IV. ÚS 1853/12
IV.ÚS 1853/12 ze dne 19. 6. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou o ústavní stížnosti Stavebního bytového družstva Nová huť, se sídlem v Ostravě-Výškovicích, Hýlova 26/40, zastoupeného JUDr. Jarmilou Jařabáčovou, advokátkou Advokátní kanceláře v Ostravě-Moravské Ostravě, Puchmajerova 7, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2012 č. j. 20 Cdo 241/2012-319, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2011 č. j. 9 Co 299/2011-295 a proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. února 2011 č. j. 93 E 231/2004-262, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení čl. 4 odst. 4 a čl. 11 odst. 3, 4 Listiny základních práv a svobod zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.
Ústavní soud se dříve, než posoudil ústavní stížnost věcně, zabýval nejprve otázkou, zda jsou splněny všechny formální náležitosti návrhu. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a navazujícího § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS" nebo "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle § 72 odst. 3 tohoto zákona pak lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž uvedené ustanovení specifikuje, co se takovým prostředkem rozumí.

Stěžovatel podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2011 č. j. 9 Co 299/2011-295 dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné s ohledem na skutečnost, že z ustanovení § 238a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, plyne, že již od 1. 7. 2009 není přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce).

Stěžovatelem podané dovolání, jímž se Nejvyšší soud ze shora uvedeného důvodu nepřípustnosti jeho podání nemohl zabývat, tedy nebylo Nejvyšším soudem odmítnuto z důvodů závisejících na jeho uvážení a nezaložilo tak počátek počítání lhůty pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. V posuzovaném případě tak lhůta k podání ústavní stížnosti začala stěžovateli běžet nikoliv od doručení usnesení dovolacího soudu (§ 72 odst. 4 ZÚS), ale již od doručení usnesení odvolacího soudu v měsíci září 2011 (§ 72 odst. 3 ZÚS). Ústavní stížnost ze dne 15. května 2012 tak byla stěžovatelem podána po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než podaný návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. června 2012

Michaela Židlická, v. r. soudkyně zpravodajka



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.