IV. ÚS 1885/13
IV.ÚS 1885/13 ze dne 26. 8. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 26. srpna 2013 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Hlavního města Prahy, Mariánské náměstí 2, 110 01 Praha 1, zastoupeného JUDr. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 18, 120 00 Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2013 č. j. 25 Cdo 2338/2012-505, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2011 č. j. 35 Co 304/2008-453 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2011 č. j. 25 Cdo 92/2009-436, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených usnesení Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze.

Stěžovatelka tvrdila, že předmětnými rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv, obsažených v čl. 96 Ústavy České republiky a čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, aniž by blíže uvedla, jakým postupem soudů či jak jinak měla být tato její práva dotčena. V ústavní stížnosti pouze namítá svůj nesouhlas s právními závěry soudu, že provozovatelem stavební činnosti, která má povahu zvláště nebezpečného provozu, je právní předchůdce stěžovatelky jakožto stavebník, nikoliv dodavatel stavebních prací, a že z tohoto důvodu odpovídá za škody způsobené tímto zvláště nebezpečným provozem. V této otázce namítá žalobkyně rozpor s dřívějším rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR v dané věci.
Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), shledá-li senát návrh zjevně neopodstatněným, odmítne jej usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků. Toto usnesení musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno s uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné (§ 43 odst. 3 téhož).

Ústavní soud připomíná, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a že výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů tímto soudem je možný tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod, nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.

Porušení práv, jichž se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud neshledal. Nejvyšší soud v napadeném usnesení setrval na své dosavadní judikatuře, podle níž za škody způsobené stavební činností jako zvláště nebezpečným provozem odpovídá stavebník, nikoliv dodavatel stavebních prací. Skutečnost, že ve svém dřívějším rozhodnutí v dané věci za příčinu vzniku škod označil "sednutí základů a potrhání základového zdiva" na domě žalobkyň není podle Ústavního soudu v rozporu se závěrem, že za škody způsobené činností, která tento následek vyvolala, odpovídá stavebník. Napadané závěry Nejvyššího soudu ČR proto podle Ústavního soudu nelze považovat za svévoli, příčící se principům právního státu a spravedlivého procesu. K průběhu řízení, která vydání napadaných rozhodnutí předcházela, přitom stěžovatelka žádné bližší výhrady neuvádí.

V důsledku těchto zjištění Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2013

JUDr. Michaela Židlická předsedkyně senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.