IV. ÚS 1416/17
IV.ÚS 1416/17 ze dne 22. 6. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 22. června 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Pavla Müllera, zastoupeného Mgr. Michaelou Dvořáčkovou, advokátkou se sídlem Sokolovská 32/22, 186 00 Praha 8, proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. srpna 2014 č. j. 21 Nc 4084/2008-61 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. dubna 2015 č. j. 84 Co 208/2015-97, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Děčíně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 9. 5. 2017, se na Ústavní soud obrátil stěžovatel (dále rovněž "povinný") s tvrzením, že v záhlaví označenými usneseními byla porušena jeho ústavně zaručená práva, a to právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a právo na právní pomoc v řízení před soudy (čl. 37 odst. 2 Listiny).

Jak se zjišťuje z napadených rozhodnutí, Okresní soud v Děčíně v exekuční věci oprávněné společnosti Český inkasní kapitál, a. s. proti stěžovateli jako povinnému v řízení o zaplacení částky 39 003,84 Kč s příslušenstvím rozhodl o námitkách povinného proti příkazům k úhradě nákladů exekuce tak, že je odmítl s poukazem na neodstranění vad podání na základě výzvy soudu ve stanovené lhůtě. Okresní soud konstatoval, že na výzvu soudu k odstranění vad podání povinný nereagoval, ačkoli ho soud vyzval, aby ve stanovené lhůtě vymezil rozsah a důvod námitek, zejména aby specifikoval, v čem konkrétně a z jakého důvodu s vydanými příkazy k úhradě nesouhlasí. Okresní soud tak námitky odmítl, neboť je nemohl věcně projednat.

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí okresního soudu potvrdil, přičemž konstatoval, že povinný ani v odvolacím řízení vady námitek neodstranil ve stanovené lhůtě, neboť v nich absentují důvody, pro které jsou příkazy k úhradě nákladů exekuce napadány.

Stěžovatel oběma soudům vytýká, že ho nepoučily o možnosti požádat o ustanovení zástupce z řad advokátů, jestliže z jeho podání bylo zřejmé, že námitky obsahují vady, pro které nebylo možné námitky projednat. Tvrdí, že z obsahu jeho podání soudům musela být zřejmá majetková situace stěžovatele, přičemž prý "nešlo o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva". Stěžovatel poukazuje na řadu nálezů Ústavního soudu (sp. zn. IV. ÚS 682/16, I. ÚS 3849/11 a sp. zn. I. ÚS 1024/15, resp. sp. zn. I. ÚS 63/96 a usnesení sp. zn. III. ÚS 480/97), v nichž Ústavní soud vyložil povinnosti soudů v souvislosti s jejich poučovací povinností.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání a posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny požadované náležitosti, a zda jsou dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávané věci tyto podmínky nejsou splněny.

Především je třeba konstatovat, že stěžovatel zachování lhůty k podání ústavní stížnosti nesprávně odvíjí od doručení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 3. 2017 č. j. 84 Co 208/2015-149, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 4. 2015 č. j. 84 Co 208/2015-97, i když předmětné usnesení projednávanou ústavní stížností nenapadá a důvod zastavení řízení pro nezaplacení soudních poplatků nezpochybňuje.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Dalším mimořádným opravným prostředkem, který jsou stěžovatelé před podáním ústavní stížnosti povinni vyčerpat, je žaloba pro zmatečnost. Tím, že ji podal, považoval stěžovatel tento mimořádný opravný prostředek zjevně za poslední procesní prostředek k ochraně práva, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k jiným procesním prostředkům (srovnej usnesení ze dne 28. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04, U 25/33, SbNU 475). Proto k jejímu věcnému projednání může dojít teprve tehdy, pokud stěžovatel tyto prostředky před podáním ústavní stížnosti řádně (efektivně) uplatnil a příslušný orgán o nich pravomocně rozhodl.

Stěžovatel sice napadl usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 4. 2015 č. j. 84 Co 208/2015-97 žalobou pro zmatečnost, avšak neučinil tak řádně, protože nezaplatil soudní poplatek a z tohoto důvodu bylo řízení o žalobě pro zmatečnost usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 3. 2017 č. j. 84 Co 208/2015-149 zastaveno. Takový stěžovatelův procesní postup za situace, v níž nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, nelze považovat za řádné a tudíž i efektivní uplatnění posledního procesního prostředku k ochraně práva stěžovatele. Od doručení usnesení o zastavení řízení o žalobě pro zmatečnost nelze odvíjet zachování lhůty k podání nynější ústavní stížnosti.

Ve vztahu k napadeným usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 8. 2014 č. j. 21 Nc 4084/2008-61 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 4. 2015 č. j. 84 Co 208/2015-97 proto Ústavní soud, aniž by se dále zabýval námitkami stěžovatele vůči těmto rozhodnutím, ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. června 2017

Jan Musil v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.