IV. ÚS 176/10
IV.ÚS 176/10 ze dne 15. 3. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 15. března 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti MUDr. I. C., zastoupené Mgr. Janem Cimbůrkem, advokátem, AK se sídlem Bořetín 73, 394 70 Kamenice nad Lipou, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 10. 2009 čj. 8 Co 2191/2009-245 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a porušení čl. 1 Ústavy domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým krajský soud rozhodl o zvýšení její vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, včetně úhrady dlužného výživného, a zamítl její návrh na snížení výživného.

Stěžovatelka, matka nezletilých dětí, nesouhlasila se způsobem, jakým odvolací soud hodnotil její příjmové a majetkové možnosti a zpochybnila v tomto smyslu právní závěry krajského soudu, který dle jejího tvrzení nevzal v úvahu důkazy provedené k prokázání jejích skutečných příjmů.

Z připojeného rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 1. 2009 čj. 31 P 37/2008-147 a ústavní stížností napadeného rozsudku vyplynulo, že na základě soudem schválené dohody rodičů byly nezletilá K., Z. a A. svěřeny do výchovy otce, ing. M. J., a matka se zavázala přispívat na jejich výživu částkami 2 800,- Kč, 2 700,- Kč a 2 200,- Kč měsíčně. Návrhu otce na zvýšení výživného odůvodněného změnou poměrů na straně dětí vyvolané nástupem A. do první třídy a rozšířením zájmové činnosti K. a Z., studujících na gymnasiu, matka oponovala návrhem na snížení výživného s tím, že má vyživovací povinnost vůči současnému manželovi a že se její příjmové a majetkové poměry změnily. Po provedeném dokazování Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl, že matka je povinna přispívat na výživu svých dcer částkami 5 100,- Kč, 4 900,- Kč a 4 400,- Kč a uhradit dlužné výživné. Návrh matky na snížení výživného okresní soud zamítl.

K odvolání matky Krajský soud v Českých Budějovicích doplnil dokazování a rozsudek okresního změnil tak, že zavázal matku vyživovací povinností ve výši 4 700,- Kč, 4 600,- Kč a 3000,- Kč měsíčně pro dobu od 1. 9. 2009, od 1. 1. 2009 ve výši 3 100,- Kč, 3 000,- Kč a 2 700,- Kč a od 1. 9. 2009 ve výši 3 700,- Kč, 3 600,- Kč a 3 200,- Kč měsíčně a úhradou dlužného výživného za dobu od 1. 9. 2008 do 27. 10. 2009 pro nezl. K. ve výši 11 800,- Kč, nezl. Z. ve výši 11 800,- Kč a nezl. A. ve výši 13 200,- Kč. Návrh matky na snížení výživného pro všechny tři nezletilé krajský soud zamítl. Krajský soud shodně s okresním soudem uznal potřebu zvýšení výživného u všech tří dcer z důvodů v rozsudku vyložených. Při hodnocení majetkových poměrů rodičů obecné soudy zjišťovaly výši jejich čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání a u matky vzhledem k jejímu návrhu na snížení výživného i její výdaje, příjem manžela a zohledněn byl i příjem z pronájmu nemovitosti v Podbořanech. Stran této nemovitosti obecné soudy zjistily, že ji matka darovala svému manželovi a ten ji v únoru 2008 prodal za částku 2,2 miliony Kč. Krajský soud v Českých Budějovicích po vyhodnocení důkazů provedených k matčinu tvrzení o snížení příjmů, možnosti pracovat na celý úvazek a vzniku vyživovací povinnosti k manželovi, změnil rozsudek soudu prvého stupně a výši její vyživovací povinnosti vůči nezletilým dětem časově rozlišil a stanovil jak shora uvedeno.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jádrem stěžovatelčiny argumentace opírající se o čl. 36 odst. 1 Listiny byla její kritika zaměřená na dokazování a zjišťování skutkového stavu týkající se jejích schopností, možností a majetkových poměrů. Ústavní soud však dal ve své rozhodovací praxi opakovaně najevo, že rozhodnutí o rozsahu dokazování a volné hodnocení důkazů spadá do výlučné pravomoci obecných soudů, které mají v rámci normativního obsahu aplikovaných podústavních norem dostatečně široký prostor pro to, aby každý případ po provedení potřebných důkazů individuálně posoudily a rozhodly. Ústavnímu soudu nepřísluší do tohoto procesu vstupovat; jeho úkolem je "pouze" to, aby ověřil, zda obecný soud při svém rozhodování ze zákonného rámce nevybočil způsobem natolik extrémním, že by takové rozhodnutí bylo očividně nespravedlivé a v důsledku porušení ústavních procesních principů zcela neudržitelné [srov. nález IV.ÚS 244/03, Sb.n.u., sv. 33, str. 47 (52-53)].

Pro účely identifikace pochybení, která mohou mít v procesu dokazování a zjišťování skutkového stavu ústavně právní relevanci, byly judikaturou Ústavního soudu definovány zobecňující podmínky, za jejichž nesplnění má realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Za ně Ústavní soud označil jednak případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (srov. nález III.ÚS 177/04, publ. in Sb. n. u., sv. 33, str. 377). První a druhá skupina případů na stěžovatelčin případ zjevně nedopadá, pod třetí skupinu spadají případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 - Sb. n. u., sv. 3, str. 257, sv. 4 str. 255, sv. 31 str. 165, sv. 33, str. 377 a další). Z takto vymezeného rámce ústavněprávního přezkumu rozhodnutí orgánů veřejné moci vyplývá, že Ústavní soud je jako soudní orgán ochrany ústavnosti povolán korigovat pouze nejvýraznější excesy.

Po přezkoumání napadeného rozsudku v rozsahu, jak jej stěžovatelka vymezila svojí ústavně právní argumentací, Ústavní soud pochybení takového charakteru, které by vyžadovalo jeho zásah, neshledal. Právní závěry krajského soudu týkající se majetkových poměrů matky spojené s hodnocením její dispozice s konkrétní nemovitostí nebylo možno považovat za extrémně nesouladné s vykonanými důkazy, neboť z odůvodnění napadeného rozsudku bylo možno identifikovat rámec, ve kterém se volná úvaha krajského soudu pohybovala. Takový postup korespondoval s normami zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, v daném případě s ustanovením § 96 odst. 1, zdůrazňující princip potenciality příjmů, nikoli jejich fakticity.

Pod maximu práva na spravedlivý proces dále spadá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně, vypořádat se všemi důkazy. Ústavní soud ani v tomto směru neshledal žádné pochybení a připomíná, že pokud obecný soud respektuje kautely dané ustanovením § 132 o. s. ř., jak se také v dané věci stalo, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecným soudem znovu, a to ani tehdy, pokud by se s takovým hodnocením neztotožňoval [srov. nález III.ÚS 23/93, Sb. n. u. sv. 1, str. 41 (46)].

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 15. března 2010

Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.