IV. ÚS 1582/17
IV.ÚS 1582/17 ze dne 19. 7. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Alice Pezlarové, zastoupené JUDr. Davidem Mášou, advokátem se sídlem Na Zderaze 1275/15, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2017 č. j. 54 Co 384/2016-134, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl dne 22. 5. 2017 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Městského soudu v Praze.

Stěžovatelka tvrdí, že uvedeným rozhodnutím soudu došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý (řádný) proces podle čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. K tomu mělo podle stěžovatelky dojít tím, že napadené rozhodnutí soudu, kterým bylo zastaveno řízení o náhradě škody z důvodu překážky věci rozhodnuté, je nelogické, protismyslné a v rozporu se zjištěnými skutečnostmi.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, domáhala po Ministerstvu spravedlnosti (vedlejším účastníkovi) poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nezákonnými rozhodnutími, která byla zrušena rozsudkem Nejvyššího. Stěžovatelka požadovala omluvu a finanční zadostiučinění ve výši 50 000 Kč. Vedlejší účastník jí však vyplatil pouze částku 22 000 Kč a poskytl omluvu. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 se stěžovatelka domáhala zaplacení zbylé částky, tj. 28 000 Kč. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 11. 5. 2016 č. j. 14 C 417/2014-88 uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovatelce 2 000 Kč (výrok I.), ohledně částky 26 000 Kč žalobu zamítl (výrok II.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

O odvolání stěžovatelky rozhodl Městský soud v Praze v záhlaví citovaným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. ohledně částky 20 000 Kč zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil pro překážku věci pravomocně rozhodnuté podle § 159a odst. 4 o. s. ř., jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I.). V průběhu odvolacího řízení totiž zjistil, že o nároku stěžovatelky bylo již v rozsahu požadavku na zaplacení částky 20 000 Kč pravomocně rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 4. 2016 č. j. 10 C 124/2013-111, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2016 č. j. 25 Co 259/2016-147.
Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky pro jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně vyhovění ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, které vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3).

Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka proti napadenému rozhodnutí nepodala dovolání, ačkoliv o této možnosti byla řádně poučena v napadeném rozhodnutí. Za této situace nezbývá než konstatovat, že nevyužila všechny prostředky k ochraně svého práva. Z toho důvodu je nutno ústavní stížnost ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu považovat za návrh nepřípustný. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

S ohledem na odmítnutí ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. července 2017

JUDr. Vladimír Sládeček soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.