IV. ÚS 1890/12
IV.ÚS 1890/12 ze dne 8. 6. 2012

U 5/65 SbNU 677
Nepříslušnost Ústavního soudu k rozhodnutí nařizujícímu obecnému soudu vrácení zaplacených soudních poplatků

Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Usnesení

Ústavního soudu - soudce zpravodaje Miloslava Výborného - ze dne 8. června 2012 sp. zn. IV. ÚS 1890/12 ve věci ústavní stížnosti CG HOLDING, s. r. o., se sídlem Anny Letenské 7/354, 120 00 Praha 2 - Vinohrady, proti zásahům do stěžovatelce ústavním pořádkem zaručených základních práv a svobod nastalým v řízeních vedených Městským soudem v Praze pod sp. zn. 11 A 146/2011, 8 A 190/2011, 8 A 179/2011, 8 A 177/2011, 8 A 175/2011, 8 A 178/2011, 8 A 173/2011, 8 A 175/2011, 9 A 189/2011, 9 A 199/2011, 9 A 201/2011, 5 A 94/2011, 7 A 158/2011, 6 A 221/2011, 6 A 220/2011, 6 A 219/2011, 6 A 207/2011, 6 A 206/2011, 6 A 204/2011, 6 A 289/2011, 6 A 180/2011, 6 A 179/2011, 6 A 177/2011, 11 A 186/2011, 11 A 179/2011, 10 A 101/2011, 7 A 190/2011, 7 A 103/2011, 8 A 244/2011, 8 A 243/2011, 8 A 232/2011, 8 A 231/2011, 8 A 222/2011 , 8 A 221/2011, 8 A 217/2011, 8 A 209/2011, 8 A 208/2011, 8 A 158/2011, 6 A 160/2011, 6 A 112/2011, 6 A 111/2011, 6 A 110/2011, 6 A 109/2011, 6 A 108/2011, 6 A 107/2011, 6 A 106/2011, 6 A 105/2011, 6 A 235/2011, 6 A 222/2011, 9 A 175/2011, 7 A 241/2011, 7 A 214/2011, 7 A 210/2011, 7 A 288/2011, 7 A 186/2011, 7 A 185/2011, 7 A 183/2011, 8 A 232/2011, 8 A 207/2011, 8 A 206/2011, 8 A 203/2011, 8 A 202/2011, 8 A 201/2011, 8 A 197/2011, 8 A 196/2011, 11 A 100/2011, 11 A 99/2011, 11 A 97/2011, 7 A 163/2011, 5 A 144/2011, 5 A 143/2011, 5 A 142/2011, 5 A 141/2011, 5 A 140/2011, 5 A 139/2011, 5 A 95/2011, 11 A 101/2011, 8 A 105/2011, 9 A 204/2011, 9 A 203/2011,7 A 154/2011, 7 A 153/2011, 7 A 151/2011, 7 A 106/2011, 7 A 105/2011, 7 A 104/2011, 7 A 102/2011, 7 A 147/2011, 7 A 150/2011, 7 A 161/2011, 5 A 154/2011, 5 A 151/2011, 5 A 150/2011, 6 A 230/2011, 6 A 236/2011, 8 A 174/2011, 8 A 178/2011, 9 A 234/2011, 9 A 218/2011, 9 A 211/2011 a 9 A 206/2011, spojené s návrhem na náhradu nákladů řízení.
Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají.
Odůvodnění

Pro důvody v ústavní stížnosti vylíčené domáhala se stěžovatelka vydání nálezu, jehož výroky bylo by její ústavní stížnosti brojící proti postupu Městského soudu v Praze vyhověno, tomuto soudu v řízeních shora uvedených "zakázáno pokračovat v nevracení soudních poplatků" a témuž soudu "přikázáno, aby stěžovateli vrátil soudní poplatky". Současně navrhla stěžovatelka, aby byl Městský soud v Praze zavázán nahradit jí k rukám jejího právního zástupce náklady řízení před Ústavním soudem.
Stěžovatelka ve svém návrhu obsáhle analyzovala svůj náhled na přípustnost ústavní stížnosti (odst. 6 až 22), popsala genezi jejích případů, rozvedla důvody pro podání ústavní stížnosti, předložila svoji ústavněprávní argumentaci a připomenula i judikaturu jiných soudů upínající se ke kauzám připodobnitelným její věci (odst. 23 až 103), zdůvodnila požadavek na přiznání náhrady nákladů řízení (odst. 104) a po formulaci petitu (odst. 105) vyslovila souhlas s upuštěním od ústního jednání (odst. 106).

Argumentaci stěžovatelky není třeba podrobněji opakovat; postačí uvést, že jiný zásah orgánu veřejné moci spatřovala stěžovatelka v tom, že Městský soud v Praze v označených řízeních nevrátil jí zaplacené soudní poplatky (poté, co řízení pro zpětvzetí žaloby před prvním jednáním zastavil), respektive "nevydal rozhodnutí o tom, že se žalobci vrací jím zaplacené soudní poplatky za žalobu na ochranu proti nečinnosti vedlejšího účastníka".

Ústavní stížnost - vzdor přesvědčení stěžovatelky - věcně projednatelná není z důvodů dále uvedených.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci byly porušeny její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Stěžovatelce je třeba dát za pravdu v tom jejím právním názoru, jímž protestuje proti nečinnosti Městského soudu v Praze spočívající v nevydání rozhodnutí o tom, jak soud nahlíží na jí uplatněný návrh na vrácení zaplaceného soudního poplatku (a to v každém z projednávaných případů). S takovým návrhem (návrhy) měl se soud vypořádat formou rozhodnutí; nelze jej odbýt jen v odůvodnění usnesení, jímž se řízení zastavuje a jímž se rozhoduje o náhradě nákladů řízení, ledaže (nejvýše snad - budiž řečené zde poznamenáno jen jako nezávazné obiter dictum) by zahrnul nevrácený soudní poplatek do přiznané náhrady nákladů řízení. Potud bylo by možno shledávat v absenci rozhodnutí o vrácení, částečném vrácení či nevrácení soudního poplatku jiný zásah do základních práv stěžovatelky.

Odstranění tohoto zásahu se však stěžovatelka nedomáhá. Mylně totiž žádá Ústavní soud, aby chybnou nečinnost obecného soudu nahradil svojí činností vlastní (ústavně však nedovolenou - srov. čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a sám de facto o věci rozhodl právě tak, jak si ona představuje. Pochybení Městského soudu v Praze nespočívá však v tom, že stěžovatelce soudní poplatek nevrátil, ale v tom, že o jeho nevrácení nerozhodl řádně odůvodněným usnesením. Již v nálezu sp. zn. I. ÚS 646/04 ze dne 8. 3. 2005 [N 49/36 SbNU 525 (533)] výslovně Ústavní soud uvedl, že "[k]ompetence Ústavního soudu při rozhodování o individuálních ústavních stížnostech je přesně vymezena Ústavou a zákonem č. 182/1993 Sb. Na jejich základě může Ústavní soud buď zrušit napadené rozhodnutí, nebo zakázat orgánu veřejné moci, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikázat mu, aby případně obnovil stav před porušením. Z tohoto důvodu není přípustný návrh, aby podle nálezu Ústavního soudu byly obecné soudy povinny vrátit soudní poplatky".

Nezbylo proto než ústavní stížnost jakožto návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a současně jakožto návrh nepřípustný odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) a e) zákona o Ústavním soudu. Akcesorickému návrhu na přiznání náhrady nákladů řízení vzhledem k osudu ústavní stížnosti vyhověno býti nemohlo.

Pro uvedené není možno jakkoliv prejudikovat názor Ústavního soudu na řešení otázek stěžovatelkou v ústavní stížnosti nastolených; je nyní v plné jurisdikci obecné justice uvážit, zda stěžovatelce má či nemá být soudní poplatek v každém z uvedených řízení vrácen; nezbytné však je, aby o této věci bylo řádně obecným soudem rozhodnuto.



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.