IV. ÚS 2026/13
IV.ÚS 2026/13 ze dne 3. 9. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 3. září 2013 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Eduarda Rytíře, zastoupeného Mgr. Markem Dejmkem, advokátem se sídlem Plzeň, Perlová 7, proti usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, ze dne 15. 2. 2013 č. j. KRPP-1490/TČ-2012-030080, usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Rokycanech ze dne 29. 4. 2013 č. j. ZT 12/2013-66 a proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 13. 2. 2012 č. j. 13 Nt 719/2012-4, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jejich vydáním mělo dojít k porušení jeho ústavně zaručených práv dle čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 1 a 4, čl. 12 odst. 2 a 3, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel také navrhl, aby Ústavní soud uložil Policii České republiky obnovit stav před porušením jeho práv tím, že stěžovateli a ostatním dotčeným osobám vydá věci, které byly zajištěny při prohlídce jiných prostor a pozemků dne 13. 2. 2012.

Z ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Okresní soud Plzeň-jih vydal v záhlaví označený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků specifikovaných v příkazu, které byly využívané obchodními společnostmi spjatými se stěžovatelem, pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního řádu. Okresní soud Plzeň-jih vydal napadený příkaz na návrh státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni na základě důvodného podezření, že by mohlo dojít k úmyslnému znehodnocení, resp. ztrátě dat účetní evidence, aby tak byl zmařen průběh vyšetřování poté, co bylo zjištěno, že došlo k několika převodům obchodních podílů ze stěžovatele na jiné osoby.

Usnesením policejního orgánu uvedeného v záhlaví bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání stěžovatele jako obviněného pro zločin zvýhodnění věřitele dle § 223 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku. Trestný čin spočíval po skutkové stránce stručně řečeno v tom, že stěžovatel jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti Vodní stavby Rokycany s. r. o., přestože věděl, že tato obchodní společnost je v úpadku ve formě platební neschopnosti a není tudíž způsobilá včas a řádně hradit své splatné závazky vůči věřitelům, nehradil splatné závazky rovnoměrně, ale některé věřitele zvýhodňoval přednostními úhradami jejich pohledávek na úkor jiných věřitelů. V důsledku tohoto jednání úmyslně zvýhodnil část věřitelů o celkovou částku 17 514 723,11 Kč, čímž zmařil uspokojení pohledávek ostatních věřitelů. Proti usnesení policejního orgánu podal stěžovatel stížnost, kterou státní zástupkyně v záhlaví označeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou zamítla.

Stěžovatel v obsáhlém odůvodnění ústavní stížnosti namítá, že byla porušena jeho práva, neboť policie opřela důvodnost usnesení o zahájení trestního stíhání o důkaz (znalecký posudek) získaný nezákonnou prohlídkou jiných prostor a pozemků. Nezákonnost postupu orgánů činných v trestním řízení shledává stěžovatel především v tom, že předmětný příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků obsahuje řadu závažných nedostatků. Tyto nedostatky mají spočívat zejména v tom, že v příkazu chybí vyznačení toho, co má být zajištěno, jaký orgán je prohlídkou pověřen, vůči kterým osobám příkaz směřuje, jaké prostory mají být prohledány a v příkazu chybí řádné odůvodnění, proč má být úkon realizován jako neodkladný. Stěžovatel napadá i samotnou realizaci prohlídky, neboť podle jeho tvrzení nedošlo k předchozímu výslechu podle § 84 trestního řádu. Své námitky o nezákonnosti trestního stíhání se stěžovatel snaží doložit odkazem na vybraná rozhodnutí Ústavního soudu.
Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud především konstatuje, jak již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na niž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených ostatními soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdy by napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku.

Ústavní soud v minulosti opakovaně označil svou ingerenci do přípravného řízení trestního za nežádoucí, ne-li zcela nepřípustnou (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 554/03). Pokud jde o ústavní stížnosti, které spočívají v polemice s důvodností trestního stíhání nebo v dílčích procesních či skutkových námitkách proti postupu policejního orgánu či státního zástupce, připadá zásah Ústavního soudu v úvahu jen tehdy, jde-li ze strany orgánů činných v trestním řízení o zjevnou svévoli a hrozí-li stěžovateli neodvratitelná újma.

Garancí se obviněnému dostává v rámci práva na spravedlivý proces podle článku 36 až 40 Listiny; ústavněprávní přezkum tu je však namístě zpravidla jen tehdy, pokud případné závažné nedostatky nemohou být napraveny v soudním stadiu trestního řízení [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3221/09, srov. důvody k předběžnému projednání obžaloby podle § 186 písm. e) trestního řádu].

Ve věci stěžovatele je ze samotného napadeného rozhodnutí zřejmé, že výtky vůči postupu orgánů činných v trestním řízení nejsou důvodné. Napadený příkaz soudu k prohlídce je dostatečně odůvodněn, je v něm uveden trestný čin, pro který je vedeno řízení, a prostor, ve kterém měla prohlídka proběhnout. Relevantní není ani námitka stěžovatele, že v příkazu není uvedena osoba, vůči níž příkaz směřuje, a orgán, který má prohlídku provést, neboť oba údaje jsou v příkazu uvedeny. Z napadených rozhodnutí dále vyplývá, že prohlídka byla provedena po předchozím výslechu stěžovatele. Ani tvrzení stěžovatele o absenci zdůvodnění neodkladnosti prohlídky neobstojí. Co do odůvodnění této prohlídky jako neodkladného úkonu soud vyjádřil důvodnou obavu, že bez provedení tohoto úkonu hrozí nebezpečí zmaření cíle tohoto úkonu, kdy by mohlo dojít k úmyslnému znehodnocení či ztrátě dat z účetní evidence. Napadený příkaz k domovní prohlídce je tedy dostatečně konkrétně odůvodněn, a to v souladu se smyslem a účelem institutu neodkladných a neopakovatelných úkonů.

Ke stejnému závěru dospěl Ústavní soud i ohledně stěžovatelem napadeného usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání. Ústavní soud shledal, že toto usnesení bylo vydáno a odůvodněno v mezích ústavnosti ve smyslu judikatury Ústavního soudu (srov. zejména nálezy ve věci sp. zn. III. ÚS 511/02 a III. ÚS 554/03, případně i sp. zn. I. ÚS 369/05 a další) a je též náležitě odůvodněno. Státní zástupkyně v napadeném rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem přezkoumala usnesení policejního orgánu ve světle námitek, které byly uplatněny ve stížnosti obviněného, a které stěžovatel ve stejném rozsahu zopakoval i v ústavní stížnosti. Ústavní soud proto může na odůvodnění napadeného rozhodnutí v podrobnostech odkázat.

V projednávaném případě Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. září 2013

JUDr. Michaela Židlická předsedkyně senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.