IV. ÚS 2016/12
IV.ÚS 2016/12 ze dne 9. 7. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické ve věci stěžovatelky Alessandria Hradec Králové, spol. s r.o., Tř. SNP 773, Hradec Králové, právně zastoupeného advokátem JUDr. Viliamem Kováčikem, Průmyslova 1200/4a, Hradec Králové, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012 sp. zn. 23 Cdo 4357/2011, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 9. 2011 sp. zn. 21 Co 292/2011 a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. 3. 2011 sp. zn. 8 C 299/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 31. 5. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozsudků obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. Vedlejší účastnice uzavřela se stěžovatelkou dne 5. 2. 2007 smlouvu o budoucí kupní smlouvě, jejímž předmětem byl prodej nemovitosti. Vedlejší účastnice se v této smlouvě zavázala zaplatit zálohu na kupní cenu ve výši 500.000,- Kč, kterou stěžovatelce uhradila. Vedlejší účastnice se ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 500.000,- Kč v případě, že při splnění v hlavě IV. stanovených podmínek nepodepíše v termínu kupní smlouvu, případně nesplní svým zaviněním smluvní závazek v dohodnutém termínu. K uzavření zamýšlené kupní smlouvy nedošlo, načež se vedlejší účastnice žalobou domáhala vrácení zálohy 500.000,- Kč, kterou si však stěžovatelka započetla na dohodnutou smluvní pokutu.

Okresní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodl tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejší účastnici do tří dnů ode dne právní moci rozsudku částku 500.000,- Kč s úrokem z prodlení, přičemž vyšel z toho, že ustanovení IV. odst. a) smlouvy o smlouvě budoucí je neurčité a tudíž i neplatné. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl krajský soud k podanému odvolání k závěru, že dohodnuté podmínky jsou svým charakterem podmínkami odkládacími a jelikož nebyly naplněny, nemohly nastat podmínky pro uplatnění smluvní pokuty. Nejvyšší soud k podanému dovolání dospěl naopak ke stejnému závěru jako nalézací soud, tedy, že sjednané podmínky jsou neurčité.

Stěžovatel má za to, že postupem obecných soudů došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv, jež jsou mu garantovány čl. 36 Listiny, přičemž v rovině jednoduchého práva polemizuje s právními názory obecných soudů a judikaturou, z níž tyto soudy při řešení daného případu vyšly.
III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

Ústavní soud ve své judikatuře také mnohokrát konstatoval, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry těchto orgánů veřejné moci nejsou s nimi v extrémním nesouladu, a zda podaný výklad práva je i ústavně konformní, resp. není-li naopak zatížen libovůlí.

Dle náhledu Ústavního soudu je v předmětném případě zřejmé, že posuzovaná ústavní stížnost de facto představuje pouze a jen pokračující polemiku se závěry obecných soudů, a stěžovatel předpokládá, že na jejím základě Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí běžnému instančnímu přezkumu; aniž by se uchýlil k hodnocení podústavní správnosti stížností konfrontovaných právních názorů, pokládá Ústavní soud v prvé řadě za adekvátní reflektovat sdělení, že ve výsledku kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje a mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, traktovaných v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah, zde zjistitelné nejsou.

Podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jehož porušení stěžovatel namítá, se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, eventuálně pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však v řízení zjištěno nebylo a k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ze strany soudu tak nedošlo.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. července 2012

Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.