IV. ÚS 1664/17
IV.ÚS 1664/17 ze dne 12. 7. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. Ladislava Svěrka, zastoupeného Mgr. Petrou Královou, advokátkou se sídlem Lukavická 22, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 3. 2017 č. j. 15 Co 81/2017, usnesení soudního exekutora JUDr. Ivo Luhana, Exekutorský úřad Praha 1, ze dne 6. 4. 2016 č. j. 099 EX 325/07-268 a usnesení soudního exekutora JUDr. Ivo Luhana, o příklepu ze dne 3. 9. 2014 č. j. 099 EX 325/07-201, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 38 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných v exekuční věci.

Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti vyplývá, že odvolání stěžovatele proti shora uvedenému usnesení o příklepu ze dne 3. září 2014 bylo rovněž uvedeným usnesením exekutora ze dne 6. dubna 2016 odmítnuto jako opožděné. Odvolání stěžovatele proti tomuto usnesení soudního exekutora bylo ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 2. března 2017 potvrzeno jako věcně správné.

Stěžovatel s právními závěry o opožděnosti odvolání nesouhlasí. Uvádí, že se o provedení dražby dozvěděl až v roce 2016, kdy nahlédl do exekučního spisu a seznámil se se všemi rozhodnutími, která byla v exekučním řízení učiněna.
Ústavní soud se ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Takový procesní opravný prostředek představuje i žaloba pro zmatečnost. Tento procesní institut koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu § 229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013, napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. je tak i skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto pro opožděnost. Právě takové námitky stěžovatel uplatňuje v ústavní stížnosti, aniž by však mimořádný opravný prostředek, jenž k odstranění vytýkaných vad napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu a ustanovení § 254 odst. 2 a § 229 odst. 4 o. s. ř. slouží, podal.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel možnosti domáhat se ochrany svých práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost nevyužil, Ústavnímu soudu nezbylo, než posoudit podanou ústavní stížnost - při zachování principu její subsidiarity - jako nepřípustnou (srov. sp. zn. III. ÚS 3367/14, obdobně sp. zn. II. ÚS 1366/12, III. ÚS 1920/11).

Pro úplnost, s ohledem na celkovou argumentaci stěžovatele, Ústavní soud připomíná zásadu vigilantibus iura scripta sunt (bdělému náleží právo), ovládající z převážné míry současné občanskoprávní řízení. Vyžaduje mj. od každého účastníka řízení pečlivou úvahu nad tím, v jakém rozsahu a zejména jakým způsobem zamýšlí o ochranu svého práva usilovat.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. července 2017

JUDr. Vladimír Sládeček soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.