IV. ÚS 1766/12
IV.ÚS 1766/12 ze dne 4. 9. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatele JUDr. Tomáše Těmína, Ph.D., právně zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Rybnikářem, tř. Kap. Jaroše 3, Brno, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému Okresním soudem v České Lípě dne 17. 2. 2012 sp. zn. 0 Nt 1503/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 11. 5. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného příkazu.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.

Výše citovaným příkazem byla nařízena prohlídka jiných prostor a pozemků podle ustanovení § 83a trestního řádu, v objektu domu č. p. X1 umístěného na pozemku p. č. X2, obojí zapsáno v katastru nemovitostí pro katastrální území Nové Město, obec Praha, u katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, a to pěti místností nacházejících se v 1. patře uvedeného domu vlevo od schodiště, včetně kuchyňského koutu, dvou sociálních příslušenství, úklidové komory a předsíně. Jiné prostory se nacházejí na adrese P. Jiné prostory jsou na základě nájemní smlouvy ze dne 11. 3. 2011 pronajaty společnosti POLABSKÉ ŠTĚRKOPÍSKY s. r. o. Na základě smlouvy o podnájmu jiné prostory dále užívá i stěžovatel pro výkon advokacie, společnost Tiemin-Tiemicz, spol. s r. o., a společnosti GRAPE SC, a. s. Předmětný návrh byl odůvodněn potřebou zajistit dokumenty a jiné předměty důležité pro trestní řízení ve věci vyšetřování zločinu podplácení, jehož se měl dopustit Jan Legner. Jmenovaný měl vystupovat na jednání dne 14. 6. 2011 jménem nejmenované německé společnosti, ovšem na následujících jednáních jednal jako blízký spolupracovník Jiřího Čecha, jednatele společnosti Chlup s. r. o., jakož i společnosti POLABSKÉ ŠTĚRKOPÍSKY s. r. o. Právě Jiří Čech měl být osobou v pozadí, která navedla Jana Legnera k podplácení.

Prohlídka jiných prostor byla navrhována za účelem usvědčení Jiřího Čecha ze spáchání zločinu podplácení, údajně spáchaného formou návodu. Provedení prohlídky jiných prostor bylo navrhováno jako neodkladný a neopakovatelný úkon. Při prohlídce byla odňata data z pevného disku notebooku zn. HP v kanceláři Jiřího Čecha, data z flash disku nezjištěné značky rovněž v kanceláři Jiřího Čecha a zároveň byl proveden zkušební tisk na tiskárně v místnosti tajemnice stěžovatele. Dále byla provedena zkouška sdílení této tiskárny s počítačem v kanceláři Jiřího Čecha s negativním výsledkem.

V dalším stěžovatel apeluje především na činnost orgánů Policie ČR, které dle jeho názoru užívaly v dané věci nestandardní postupy, užívaly operativně pátrací techniku nejen v rozporu s trestním řádem, ale též ústavním pořádkem ČR. K údajům uskutečněným telekomunikačním provozem tak nelze jakkoli přihlížet. Úkolem soudu je zajistit "vyvažování" procesní situace, přičemž je nepřípustné, aby se soud dostal do pozice pouhého pomocníka veřejné žaloby. Podle názoru stěžovatele byla soudní kontrola v daném případě zcela nedostatečná.

Dále stěžovatel ve svém návrhu uvádí, že některé místnosti ve sporné nemovitosti, kde byla provedena prohlídka, užívá k výkonu advokacie. Z odůvodnění příkazu k prohlídce není zřejmý zákonný rozsah prohlídky. Ve stěžovatelem pronajatých kancelářích se nacházely citlivá data vztahující se k obviněnému Jiřímu Čechovi, kterého stěžovatel kromě zastupování v jiných věcech rovněž obhajuje i v předmětné trestní věci. Na všechna tato data se vztahuje stěžovatelova zákonem aprobovaná povinnost mlčenlivosti, která však byla v předmětném případě zásadně prolomena.

Přípisem ze dne 10. 7. 2013 byl Ústavnímu soudu doručen rozsudek Okresního soudu v České Lípě, jímž byl Jan Legner a Jiří Čech zproštěni obžaloby pro skutek údajně zakládající trestnou činnost, kvůli které byla prováděna v advokátní kanceláři JUDr. Těmína prohlídka jiných prostor.
III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo- -li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.

V souvislosti s projednávaným případem Ústavní soud konstatuje, že prakticky totožnými ústavními stížnostmi, proti témuž příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků se v minulosti již zabýval ve věcech evidovaných u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1797/12, IV. ÚS 1802/12 a III. ÚS 1822/12. Uvedené ústavní stížnosti byly Ústavním soudem odmítnuty a čtvrtému senátu nic nebrání v tom, aby na tam uvedenou argumentaci odkázal, neboť není smyslem řízení Ústavního soudu neustále přehodnocovat jedno a totéž rozhodnutí.

S čím je třeba se nově argumentačně vypořádat, jsou námitky stěžovatele směřující proti provedení prohlídky jiných prostor a pozemků u něj, co by příslušníka advokátního stavu. Podle náhledu Ústavního soudu je v předmětném případě nutno rozlišit příkaz k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků a samotnou realizaci tohoto příkazu. Jak bylo výše uvedeno, Ústavní soud se zákonností, resp. ústavností vydaného příkazu již zabýval a na svých závěrech nemá čeho měnit. Provádění ať již domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, podléhá v souvislosti s jejich realizací zvláštnímu režimu, jehož cílem je právě ochrana listin obsahující skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta. Zmíněná ochrana je zajišťována povinností policejního orgánu vyžádat si součinnost České advokátní komory, jak to má na mysli ustanovení § 85b trestního řádu. Stěžovatel ve svém návrhu neuvádí, že by tato podmínka v předmětném případě nebyla splněna, což by samo o sobě zavdávalo závažné pochybnosti o zákonnosti provedené prohlídky. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nic takového netvrdí a navíc své stížnostní žádání nesměřuje proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, jímž by nezákonný postup policejního orgánu nepochybně byl, ale toliko proti samotnému příkazu k provedení prohlídky jiných prostor, nelze dospět k závěru o zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod.

Na závěrech o zákonnosti provedené prohlídky jiných prostor nemění ničeho ani ta skutečnost, že Jan Legner a Jiří Čech byli v mezidobí obžaloby zproštěni. Důvodem je především ta skutečnost, že domovní prohlídka či prohlídka jiných prostor nemusí být prováděna v situaci, kdy u orgánů činných v trestním řízení existuje jistota o přítomnosti věci či osoby důležitých pro trestní řízení, ale postačuje pouze tzv. důvodné podezření, což se v předmětném případě potvrdilo již tím, že věc dospěla až do stádia řízení před soudem.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněnou, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 4. září 2013

Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.