IV. ÚS 1778/12
IV.ÚS 1778/12 ze dne 20. 6. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudkyně zpravodajky Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO, s. r. o., se sídlem v Mariánských Lázních, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou Advokátní kanceláře se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábř. 39/51, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. února 2012 č. j. 181 EC 541/2010-39, v řízení o zaplacení částky 1 008,- Kč s příslušenstvím, za účasti Okresního soudu v Ostravě jako účastníka řízení a I. P. jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces a soudní ochranu, zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a čl. 90 Ústavy České republiky zrušení výroku II. shora označeného rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě.

2. Jak se podává z ústavní stížnosti a připojených příloh, stěžovatelka se žalobou domáhala po vedlejší účastnici zaplacení částky 1 008,- Kč s příslušenstvím představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. února 2012 č. j. 181 EC 541/2010-39 žalobě stěžovatelky vyhověl (výrok I.), současně však žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). K nákladovému výroku okresní soud uvedl, že na straně procesně úspěšného účastníka nejde v případě nákladů právního zastoupení a zaplacení soudního poplatku o účelně vynaložené náklady řízení, a tudíž jí nelze jejich náhradu přiznat. Vyšel přitom ze zjištění, že pod sp. zn. 162 EC 293/2010 a sp. zn. 137 EC 408/2009 probíhala řízení mezi stejnými účastníky, jehož předmětem byl (také) nárok na úhradu jízdného a přirážky k němu. V rámci těchto řízení bylo pravomocně rozhodnuto a stěžovatelce byla přiznána náhrada nákladů řízení představující soudní poplatek a náklady právního zastoupení. Stěžovatelce přitom nic nebránilo, aby své nároky uplatnila jednou žalobou.

3. V ústavní stížnosti stěžovatelka obsáhle oponuje závěrům soudu, který jí jako procesně úspěšnému účastníku řízení nepřiznal náhradu jejích nákladů. Namítá, že soud své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil a nepostupoval ani dle svého diskrečního oprávnění ve smyslu § 150 či § 151 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka měla ve věci plný úspěch a důvodně očekávala přiznání přiměřené a právními předpisy stanovené náhrady nákladů řízení. Postup okresního soudu považuje za svévolný, v rozporu s principem právní jistoty a předvídatelnosti a vybočující z mezí ústavnosti. Navíc dle jejího názoru není na soudu, aby hodnotil, zda vynaložení nákladů na právní pomoc bylo pro stěžovatelku účelné či nikoliv. Na podporu své argumentace stěžovatelka odkazuje rovněž na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, I. ÚS 1236/07, I. ÚS 257/05, I. ÚS 191/06 a III. ÚS 1378/07. S ohledem na shora uvedené stěžovatelka v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě ve výroku II. zrušil.
II.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Čtvrtý senát Ústavního soudu se již v minulosti po skutkové i právní stránce obdobnou argumentací stěžovatelky zabýval, a to v usneseních sp. zn. IV. ÚS 1101/12 ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1505/12 ze dne 16. 5. 2012 a dalších (všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž shledal, že závěr okresního soudu vedoucí k nepřiznání uplatněných nákladů řízení, jakož i postup, jímž okresní soud k tomuto závěru dospěl, je z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný. Od tohoto hodnocení neměl Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci, proto na citovaná rozhodnutí pro stručnost v plném rozsahu odkazuje.

6. Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 20. června 2012

Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.