IV. ÚS 2028/12
IV.ÚS 2028/12 ze dne 9. 7. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické ve věci stěžovatele J. Č., právně zastoupeného advokátem JUDr. Jiřím Bednářem, Mikovcova 7, Praha 2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. 21 C 349/2008, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2010 sp. zn. 68 Co 226/2010 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2012 sp. zn. 33 Cdo 3971/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 1. 6. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. Z návrhu stěžovatele vyplývá, že dne 19. 9. 2006 podal žalobu na vypořádání společného jmění manželů (dále jen "SJM") a dne 18. 9. 2008 podal žalobu, která nesouvisí s vypořádáním SJM a jíž se domáhá investic realizovaných z jeho výlučného majetku, do výlučného majetku žalované. Nalézací soud dospěl v dané věci k závěru, že se stěžovatel žalobou ze dne 18. 9. 2008 domáhá stejného žádání jako v žalobě ze dne 19. 9. 2006, neboť ta obsahuje bod IV., kde uvádí, že ze svých prostředků vložil značné finanční prostředky do majetku žalované. Stěžovatel dále konstatoval, že návrhem na vypořádání SJM neměl v úmyslu vypořádat také své investice do majetku žalované, neboť neměl všechny podklady. Jestli stěžovatel učinil v návrhu na vypořádání SJM zmínku o investicích do majetku žalované, jednalo se o hodnotící soud, nikoli skutkové tvrzení. Oproti tomu v žalobě ze dne 18. 9. 2008 učinil stěžovatel skutková tvrzení a je evidentní, že zmínka učiněná ve sporu o SJM nemá vůbec charakter žaloby. Za nastíněné situace považuje stěžovatel postup soudu za rozporný s právem na spravedlivý proces, jenž je mu garantován čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo- -li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.

Podle článku 36 odst. 1 Listiny, jehož porušení stěžovatel namítá, se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, eventuálně pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však v řízení zjištěno nebylo a k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny ze strany soudu tak nedošlo.

Skutečnost, že nalézací soud zastavil řízení, jímž se stěžovatel domáhal na žalované svých investic, ještě neznamená, že tím došlo k odmítnutí spravedlnosti nebo dokonce k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv. Obvodní soud pro Prahu 6, jakož i odvolací a dovolací soud, se ve svém odůvodnění zabývaly oběma žalobními návrhy a své závěry o totožnosti předmětu řízení řádně odůvodnily. Skutečnost, že stěžovatel přednesl v první žalobě svá tvrzení o investicích do výlučného majetku žalované v obecnější rovině, neznamená, že se obecné soudy nebudou muset s tímto tvrzením vypořádat a je na stěžovateli, jakými důkazními prostředky své tvrzení podpoří. V podrobnostech lze na odůvodnění obecných soudů odkázat.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. července 2012

Vlasta Formánková, v,r. předsedkyně senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.