IV. ÚS 168/04
IV.ÚS 168/04 ze dne 30. 6. 2004


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


IV. ÚS 168/04







Ústavní soud rozhodl dne 30. června 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Pavla Rychetského a JUDr. Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti J. Č., zastoupeného Mgr. R. G. advokátem, proti usnesení Policie ČR, Správy Severomoravského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, Šumperk, ČVS:KVSM 159/30-2001 ze dne 24. 2. 2004 a usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku 1 Zt 656/2001-705 ze dne 2. 4. 2004, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností k přepravě podanou 17. 5. 2004 se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí v záhlaví shora uvedených. V odůvodnění svého návrhu vyjadřuje přesvědčení, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho základní lidská práva garantovaná čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, čl. 39 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Výhrady proti stěžovaným rozhodnutím soustřeďuje stěžovatel do třech okruhů. Především namítá, že skutek, tak jak byl vymezen policejním orgánem v usnesením o zahájení trestního stíhání, nemůže naplňovat skutkovou podstatu trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1, 3 písm. a), c) trestního zákona; dále namítá, že uvedené usnesení je nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění a konečně tvrdí, že policejní orgán odepřel mu dne 18. 3. 2004 právo nahlédnout do spisu, čímž přivodil to, že stěžovatel nebyl schopen stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání řádně odůvodnit.

Ústavní soud, aniž by v posuzované věci považoval za nezbytné k rozhodnutí o podané ústavní stížnosti vyžadovat vyjádření ostatních účastníků v řízení před Ústavním soudem (neboť rozhodnutí bylo možno učinit na základě ústavní stížnosti samotné a na podkladě příloh, které stěžovatel ke svému návrhu připojil), dospěl k závěru, že včasná a též ostatní formální předpoklady projednatelnosti splňující ústavní stížnost není opodstatněna, a to z důvodů dále uvedených.

Ústavní soud nesdílí stěžovatelovo tvrzení, že skutek popsaný v naříkaném usnesení vyšetřovatele je vymezen natolik vadně, že nemůže z hledisku ústavnosti obstát. Vylíčení daného skutku dostatečně specifikuje jednání tak, aby skutek v usnesení popsaný nebyl zaměnitelný s jiným, přičemž otázka právní kvalifikace je při zahájení trestního stíhání okolností podružnou, neboť není a nemůže být při zahájení trestního stíhání najisto postaveno, zda a jakým trestným činem bude či nebude stěžovatel uznán vinným. To je věcí celého trestního řízení, v jehož průběhu při šetření všech zákonem stanovených postupů vycházejících z ústavních kautel bude povinností orgánů v tomto řízení činných a v posledku pak především soudu (soudů), aby o konečném postavení stěžovatele bylo rozhodnuto.

V zásadě není věcí Ústavního soudu, aby do teprve zahájeného a neskončeného trestního stíhání vstupoval; Ústavní soud neshledává žádného důvodu, proč by se měl ve stěžovatelově věci odchýlit od své stabilní judikatury připouštějící kasaci usnesení o zahájení trestního stíhání určité osoby jen naprosto výjimečně, totiž toliko v případě, že by jím byla porušena ústavně zakotvená základní práva, např. že by takové rozhodnutí vzešlo ze zjevné svévole nebo že by trpělo takovým nedostatkem odůvodnění, že by z něho bylo zcela nezjistitelné, proč vlastně k zahájení trestního stíhání došlo; to však neznamená, že by Ústavní soud mohl meritorně přezkoumávat opodstatněnost rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, neboť by tím vstoupil do rozhodovacího prostoru, který mu nepřísluší.

V dané věci nelze stěžovateli přisvědčit v tom, že by usnesení o zahájení trestního stíhání bylo pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. Lze sice konstatovat, že toto usnesení je odůvodněno velmi stručně, avšak nikoli natolik vadně, že by bylo možno dospět k závěru o jeho protiústavnosti. Navíc stručné odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání ke stížnosti proti němu podané stížnostní Okresní státní zastupitelství v Šumperku poněkud rozvinulo. Ústavní soud se závěry, k nimž státní zástupce okresního státního zastupitelství dospěl, souhlasí a pro úplnost jen doplňuje, že v žádném případě nelze klást na odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání, popř. na odůvodnění usnesení, jímž je rozhodováno o stížnosti proti němu, stejné požadavky jako na odůvodnění rozhodnutí, jímž je řízení ukončováno, typicky např. na odůvodnění rozsudku.

Pokud jde o stěžovatelovo tvrzení, že protiústavnost napadených rozhodnutí je opodstatněna také tím, že stěžovateli bylo odepřeno právo nahlédnutí do vyšetřovacího spisu, což ve svých důsledcích vyloučilo stěžovatele z možnosti řádné odůvodnit opravný prostředek, jímž usnesení vyšetřovatele napadl, zjistil Ústavní soud z připojeného vlastního spisu III. ÚS 311/04, že popsaný postup policejního orgánu, jakož i Okresního státního zastupitelství v Šumperku, učinil stěžovatel předmětem samostatné ústavní stížnosti, o které bylo Ústavním soudem rozhodnuto dne 23. 6. 2004. Ústavní soud neshledává důvodů, proč by v odůvodnění tohoto usnesení opakoval to, co již bylo uvedeno ve vztahu k namítanému postupu v jeho usnesení III. ÚS 311/04, neboť v této věci i ve věci nyní posuzované jde o ústavní stížnost téhož navrhovatele zastoupeného týmž advokátem a při účasti týchž orgánů veřejné moci; proto na odůvodnění citovaného usnesení odkazuje.

Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 30. června 2004

JUDr. Miloslav Výborný předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.