IV. ÚS 1955/12
IV.ÚS 1955/12 ze dne 2. 7. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti, se sídlem Praha 9, Sokolovská 217/42, zastoupené Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem se sídlem na adrese Brno, Arne Nováka 4, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2011 č. j. 29 Co 379/2011-311, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Stěžovatelka se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 25. května 2012, domáhala podle ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku s tvrzením, že napadeným rozhodnutím byla porušena její ústavně zaručená základní práva, a to právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu majetku vyplývající z čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny.
Z obsahu ústavní stížnosti bylo zjištěno, že Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem napadeným ústavní stížností potvrdil ve výroku o věci samé rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. dubna 2008 č. j. 40 C 65/2006-181, kterým soud prvního stupně uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 720 000,- Kč s příslušenstvím s tím, že ohledně částky 390 000,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl.

Stěžovatelka v podané ústavní stížnosti uvedla, že proti rozsudku napadenému ústavní stížností podala též dovolání, avšak dle jejího názoru podané dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

Z vyžádané kopie dovolání stěžovatelky se podává, že stěžovatelka dne 24. května 2012 doručila Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dovolání, přičemž přípustnost dovolání opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), s výjimkou návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 75 odst. 1, věta za středníkem, § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatelka podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, čímž došlo v posuzované věci k souběhu ústavní stížnosti a dovolání. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit.

Pokud stěžovatelka svého práva podat mimořádný opravný prostředek využila, je nezbytné podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně a proto Ústavní soud neshledal ani důvody pro přerušení řízení; jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud opakovaně uvedl, že současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty (srov. obdobně usnesení ze dne 29. července 2011 sp. zn. I. ÚS 2162/11 a ze dne 21. února 2011 sp. zn. IV. ÚS 16/11 in http//nalus.usoud.cz). Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci. Odmítnutí ústavní stížnosti pak nikterak právo stěžovatelky na případné posouzení napadeného rozhodnutí Ústavním soudem nenarušuje, neboť: "Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (§ 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu)".

Ústavní soud nemá důvodu v této věci na rozhodnutí Nejvyššího soudu vyčkávat a proto ústavní stížnost, aniž by posuzoval její důvodnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou s tím ovšem, že stěžovatelce zůstává možnost uplatnit ústavní stížnost proti napadenému rozhodnutí i proti rozhodnutí dovolacího soudu podle ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 2. července 2012

Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.