o státním zastupitelství), tedy nikoliv formálně. Podání stěžovatelek doručené okresnímu státnímu zastupitelství dne 18. května 2016 směřuje proti postupu por. Ing. Tomáše Nováčka v souvislosti se zajištěním výpočetní techniky dne 26. dubna 2016 v rámci domovní prohlídky v rodinném domě stěžovatelů (manželů C.). Policista měl nejprve prý jednatelce obou stěžovatelek slíbit, že bude část výpočetní techniky vrácena již následující den, následně však svůj slib popřel.

V situaci, kdy podání stěžovatelek nebylo možné posoudit jako žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157a odst. 1 tr. řádu (neboť stěžovatelky nejsou osobami, jimž svědčí právo takovou žádost podat), bylo na státním zástupci okresního státního zastupitelství, aby podání stěžovatelek na základě jeho obsahu vyhodnotil. Ústavní soud nesdílí závěr stěžovatelek, že státní zástupce je povinen na základě podnětu osob neoprávněných k podání žádosti dle § 157a odst. 1 tr. řádu vyhodnotit, zda přezkum dle označeného ustanovení provede či nikoliv. V takovém případě by stanovení okruhu osob oprávněných podat danou žádost bylo zcela zbytečné. Státní zástupce je však povinen vyhodnotit přijaté podání dle jeho obsahu a v případě, kdy zde vedle způsobu vyřízení věci, jehož se podatel domáhá (ale jenž zákon v dané situaci nepřipouští), existuje i jiný způsob jak lze dané podání vyřídit, je povinen tak učinit.

V projednávané věci státní zástupce okresního státního zastupitelství konstatoval, že podání stěžovatelek nelze vyhodnotit jako podnět k přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157a odst. 1 tr. řádu. Za této situace proto podání stěžovatelek vyhodnotil jako stížnost na postup policisty při provádění úkonu (tedy jako stížnost dle § 175 s. ř.) a jako takovou ji postoupil příslušnému vedoucímu daného policisty. Takový postup státního zástupce Ústavní soud nepovažuje za porušení práva stěžovatelek na spravedlivý proces. Pokud nebudou stěžovatelky spokojeny se způsobem vyřízení stížnosti, mohou se obrátit na nadřízený správní orgán a požádat jej o přešetření způsobu vyřízení stížnosti (§ 175 odst. 7 s. ř.).

Stěžovatelky dále tvrdí, že jim po skončení domovní prohlídky nebyl předložen protokol o jejím průběhu. Rovněž namítají, že již v průběhu domovní prohlídky upozorňovala jednatelka stěžovatelek na skutečnost, že vlastnicemi některé zajištěné výpočetní techniky jsou stěžovatelky, čemuž však policejní orgán provádějící domovní prohlídku nevěnoval pozornost.

K těmto námitkám je třeba v prvé řadě říci, že nedosahují ústavněprávní roviny, neboť se pohybují ryze v rovině podústavního práva. Ustanovení § 85 odst. 4 tr. řádu ukládá orgánu, který domovní prohlídku vykonal, povinnost vydat osobě, u které byla prohlídka vykonána, písemné potvrzení o výsledku úkonu, jakož i o převzetí věcí, které byly při takovém úkonu vydány či odňaty, anebo opis protokolu. Stěžovatelky však nejsou osobami, u nichž byla domovní prohlídka vykonána a ani tak netvrdí. V takovém případě je na místě postup podle § 78 odst. 6 tr. řádu, ve znění do 17. března 2017, jímž orgán činný v trestním řízení uloží osobě, která věc vydala, aby mu ve stanovené lhůtě sdělila, zda a kdo má k vydané věci předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen výkon práva s danou věcí nakládat. O zajištění věci následně orgán činný v trestním řízení vyrozumí osoby a orgány, o nichž se dozví, že mají k takové věci předkupní nebo jiné právo nebo vedou řízení, ve kterém byl omezen výkon práva s ní nakládat.

Z obsahu protokolu (strana 1) plyne, že stěžovatel k otázce vlastnictví zajištěné výpočetní techniky na počátku domovní prohlídky ničeho neuvedl, resp. že po provedení domovní prohlídky v tomto směru neučinil námitky k obsahu protokolu ve smyslu § 55 odst. 1 písm. f) tr. řádu. Policejní orgán a okresní státní zastupitelství se tak o vlastnictví stěžovatelek prokazatelně dozvěděly až na základě podání stěžovatele ze dne 26. a 28. dubna 2016. Na uvedenou skutečnost reagoval dozorující státní zástupce okresního státního zastupitelství ve vyrozumění ze dne 4. května 2016 sp. zn. 4 ZN 4129/2016 tak, že uložil policejnímu orgánu, aby stěžovatelky o zajištění jejich výpočetní techniky vyrozuměl ve smyslu § 78 odst. 6 tr. řádu. Z obsahu vyrozumění krajského státního zastupitelství ze dne 22. června 2016 č. j. 1 KZN 3227/2016-77 se podává, že stěžovatelky byly o zajištění výpočetní techniky vyrozuměny ve dnech 17. a 19. května 2016.

Ačkoliv tedy byly stěžovatelky o zajištění vyrozuměny téměř měsíc po provedení domovní prohlídky, je zřejmé, že uvedené prodlení mělo svůj původ v nevyjasnění majetkoprávních vztahů k vydaným věcem již v průběhu domovní prohlídky a nelze jej proto klást pouze k tíži orgánů činných v trestním řízení. V tomto směru byla ze strany dozorujícího státního zástupce zjednána náprava. Rovněž krajské státní zastupitelství v rámci dohledu dle § 12d zákona o státním zastupitelství uložilo okresnímu státnímu zastupitelství postoupit podklady o případných pochybeních policejního orgánu, Odboru vnitřní kontroly Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje k dalšímu postupu.

V této části proto Ústavní soud shledal ústavní stížnost stěžovatelek jako zjevně neopodstatněnou.

Stran námitek stěžovatelek proti důvodům a délce trvání zajištění jejich výpočetní techniky Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelky brojily proti zajištění doposud toliko žádostmi o vydání daných věcí (dne 29. dubna, 27. července, 15. srpna 2016 a 27. ledna 2017), na něž reagoval policejní orgán vyrozuměními ze dne 28. července a 23. srpna 2016 a ze dne 31. ledna 2017. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelky dosud nevyužily všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, které jim zákon poskytuje. Z tohoto důvodu je podaná ústavní stížnost v daném rozsahu nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud již dříve odmítl, že by to měl být právě on, kdo by měl být oním "prvním" orgánem, který bude posuzovat přípustnost či přiměřenost tvrzeného zásahu do základních práv a svobod stěžovatele. V takovémto případě by byl Ústavní soud postaven do role, která mu v ústavním systému zjevně nepřísluší, a byl by narušen jeden ze stěžejních principů, na němž je řízení o ústavních stížnostech vybudována, totiž princip subsidiarity. Ústavní soud by měl přezkoumávat akty orgánů veřejné moci zásadně teprve poté, co se ukáže, že ochrana proti jejich zásahům do sféry ústavně zaručených základních práv a svobod v rámci systému obvyklých procesních prostředků není možná či dostatečně účinná. Teprve poté je oprávněn zasáhnout, a to buď zrušením napadených rozhodnutí nebo - v případě tzv. jiného zásahu - vyslovením zákazu v pokračování v porušování práva a svobody, a pokud to je možné, příkazem obnovit stav před porušením (srov. § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud musí respektovat daný systém prostředků ochrany práva, a nemůže proto "předbíhat" s poskytnutím ochrany před ostatními orgány veřejné moci, které jsou k tomu oprávněny. Tento zdrženlivý postoj je důležitý též proto, že (na rozdíl od ostatních orgánů veřejné moci, které jsou oprávněny kontrolovat zákonnost i soulad s podzákonnými právními předpisy) může Ústavní soud chránit stěžovatele jen v případě zjištěné protiústavnosti [viz čl. 83 Ústavy], a nikoliv při porušení jeho práv zaručených toliko na podústavní úrovni (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2166/14).

V projednávané věci se stěžovatelky domáhají, aby Ústavní soud přezkoumal závěry policejního orgánu uvedené ve vyrozuměních ze dne 28. července, 23. srpna 2016 a 31. ledna 2017. K takovému přezkumu je však v první linii povoláno příslušné státní zastupitelství, jež vykonává dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení (§ 174 tr. řádu). Pokud stěžovatelky nebyly spokojeny s výsledkem vyřízení své žádosti o vrácení zajištěné výpočetní techniky, mohly se obrátit prostřednictvím podnětu dle § 16a zákona o státním zastupitelství, na příslušné dozorující státní zastupitelství. Ustanovení § 174 odst. 2 písm. tr. řádu totiž [mimo jiné] umožňuje dozorujícímu státnímu zástupci dávat policejnímu orgánu závazné pokyny k vyšetřování trestných činů a prověřovat, zda policejní orgán v rámci trestního stíhání postupuje řádně.

Ústavní soud přitom zdůrazňuje, že oprávnění státního zastupitelství v rámci dozorové činnosti nad postupy policejního orgánu jsou příslušnými právními předpisy upravena natolik široce, že příslušný státní zástupce bezesporu disponuje možností řádného prošetření tvrzených pochybení, pročež při řádném postupu poskytne efektivní ochranu základních práv a svobod dotčených osob (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 14. března 2017 sp. zn. II. ÚS 3173/16).

Ačkoliv stěžovatelky mohly k ochraně svého vlastnického práva využít podání podnětu k výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti dle § 174 odst. 1 tr. řádu, neučinily tak. V tomto směru je proto třeba jimi podanou ústavní stížnost vyhodnotit jako na nepřípustnou, resp. předčasnou.

VI.

Ústavní soud uzavírá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal žádná pochybení, jež by porušila základní práva stěžovatelů.

Z tohoto důvodu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnosti odmítl. Ústavní stížnost stěžovatele odmítl zčásti jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnosti stěžovatele a stěžovatelek odmítl zčásti jako návrhy nepřípustné dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, zčásti jako návrhy zjevně neopodstatněné podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. května 2017

Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.