IV. ÚS 161/13
IV.ÚS 161/13 ze dne 21. 5. 2014


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu V. D., právně zastoupeného JUDr. Milanem Jebavým, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 2, Italská 1274/8, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. května 2012, č.j. 2 T 12/2009-3679, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. září 2012, sp. zn. 2 To 76/2012, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla narušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odstavci 2, v čl. 8 odstavci 2 a v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odstavci 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. července 2010, č.j. 2 T 12/2009-3237, byl stěžovatel společně s dalšími osobami shledán vinným ze spáchání zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odstavce 2 písmene c) a odstavce 3 písmene a) trestního zákoníku, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let do věznice s ostrahou; poškození byli odkázání na řízení ve věcech občanskoprávních. K odvolání obžalovaných i státní zástupkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 2 To 128/2010, napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a věc vrátil nalézacímu soudu k novému řízení. Shora citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem byl stěžovatel společně s dalšími osobami shledán vinným ze spáchání trestného činu obchodování s lidmi podle § 232a odstavce 2 písmene c) a odstavce 3 písmene a) trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let do věznice s ostrahou; poškození byli odkázání na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obžalovaných i státní zástupkyně Vrchní soud v Praze napadeným usnesením zamítl.

V tomto postupu navrhovatel shledal zásah do svých zaručených práv, a proto se se svou stížností obrátil na Ústavní soud.
Ústavní soud při vědomí existence podání ústavní stížnosti dalšího z odsouzených a seznámen se skutečností, že ve věci bylo podáno dovolání státního zástupce a jednoho z odsouzených, přerušil řízení ve věci a vyčkal rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání. Dne 16. května 2014 bylo Krajským soudem v Ústí nad Labem Ústavnímu soudu doručeno usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. března 2014, č.j. 7 Tdo 1261/2013-55, jímž byla k dovolání státního zástupce zrušena rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. května 2012, sp. zn. 2 T 12/2009, a Vrchního soudu v Praze ze dne 20. září 2012, sp. zn. 2 To 76/2012; byla zrušena další rozhodnutí na tato obsahově navazující; a věc byla přikázána Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby tento v potřebném rozsahu věc znovu projednal a rozhodl.

V projednávaném případě došlo, v důsledku opravného prostředku státního zástupce, k vrácení věci k dalšímu projednání před nalézacím soudem. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku na vyčerpání všech předchozích procesních prostředků, které právní řád navrhovateli k ochraně jeho práva poskytuje [(§ 75 odstavec 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit. Podmínka uvedená v ustanovení § 75 odstavce 1 zákona o Ústavním soudu, tedy vyžaduje před podáním ústavní stížnosti využití všech možností, které mohou vést k požadované nápravě, a které zákony k ochraně práva poskytují (§ 72 odstavec 3 zákona o Ústavním soudu). Výjimkou je návrh na obnovu řízení a mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 75 odstavec 1, věta za středníkem, § 72 odstavec 4 zákona o Ústavním soudu).

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný. Takový případ v projednávané věci nastal, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než podání odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. května 2014

Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.