IV. ÚS 1856/17
IV.ÚS 1856/17 ze dne 2. 8. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila o ústavní stížnosti Zemědělského družstva Slavonín, se sídlem Olomouc, Slavonín 428, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem Brno, Bašty 413/2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017 č. j. 30 Cdo 4616/2016-249, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Z napadeného usnesení vyplývá, že stěžovatel podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 28. 4. 2016 č. j. 12 Co 44/2016-187, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta jeho žaloba, kterou se domáhal výmazů označených zápisů v katastru nemovitostí a určení vlastnictví k označeným nemovitostem. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatele odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř, neboť dospěl k závěru, že trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat a která nebyla stěžovatelem odstraněna v zákonné lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř. a § 243c odst. 1 o. s. ř.). Své rozhodnutí odůvodnil jednak tím, že stěžovatel v dovolání konkrétně nevyložil, ke které odvolacím soudem řešené právní otázce se vztahuje jednotlivá varianta tvrzeného předpokladu přípustnosti dovolání, a dále tím, že dovolatelem učiněná vymezení přípustnosti dovolání se navzájem vylučují. Nejvyšší soud dále konstatoval, že stěžovatel primárně brojí proti výsledkům dokazování, resp. zpochybňuje skutkový stav, ze kterého při meritorním rozhodování vycházel odvolací soud, a jímž je dovolací soud při posuzování dovolání vázán.

Stěžovatel se závěry dovolacího soudu nesouhlasí. Namítá, že posouzení dovolacích důvodů není správné, neboť v textu dovolání jednoznačně označil dílčí postupy a závěry soudu prvního a druhého stupně, které spadají pod jednotlivé důvody přípustnosti dovolání. Podle stěžovatele se jednotlivé důvody dovolání, které uvedl, nevylučují a jejich povaha je alternativní ve smyslu judikatury Ústavního soudu týkající se přípustnosti dovolání v případě více uplatněných důvodů. Uvádí dále, že důvodný není ani závěr dovolacího soudu, že stěžovatel napadl pouze zjištěný skutkový stav a provedené dokazování a podrobně rozebírá, proč je považuje za nikoli skutkové, nýbrž právní posouzení věci.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele a obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Ústavní soud tak zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.

Ústavní soud připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jehož přípustnost je striktně vymezena. Pokud stěžovatel tyto přísné podmínky nesplnil, bylo dovolání legitimně odmítnuto. Ústavní soud dále konstatuje, že zásadně nepřezkoumává vlastní obsah procesního rozhodnutí dovolacího soudu o nepřípustnosti dovolání. Ústavním soudem prováděný přezkum se zaměřuje toliko na to, zda Nejvyšší soud nepřekročil své pravomoci vymezené mu ústavním pořádkem (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2929/09, II. ÚS 2888/12, IV. ÚS 3416/14 a v nich citovanou judikaturu).

Nejvyšší soud srozumitelně a s odkazem na judikaturu odůvodnil své rozhodnutí. Objasnil také, že opakovaně zdůrazňuje, že jeho úkolem není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídatelným v § 241a o. s. ř. ve vztahu k § 237 o. s. ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené otázky, ať již z oblasti hmotného či procesního práva. Upozornil dále, že není oprávněn verifikovat skutková zjištění, z nichž při rozhodování vycházel odvolací soud. Pokud by však při posuzování přípustnosti dovolání dospěl k závěru, že z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí nelze zjistit právně rozhodné skutečnosti, nebo tyto jsou rozporné, neurčité či nesrozumitelné, pak by - neboť by skutkový stav šel na vrub správnosti právního posouzení věci - musel přistoupit k vydání kasačního rozhodnutí. Tato varianta však dovolatelem nebyla tvrzena, tedy ani z tohoto důvodu nelze dovolání stěžovatele považovat za přípustné.

Z uvedeného je zřejmé, že v dané věci postupoval Nejvyšší soud v hranicích vymezených příslušnými procesními předpisy a ve věci aplikoval podústavní právo ústavně konformním způsobem. Za relevantní nelze tedy v dané věci považovat ani poukazy stěžovatele na judikaturu Ústavního soudu, neboť usnesení dovolacího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost je řádně odůvodněno.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. srpna 2017

JUDr. Vladimír Sládeček předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.