IV. ÚS 1420/11
IV.ÚS 1420/11 ze dne 9. 8. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně zpravodajky Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného, ve věci stěžovatele P. P., zastoupeného JUDr. Petrem Stoklasem, advokátem se sídlem Ostrava, Porážková 1424/20, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 7. 1. 2010 č. j. 28 T 9/2008-1351, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 4. 2010 č. j. 4 To 12/2010-1411 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011 č. j. 7 Tdo 1333/2010-68, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Dne 16. 5. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost postupně doplňována tak, aby splňovala základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi bylo porušeno zejména jeho základní subjektivní právo na spravedlivý proces zahrnující rovněž právo na projednání věci bez zbytečných průtahů [čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")].

V řízení, z něhož vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, byl přitom stěžovatel uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností a družstev nebo jejich zastupování na základě plné moci. Podle obecných soudů přitom stěžovatelova trestná činnost spočívala v tom, že (stručně řečeno) v době od prosince r. 2004 do března r. 2007 ve Sříteži nad Ludinou, okr. Přerov, a jinde, vystupoval jako předseda Zemědělského družstva Střítež se sídlem Střítež nad Ludinou č. 228, ačkoliv jeho funkční období skončilo dne 25. 5. 2005. Činil tak v úmyslu získat při vypořádávání majetkových účastí některých členů a jiných oprávněných osob na majetku družstva ekonomický prospěch pro jemu spřízněné osoby. Nabízel přitom vybraným členům družstva a jiným oprávněným osobám okamžité vyplacení finanční částky ve výši 10 % až 15 % hodnoty jejich nároku a tvrdil, že více nemohou dostat, neboť družstvo je bez prostředků. V důsledku toho ukončili tito členství v družstvu a uzavřeli se stěžovatelem dohodu o vypořádání majetkového podílu, na jejímž základě jim stěžovatel vyplatil dohodnutou částku za část nároku, a dále jim předkládal k podpisu smlouvy o postoupení zbylé části jejich pohledávek vůči Zemědělskému družstvu Střítež na osoby jemu spřízněné, a to za neúměrně nízkou úplatu. Přitom jim ale zamlčel, že těmto spřízněným osobám obratem vyplatí částky ve výši 100 % postoupeného nároku. Takto jednal v neprospěch řady poškozených a tímto jednáním způsobil škodu na cizím majetku ve výši nejméně 6.499.193,- Kč.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, pokud postupují v souladu s ústavními předpisy.

Ústavní soud po přezkoumání věci neshledal, že by byly právní závěry obecných soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dostatečnými pro vydání předmětných rozhodnutí. Za daného stavu věci není oprávněn jakkoliv zasahovat do oblasti, vyhrazené obecným soudům, jelikož by tak překročil své kompetence a nepřípustně zasáhl zejména do zásady volného hodnocení důkazů těmito soudy a tím i do jejich ústavně garantované nezávislosti.

Obecné soudy - podle mínění Ústavního soudu - postupovaly ve zkoumaném případě v souladu se základními zásadami trestního řízení a žádná základní práva stěžovatele neporušily; věc byla podle Ústavního soudu projednána v přiměřené lhůtě, při dodržení práva stěžovatele na obhajobu [pokud stěžovatel v ústavní stížnosti letmo zmiňuje, že jeho věc nebyla projednána bez zbytečných průtahů, pak k tomu ale nic zásadnějšího v podstatě neuvádí; přitom soudní řízení ve stěžovatelově věci trvalo necelé 2 roky]. Soudy svá rozhodnutí přesvědčivým způsobem odůvodnily, nic nenasvědčuje tomu, že by ve spravedlivém soudním řízení nebyla stěžovateli řádně prokázána vina, ani že by mu nebyl uložen přiměřený trest.

Z obsahu ústavní stížnosti je zjevné, že stěžovatel z velké části jen opakuje námitky, které již uváděl ve svém odvolání a v dovolání; to se týká zejména naplnění existence škody způsobené jednáním stěžovatele nebo existence úmyslu stěžovatele uvést poškozené v omyl. Přitom všechny tyto otázky jsou v ústavní stížností napadených rozhodnutích dostatečně vysvětleny. Na druhou stranu se však stěžovatel ani v ústavní stížnosti nepokouší vysvětlit, co vlastně svým jednáním sledoval, neměly- -li to soudy posoudit jako společensky nežádoucí.

Ústavní soud tedy uzavírá, že napadená rozhodnutí jsou logická, jasná, přesvědčivá, nemají povahu svévole a mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry není dán ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Jsou tedy i z hlediska ústavnosti plně přijatelná.

Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základních práv či svobod stěžovatele, jichž se dovolává, zjevně nedošlo. Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. srpna 2012

Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.