IV. ÚS 163/04
IV.ÚS 163/04 ze dne 8. 11. 2004


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu stěžovatele L. M. zastoupeného Mgr. J. S.advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. února 2004, sp. zn. 25 Cdo 2274/2003, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel podáním ze dne 26. května 2003 doručeným Ústavnímu soudu dne 11. května 2004, doplněným 12. května 2004, brojil proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. února 2004 (25 Cdo 2274/2003-131), kterým bylo zamítnuto dovolání proti potvrzujícímu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2000 (13 Co 263/2000, 13 Co 164/2000, 13 Co 403/2000-107) a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 (13 C 129/96).

Právní předchůdce stěžovatele, JUDr. V. V. správce konkurzní podstaty úpadce CALLISTO-WOOD, spol. s r.o. v konkurzu, se proti žalované České republice - Ministerstvu zemědělství domáhal náhrady škody, která byla způsobena tím, že na základě výjimky ze zákazu převodu státního majetku (§ 1 odst. 2 zákonného opatření předsednictva FS č. 364/1990 Sb.), udělené Ministerstvem zemědělství dne 9. března 1991, převedl Státní statek Vysoká, státní podnik, do jeho vlastnictví část majetku, který byl následně rozhodnutími Okresního úřadu v Mělníku ze dne 14. června 1993, 26. dubna 1994 a 29. září 1994 podle zákona č. 229/1991 Sb. vydán do vlastnictví Ing. F. K.. Jelikož nový vlastník se domáhal vyklizení nemovitosti, byl právní předchůdce stěžovatele nucen zrušit výrobu zavedenou v této nemovitosti Právnímu předchůdci stěžovatele tak vznikla škoda nejméně ve výši 3.200.000,- Kč, spočívající v rozdílu mezi skutečnou cenou pozemků a staveb v době jejich vydání, kterou by bylo možno získat při jejich prodeji, a cenou, která za ně byla zaplacena a která byla v roce 1994 vrácena. Dále v nákladech na rozdělanou a nedokončenou výrobu a v ušlém zisku z nedokončené výroby ve výši 7.226.800,- Kč, v penále za nedodržení smluv ve výši 2.000.000,- Kč, v nákladech na likvidaci provozu ve výši 380.000,- Kč a v ušlém zisku nerealizováním smluv o budoucích smlouvách ve výši 33.550.000,- Kč, celkem ve výši 46.356.800,- Kč. Stěžovatel dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5. května 2004 vstoupil do všech práv právního předchůdce a stal se držitelem pohledávky proti žalované České republice - Ministerstvu zemědělství. V této smlouvě kromě postoupení pohledávky postupníkovi, je ve smlouvě výslovně uvedeno, že postupník je aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti.

Stěžovatel tvrdil, že rozhodnutím napadeným ústavní stížností Nejvyšší soud ČR zasáhl do jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces plynoucí z čl. 36 odst. 1, odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy, kdy Nejvyšší soud ČR neposkytl ochranu právům stěžovatele zákonem stanoveným způsobem a navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil rozhodnutí napadené ústavní stížností.

Ústavní stížnost je nepřípustná. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem [§ 72 odst. 1, písm. a), odst. 4 zákona čís.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Ústavní soud především musel řešit otázku, zda je stěžovatel k podání ústavní stížnosti aktivně legitimován, tedy, zda je přípustné smluvně postoupit právo na podání ústavní stížnosti, resp. zda při singulární sukcesi vyvolané postoupením pohledávky přechází na postupníka i právo podat ústavní stížnost.

Po pravomocném zamítnutí žaloby právního předchůdce stěžovatele na náhradu škody došlo k postoupení pohledávky. Smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena mezi stěžovatelem a právnickou osobou CALLISTO-WOOD, spol. s r.o. v konkurzu (stěžovatel byl jednatelem právnické osoby), poté co pohledávka za vedlejším účastníkem byla vyřazena ze soupisu konkurzní podstaty správcem konkurzní podstaty úpadce. Tímto přešla veškerá hmotněprávní i procesněprávní oprávnění spojená s předmětnou pohledávkou zpět na CALLISTO-WOOD, spol. s r.o. v konkurzu.

Smluvní postoupení práva na podání ústavní stížnosti je dle přesvědčení Ústavního soudu zcela vyloučeno a text smlouvy, že postupitel postupuje postupníkovi pohledávku i s právem na podání ústavní stížnosti je právně zcela bezvýznamný. Okruh účastníků, kteří jsou oprávněni podat ústavní stížnost, výslovně a taxativně stanoví zákon o Ústavním soudu opírající se v této věci o čl. 88 odst. 1 Ústavy. Pokud by Ústavní soud připustil možnost smluvního postupování práva na podání ústavní stížnosti (a to třeba i bez cese pohledávky), zcela by popřel smysl, účel a obsah ustanovení § 72 odst. 1 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu. Tímto zákonem je Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 2 Ústavy).

Přes výslovné ujednání stěžovatele v čl. III. Smlouvy o postoupení pohledávky z 5. května 2004 obsahuje i právo na podání ústavní stížnosti, toto ujednání právní účinky smluvními stranami očekávané vyvolat nemohlo. Ústavní soud dále se zabýval tím, zda i bez takovéhoto ujednání nemohlo na stěžovatele, který převzal pohledávku, přejít s touto pohledávkou i právo napadnout ústavní stížností to rozhodnutí soudu, které se postoupené pohledávky nepochybně týkalo.

Stěžovatel samotným účastníkem řízení, z něhož vzešlo ústavní stížností napadené rozhodnutí, nebyl, a proto jeho ústavně zaručená práva nemohla být v tomto řízení zkrácena. Právo na spravedlivý proces svědčí účastníkovi. Stěžovatel postoupením pohledávky převzal hmotné právo, předmětem řízení před Ústavním soudem však je pouze posouzení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny, což je ovšem nepřenosné cestou obchodování. Stěžovatel v ústavní stížnosti přehlíží ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu, dle níž se takový přezkum z pravomoci Ústavního soudu vymyká (k tomu srov. např. usnesení ve věci, sp. zn. IV. ÚS 17/03, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 31., vydání 1, č. 20 a další); protože jde o konstantní judikaturu Ústavního soudu obecně přístupnou, pro odůvodnění tohoto usnesení postačí stěžovatele na ni odkázat.

Aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřovat se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout soudcem zpravodajem, neboť jde o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 8. listopadu 2004

JUDr. Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.