IV. ÚS 1826/17
IV.ÚS 1826/17 ze dne 26. 7. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 26. července 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu stěžovatelky Sprint CR, spol. s r. o., se sídlem v Brně, Šumavská 29, zastoupené JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2017 č. j. 30 Cdo 2370/2016-860 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2015 č. j. 11 Co 307/2015-788, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a za účasti 1. Obvodního soudu pro Prahu 7 a 2. České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti ze dne 12. 6. 2017 Sprint CR, spol. s. r. o. (dále jen "žalobkyně" případně "stěžovatelka") navrhla, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí, vydaná ve věci náhrady škody způsobené nesprávným postupem Policie České republiky, a Městskému soudu v Praze nařídil, aby v dalším řízení jednal a rozhodoval jiný jeho senát.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 23. 4. 2015 rozsudkem č. j. 26 C 10/2002-730 Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen "nalézací soud") rozhodl, že žaloba o náhradu škody ve výši 69 269 343 Kč je co do základu po právu (výrok I), a po právní moci rozsudku bude rozhodnuto o výši nároku a nákladech řízení (výrok II).

Dne 7. 12. 2015 usnesením č. j. 11 Co 307/2015-788 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalované České republiky - Ministerstva spravedlnosti rozsudek nalézacího soudu ze dne 23. 4. 2015 č. j. 26 C 10/2002-730 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dne 22. 3. 2017 usnesením č. j. 30 Cdo 2370/2016-860 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu ze dne 7. 12. 2015 č. j. 11 Co 307/2015-788 odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, že v její věci byl porušen princip zákazu libovůle dle č. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny.
IV.

Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty.

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených [a kasace pravomocných rozhodnutí - srov. ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jež hovoří o "pravomocném rozhodnutí"], v nichž skutečnost, že soudní rozhodnutí zasahuje do základních práv a svobod stěžovatele, nelze napravit v rámci soustavy obecných soudů, tj. procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení [srov. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)]. Nelze rovněž opominout, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita; ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud stěžovatel již vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat oba druhy procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je ustanovením § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu výslovně vyloučena. V opačném případě může být jeho ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná.

V projednávaném případě je evidentní, že ve věci stěžovatelky dosud nebylo v civilním soudnictví pravomocně rozhodnuto a řízení bude dále probíhat před nalézacím soudem. K ochraně proti tvrzeným zásahům do základních práv tak stěžovatelka má, resp. bude mít k dispozici zákonné procesní prostředky, a teprve po jejich vyčerpání se může s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud, bude-li i nadále přesvědčena, že k tomu má důvody.

S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. července 2017

Jan Musil v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.