IV. ÚS 1910/11
IV.ÚS 1910/11 ze dne 20. 8. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické, ve věci R. E., právně zastoupeného advokátem Mgr. Bc. Tomášem Kasalem, Legerova 148, Kolín, proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 22. 3. 2011 sp. zn. 1 T 226/2010 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 27. 4. 2011 sp. zn. 14 To 141/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 30. 6. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných usnesení obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 21. 3. 1995 sp. zn. 1 T 65/95 uznán vinným trestným činem krádeže podle ustanovení § 247 odst. 1 písm. b), e) odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákon"), dále se dopustil porušování domovní svobody podle ustanovení § 238 odst. 1, 2 tr. zákona. Za toto jednání a za sbíhající se trestný čin krádeže dle ustanovení § 247 odst. 1 písm. e) tr. zákona, za který byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 11. 1994 sp. zn. 5 T 79/94, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a jednoho měsíce, přičemž k výkonu trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Uložený trest vykonával stěžovatel s výkonem dalších postupně ukládaných trestů. V roce 2001 byl stěžovatel v polovině výkonu trestu z výkonu podmínečně propuštěn, a to na zkušební dobu pěti let. V roce 2003 byl stěžovatel uznán vinným trestným činem vraždy ve stádiu pokusu, za což mu byl v konečném výsledku uložen trest odnětí svobody v délce trvání 11 let a šesti měsíců. Dne 3. 2. 2006 vydal Okresní soud v Chomutově usnesení sp. zn. PP 336/2001, v němž rozhodl, že se stěžovatel vlivem trestné činnosti neosvědčil. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2006 sp. zn. 30 Nt 306/2006 bylo určeno, že stěžovatel vykoná postupně uložené nepodmíněné tresty odnětí svobody společně, a to nejprve trest odnětí svobody v délce trvání 11 let a 6 měsíců a následně zbytek předchozího trestu v délce trvání 1259 dnů.

Dne 18. 9. 2010 si stěžovatel podal návrh na povolení obnovy řízení ve věci pod sp. zn. 1 T 65/95, a to z důvodu nové skutečnosti - účinnosti nového trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. z."). Stěžovatel se domáhal zrušení některých trestů za činy, jež dle nové právní úpravy již nejsou trestnými činy. Uvedené by mělo mít vliv na výši trestu, který musí stěžovatel vykonat. Současný trest považuje stěžovatel za rozporný s platným právem, neboť na výši uloženého souhrnného trestu mělo mít vliv trestní řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, a které mělo být správně zrušeno celé. Stěžovatel měl být odsouzen u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě jen za část skutků uvedených v obžalobě, neboť na zbývající část se vztahuje § 419 tr. z. V řízení o obnově dospěl Okresní soud v Havlíčkově Brodě k závěru, že trest ve věci jmenovaného soudu byl již celý vykonán ke dni 27. 10. 2010 (správně zřejmě 27. 10. 2000) a z toho důvodu nemůže jeho trestnost zaniknout. Dle náhledu stěžovatele podávala příslušná věznice zmatečné informace o průběhu výkonu trestů. V rámci odvolacího řízení stěžovatel namítal, že teprve dne 3. 2. 2006 bylo vydáno Okresním soudem v Chomutově usnesení, kde byl citován i rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, jímž byl teprve nařízen výkon zbývajícího trestu za tři předchozí rozsudky. Stěžovatel je toho mínění, že je vyloučeno, aby tento soud rozhodoval o trestu, který měl být již šest let vykonaný. Krajský soud ve svém odůvodnění odkázal na argumentaci nalézacího soudu a odvolání zamítl. Stěžovatel je toho názoru, že výše nastíněným postupem obecných soudů bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces, jež je garantováno čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jehož porušení stěžovatel namítá, se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však v řízení zjištěno nebylo a k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ze strany soudu tak nedošlo.

Napadená rozhodnutí dle názoru Ústavního soudu za protiústavní ve shora naznačeném smyslu považovat nelze. Obecné soudy se stěžovatelovým návrhem na obnovu řízení pečlivě zabývaly a jejich závěr, že důvody obnovy podle ustanovení § 278 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, nebyly dány, je řádně a ústavně konformně odůvodněn.

Z odůvodnění usnesení okresního soudu vyplývá, na základě jakých důkazů dospěl k závěru, že sporný trest je již vykonán. Jednalo se především o opakované zprávy vězeňské služby a další listinné důkazy - především pak rozhodnutí Okresního soudu v Chomutově sp. zn. PP 336/2001. Odvolací soud ve svém odůvodnění odkázal na odůvodnění soudu nalézacího s tím, že jeho argumentaci rozšířil v tom smyslu, že při posuzování předmětné situace vycházel též z opisu rejstříku trestů. Dále pak poukázal na vyjádření samotného odsouzeného ze dne 15. 9. 2004, které došlo Okresnímu soudu v Chomutově v řízení vedeném pod sp. zn. PP 336/2001 dne 17. 9. 2004 a v němž odsouzený konstatuje, že předmětný trest Okresního soudu v Havlíčkově Brodě byl vykonán dne 27. 10. 2000. Za tohoto stavu věci a takto podané argumentace obecných soudů nemá Ústavní soud pochyb o ústavně konformním postupu obecných soudů.

Ústavní soud rovněž podotýká, že procesní vyústění napadených rozhodnutí - totiž že obnova řízení povolena nebyla - je zcela v souladu s výjimečnou povahou obnovy řízení; výjimka z principu právní jistoty (a z něj vyplývající zásadní nezměnitelnosti pravomocných soudních rozhodnutí) je ospravedlněna pouze tehdy, jeví-li se jako nezbytná v důsledku podstatných a přesvědčivých okolností.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. srpna 2012

Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.