IV. ÚS 1715/17
IV.ÚS 1715/17 ze dne 2. 8. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatelky P - holding, s. r. o., se sídlem v Praze 6, Evropská 810/136, zastoupené JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2017, č. j. 7 As 290/2016-28, a Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2016, č. j. 10 A 57/2015-76, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Stěžovatelka uzavřela dne 7. 10. 2010 kupní smlouvu, na základě které byla následně zapsána do katastru nemovitostí jako jediný vlastník pozemku parc. č. XX v katastrálním území Kbely. V únoru 2015 vedlejší účastník (Katastrální úřad pro hlavní město Prahu) vyrozuměl stěžovatelku, že z parcely č. p. XX vydělil parcelu číslo XY, u které vyznačil duplicitní záznam o vlastnictví stěžovatelky a Bedřicha Frey - Freyenfelse. Katastrální úřad tak učinil na základě zeměměřického zákresu pozemku parc. č. XZ v k. ú. Satalice (dnes parc. č. XY v k. ú. Kbely) do katastrální mapy.

Proti postupu katastrálního úřadu se stěžovatelka bránila zásahovou žalobou podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 10. 2016, č. j. 10 A 57/2015-76, žalobu zamítl; uvedl, že právní úprava od 1. 1. 2012 neumožňuje provádět nové duplicitní zápisy o vlastnictví, avšak v případě stěžovatelky nejde o nový, nýbrž dříve zapsaný údaj, který byl v katastrálním operátu "skryt". Následnou stěžovatelčinu kasační stížnost Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 3. 5. 2017, č. j. 7 As 290/2016-28. Kasační soud se ztotožnil se závěrem městského soudu, že postup katastrálního úřadu měl oporu v zákonu č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen "katastrální zákon").

Proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu i městského soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 2. 6. 2017 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do práva vlastnit majetek podle čl. 11 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Katastrální úřad neměl pravomoc uvedenou v zákoně či vyhlášce, aby mohl fakticky rozdělit stěžovatelčin pozemek na dva. Obecné soudy tento postup posvětily, čímž porušily zásadu ve smyslu čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny. Obecné soudy neposuzovaly proporcionalitu zásahu katastrálního úřadu, ani nepřihlédly k listinám týkajícím se vlastnického práva Bedřicha Frey - Freyenfelse, které stěžovatelka předložila.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany nebyl dodržen ústavní rámec při rozhodovací činnosti. Žádné takové pochybení v projednávané věci neshledal.

Obecné soudy svá rozhodnutí odůvodnily vyčerpávajícím, ústavně konformním způsobem, řádně se vypořádaly s námitkami stěžovatelky, které se týkaly především rozporu postupu katastrálního úřadu s platnou právní úpravou. Není pravdou, že by obecné soudy pochybily při výkladu zákona; ustanovení § 40 odst. 4 a § 62 katastrálního zákona ve spojení s § 93 odst. 2 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění účinném do 31. 3. 2017, stanoví pravomoc katastrálního úřadu, aby doplňoval do katastru nemovitostí pozemky evidované zjednodušeným způsobem i za situace, že bude nutné zapsat duplicitní vlastnictví (byť doposud evidované skrytě). Vyčleněním části pozemku stěžovatelky a zapsáním dvojího vlastnictví k této části postupoval katastrální úřad v souladu s příslušnou právní úpravou i proporcionálně, neboť šetřil stěžovatelčino vlastnické právo ke zbývající části rozdělené parcely. Postupem obecných soudu nebylo zasaženo do stěžovatelčina práva vlastnit majetek ani do práva na soudní ochranu, neboť předmětem řízení nebyla otázka faktického vlastnictví k pozemku, které je předmětem občanského soudního řízení, nýbrž duplicitní záznam v katastru nemovitostí vyplývající ze zjednodušené evidence.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. srpna 2017

Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.