IV. ÚS 1391/17
IV.ÚS 1391/17 ze dne 7. 6. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. Z., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, zastoupeného Mgr. Janem Krátkým, advokátem se sídlem Mladá Boleslav, Na Kozině 1438, proti jinému zásahu spočívajícímu v postupu Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Praze v řízení o jeho žádosti o propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a proti výzvě k nastoupení do výkonu trestu odnětí svobody vydané Okresním soudem v Liberci dne 1. 6. 2016 pod sp. zn. 3 T 157/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

V ústavní stížnosti se stěžovatel s odvoláním na čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá, aby Ústavní soud zakázal Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, Krajskému státnímu zastupitelství v Praze a Okresnímu soudu v Liberci pokračovat v porušování jeho ústavně zaručených práv a aby Ústavní soud přikázal Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze propustit stěžovatele na svobodu.
Dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k projednání návrhu, musel prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Z ustanovení § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu pak vyplývá, že pokud zákon stěžovateli neposkytuje procesní prostředek k ochraně práva, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. Tyto procesní lhůty jsou stanoveny kogentně, a proto je Ústavní soud nemůže prodloužit ani jejich zmeškání prominout.

Pokud jde o označenou výzvu k nastoupení do výkonu trestu odnětí svobody vydanou Okresním soudem v Liberci, zákon neposkytuje stěžovateli procesní prostředek k ochraně práva, protože proti ní nelze podat žádný řádný ani mimořádný opravný prostředek (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1954/14). Ústavní stížnost je proto třeba podat v subjektivní dvouměsíční lhůtě i v objektivní jednoroční lhůtě stanovené ustanovením § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu.

Stěžovatel sám uvádí, že označenou výzvu k nastoupení do výkonu trestu odnětí svobody převzal dne 13. 6. 2016. Ústavní stížnost byla datovou zprávou odeslána 4. 5. 2017. Je tedy zřejmé, že ve vztahu k výzvě k nastoupení do výkonu trestu odnětí svobody vydané Okresním soudem v Liberci byla ústavní stížnost podána po uplynutí subjektivní dvouměsíční lhůty, kterou ustanovení § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu stanoví pro její podání.

Pokud jde o tvrzené zasahování Krajského státního zastupitelství v Praze a Vrchního státního zastupitelství v Praze do ústavně zaručených práv stěžovatele, k němuž mělo docházet v řízení o jeho žádosti o propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, za poslední procesní prostředek k ochraně práv stěžovatele lze považovat jeho podnět Vrchnímu státnímu zastupitelství k výkonu dohledu ve smyslu § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2343/14).

Stěžovatel možnost podat tento podnět využil, přičemž státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze jej vyřídila svým sdělením ze dne 16. 12. 2016 č. j. VDT 433/2016-20. Vrchní státní zastupitelství v Praze na dotaz Ústavního soudu sdělilo, že toto sdělení bylo obhájci stěžovatele doručeno do datové schránky dne 2. 1. 2017.

Jak již bylo uvedeno, ústavní stížnost byla datovou zprávou odeslána 4. 5. 2017. Je tedy patrné, že ve vztahu k tvrzenému zásahu Krajského státního zastupitelství v Praze a Vrchního státního zastupitelství v Praze byla ústavní stížnost podána po uplynutí dvouměsíční lhůty vyplývající z ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. června 2017

JUDr. Vladimír Sládeček soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.